calico soul (u.s.a.), banana
[boomerang] :: 03.07.2003

až z los angeles přijeli do ostravského boomerangu muzikanti kapely calico soul, aby tu odehráli asi i pro ně dost netypický koncert. ten se zvrhl v jen lehce řízený jam. supportu se velmi dobře zhostila debut křtící banana.

čtvrteční dvojkoncert v boomerangu zahájila skupina banana. tato ostravská hardrocková formace se díky svým kvalitám a poměrně častému koncertování již pomalu dostává do podvědomí nejen ostravské veřejnosti. koncert byl klasicky pěkně ostrý, vladivojna (zpěv) opět řádila a pokud mne nešálil zrak, viděli jsme i nějaký ten nový obleček (byla to dračice nebo čertice? mmch: koncert začal nečekaně přesně, takže při našem pětiminutovém zpoždění se stalo, že než jsem vytáhl foťák, byl tento obleček již vyměněn... - dotaz a povzdech dudyna).

kapela využila koncertu také ke křtu svého debutového alba (vydává universal, k dostání u každého dobrého prodejce - údajně za 199 kč - pozn. dudyna). a jako třešničku na dortu (nebo spíše zelí na hlavě) jsme nakonec viděli pyrotechnicko-cirkusové číslo, kdy si ekvilibrista dalibor (kytarista banany) nechal na hlavě odpálit hlávku zelí. hlávka skutečně ukázkově explodovala, hlava vydržela. a boomerang byl rázem plný zelí (máme i fotodokumentaci - za mírnou úplatu poskytneme příslušnému orgánu).

skupina calico soul na svůj ostravský koncert asi hned tak nezapomene. publikum bylo jednak rozmrzelé, že se na jejich výstup muselo čekat, no a pak se ještě zjistilo, že asi někde zapomněli bubeníka. i počali hoši američtí produkci ve dvou: kytarista (johnson) a zpěvák-kytarista (todd). tedy... zpočátku tam byl ještě flétnista, ale ten záhy zmizel v zákulisí. jak jsme později zjistili, do skupiny nepatřil, což nám mohlo dojít už když jsme ho slyšeli na začátku mluvit podezřele dobře česky. calico soul tedy hráli ve dvou - za doprovodu poloakustických kytar, což bylo sice hezké, ale publikum začalo částečně zřejmě i díky pokročilé večerní hodině podřimovat. i povolal zpěvák na pódium bubeníka banany radima. radim se zhostil úkolu na výbornou a skoro ani nešlo poznat, že improvizuje. skladby dostaly šťávu, publikum si začalo poťukávat do rytmu.

náhle kde se vzal - tu se vzal, ze zákulisí se vynořil onen tajemný flétnista, tentokráte s basovou kytarou a bez čepičky (bez čepičky ne, bohumile..!). po chvíli už se "chytal" dost slušně a zvuk začal nabírat na hutnosti, písně se začaly měnit k improvizovanému obrazu svému. neuplynulo mnoho času a na scéně se objevil další poloakustický kytarista, zřejmě také ne američan. začínala jsem se poohlížet po vhodném hudebním nástroji, že si taky zajdu zahrát. předběhl mě ale již zmiňovaný kytarista banany dalibor, zapojil si svou elektrickou kytaru a připojil se také k masovému jamu. v tomto složení odehráli calico soul sice jen jednu píseň, ale improvizací trošku prodlouženou. to už byla skutečně výborná muzika a publikum nemělo daleko k tomu, vydat se pod pódium šlapat zelí a házet řepou (někteří nejmenovaní -dudyn- házeli svou prořídlou, už dávno ne červenou, řepou alespoň v sedě).

mezi tolika nástroji se však počaly poloakustické kytary a původní aranžmá písní poněkud ztrácet, což ne příliš libě nesl kytarista johnson. a když další (již postarší) divák projevil zájem o jeho kytaru, že by si taky zahrál, uznal milý johnson, že co je moc, to je moc, odložil nástroj a odkráčel do zákulisí. čehož s radostí využil již zmíněný týpek z publika a střihnul si na pódiu pěkné kytarové sólo a taneček se zpěvákem toddem. tomu se pak ale johnsona zželelo, poslal část hudebníků pryč, udobřil kamaráda a v okleštěné sestavě dvou poloakustických kytar, bicích a basy zahráli poslední dvě písně a odešli.

co říci závěrem..? koncert to byl skutečně velmi netypický a amíci se alespoň na vlastní kůži přesvědčili, že co čech, to muzikant - o moravácích a slezanech nemluv(n)ě. nebylo by divu, kdyby některému z účinkujících nabídli angažmá.

alča
foto: dudyn