kazachstán pokřtil v lese svůj tichý pohled

kazachstán
[absintový klub les] :: 14.12.2018

jak již víte, v pátek 14.12.2018 pokřtila v ostravském absintovém klubu les kapela kazachstán své nové album. plníme slib a po sadě fotek přidáváme i pár slov.

na počátku byla tma a strach, že přes jednotlivé stromy nebude vidět les. promítal se krátký dokument o jaroslavu žilovi. "píše, až když se tomu nemá jak vyhnout." pak se rozsvítila světla a celý les se zahalil do kouře a sladkých kytarových riffů.

kazachstán

jakmile začal robert zpívat, všichni poznali, že žilovy texty jsou úsporné a dávají hudbě vyniknout. mysl unášená hudbou se může chytnout veršů. ať už hudba plyne jako poklidné vlnky nebo vlny divoké.

kazachstán

zdaleka nebyly slyšet jen kytary. krom bicích, rozdělujících zezadu rytmy, si klávesy hrály svou rozvernou linku a v rukou cinkala tamburína. pódiem létaly úsměvy a světla. člověk by až nevěřil jak můžou být podzemní prostory plné sloupů a hrubě otesaných zdí útulné. světlo vytvářelo své vlastní mlhoviny hudba vyzývala k výletům do jiných dimenzí. lidé cestovali z poklidu svých židlí, klub se zvolna zaplňoval. pokud hledáte čaj s rumem pro své uši, pak jste tu správně.

kazachstán

toto poklidné rozjímání bylo přerušeno na scénu vtrhnuvšími muži, kteří se představili jako přátelé kapely. z obalu nevytáhli hudební nástroje, nýbrž alkohol a postavili se nad desku jako tři sudičky. ti tři vyprovodili desku do světa těmi nejužitečnějšími kazašskými slovy, vtipy, kumysem a rumem.

kazachstán

bylo veselo nejen díky veselejším písním na desce. album lehce přitvrdilo a skýtá spoustu aranží, jež na běžném koncertě bez hostujících muzikantů neuslyšíme. krásného pohledu jsme se dočkali. tichého ne. zvukaři patří velká pochvala. když dozněla poslední kytarová ozvěna písně komediant a lidé kráčeli zmrzlou nocí domů, nebylo pochyb, že vánoční dárek dostali už toho večera.

dlažební kostka
foto: dlažební kostka

 

© ov-kluby.net
e-mail:: ov-kluby@ov-kluby.net
web:: www.ov-kluby.net