bartness ´03
[letní stadion kopřivnice] :: 15.08.2003

celé tři reporty jsme dali dokupy ze zážitků z kopřivnice. jen buk raději pracoval, než by psal - to je mi morálka!

do sousedství kopřivnického stadionu jsem dorazil něco před šestou hodinou, stačil jsem však ještě zaslechnout několikero skladeb kapely (tuším že) once´s, nutno říci, že jsem byl mile překvapen. sestava kytara, basa, klávesy a bicí (to vše výborně obsluhováno poměrně mladými, na styl hudby nezvykle vypadajícími lidimi) ve mě zvukově evokovala kapelu nightwish, once´s však byli o něco poklidnější a bez operního zpěvu.

jako druzí zahráli ostravští naked floor. vystoupení se, alespoň pro mne, slilo do jediné lehce monotónní písně. ačkoli jim to šlapalo, do mého vkusu se netrefili. o.p.jazz band vyrukovali s poměrně libozvučnou směsicí jazzu a funky, já jsem se ale již potajmu těšil na proslulý valšský hudební soubor ciment. ten začal hrát jen co slunce zapadlo za jeden z kopců lemující zdejší krajinu. ke slyšení byl parádní vousatý big beat v podání čtveřice hudebníků, netradičně zněla jak "cimbálová" kytara, tak skvělé texty zpívané v nářečí (namátkou vybrané názvy skladeb řeknou své: "přišel za mnú jozef z oznice", "ogaři ze vsi púšťajú disko"...). nejen proto, že jsem ciment doposud slyšel pouze z nekvalitní nahrávky, byl pro mne koncert nejepší partií nadešlého večera.

kapela wohnout zahrála ucházející více než hodinový koncert - směsici žánrů od punku po sambu (no jo, se-ko no-pí je moje oblíbená), též jeden kus od divokého billa. prořídlé řady publika se konečně dostavily před pódium a vystoupení kapely podpořily máváním a podobným skotačením. vystoupení dalšího souboru bylo započato několikaminutovou prodlevou - dva členové kapely se kamsi zaběhli a nebyli k nalezení. odpověď na mou otázku - "proč nezačnou bez nich? beztak je jich na pódiu tak akorát." byla nasnadě záhy. v popředí elektrick mann vystupují tři "přednášeči" (slovo zpěvák zde opravdu není na místě) - drobný mužík s dredama po pás, a dvojice ogarů, kteří byli ku spatření v bílých košilích při vystoupení kapely ciment, kterak předvádějí žánrově dosti vzdálené taneční kreace. texty byly velmi důmyslné, místy připomínaly kurzy angličtiny pro začátečníky či letmé ukázky ze slovníku anglických vulgarismů. kvalitě koncertu nepřidalo ani postupné obnažování některých členů uskupení. přezevšechno musím říci, že to neznělo nejhůře (ačkoli byl terč mého vkusu ponechán bez zásahu) a ostatní diváctvo, soudě dle jeho ohlasu, bylo dostatečně saturováno. já osobně však vystoupení elektric man považuji pouze za inspiraci ku sepsání nejdelšího odstavce tohoto článku.

předposlední vystoupivší kapela lu - směs lehkých samplů a klasických nástrojů (basa, bicí, kytara) zněla výborně, místy jsem však měl pocit, že hudebníci hrají "pod svoje možnosti". poslední kapelu večera, nesselsdorf, jsem z přemisťovacích důvoudů již bohužel neslyšel (no jo, když si jezdíš jen tak pro nic - za nic do karviné... - pozn. dudyna).

pořadatelé pro letošní ročník zvoli poměrně netradiční kombinaci kapel, plakátová propagace (alespoň co se týče ostravy) byl dosti bídná. snad právě proto navštívilo travnatý festivalový plácek poměrně málo lidí. přesto si tento komorní festival napřesrok jistě nenechám ujít.

krysa

zdraví - síla - krása. opět po roce jsem se těšil, až uvidím ten nápis, který vévodí hlavní a jediné tribuně kopřivnického letního stadionu. hromadný příjezd zbytku referentů do kopřivnice byl o pár okamžiků opožděn oproti krysí rodince. na parkovišti jsme už zaslechli koncovku zvukovky naked floor, jejichž samotné vystoupení začalo s naším vkročením do areálu.

ostravští (či možná výstižněji - ostravskookresní) naked floor začali zostra. hardrock v jejich podání je tvrdý (jak jinak...), je precizně zahraný, je velmi slušný, ale (bohužel) zůstává v platnosti naše výtka z robsního předskočení ve fabricu - chybí nápady - něco, co odliší jeden song od druhého. takto vám to po třech písničkách začne připadat všechno na jedno brdo. když už jsem se pak lekl, že další kapela do svého programu zařadila komické číslo se zpívajícím bubeníkem, přebral si v půli písně mikrofon zpátky vokalista a ze skladby se vyklubala nejnápaditější a nejlepší věc skupiny - "voices in my head" (brzy uslyšíte v naší mp3 hitparádě!).

někdy v mezičase stihl přítel kovin odpovědět na několik otázek zvědavého mikrofonu tv kopřivka a jelo se dál... o.p.jazz band nabral úplně jiný směr a vydal se cestou fúze jazzu s funkem, popem a rockem. bohužel - jak se zdálo - zvukař tento druh hudby nezvučí často, tudíž to znělo všelijak. nicméně i tak to byla příjemně odpočinková muzika, jako dělaná pro letní odpoledne. to nakonec potvrdilo předpovědi meteorologů, jež slibovaly vyčasení po bouřné noci a zamračeném ránu i dopoledni.

prvními z hvězd, které vyšly na pódiu, byli valašští z.z.top ciment. nenuceně zábavné texty výtečně kontrastovaly s jižanským rockem. ciment, ač už ne nejmladší, dokázal rozhýbat -nácti i -cetileté davy pod pódiem. k tomu výrazně přispíval i charismatický frontman. každopádně publikum po jejich výstupu bylo řádně rozehřáto a připrveno na hvězdu večera - wohnout.

nejdříve jsme se tak trochu podivili, že taháci večera figurovali v line-upu ve středu startovního pole, ukázalo se to ale jako velmi dobrý tah. čas určený pro wohnouty byl ideální! publikum už v plném počtu, ale ještě neutahané, přijímalo každý z těch rozjásaných tónů, které wohnout produkují, stejně jako všechny ty fórky v textech, a tančilo, zpívalo, bavilo se. na řadu přišly i covery od suicidal tendencies a bratrů v lahvi - divokýho billa. přesně podle očekávání - vrchol programu.

elektrick mann začali poněkud nevšedně, když se snažili sehnat dva členy kapely, kterým bylo celkem jedno, že by už dávno měli být na pódiu. koneckonců střapec, zcela nezaujat nadávkami kolegy u mikráku, dál v klidu popíjel pivko kousek od nás - u pivního stanu. nakonec, nakopnut mnohem opojenějším kolegou (druhým hledaným), dostavil se i on na ona prkna, jež znamenají bartness. no a pak už se to rozjelo... rap, kombinovaný se zvukem elektrických kytar a samplů, zněl sám o sobě zajímavě. na majálesu ostravské univerzity mi zněli úplně jako r.a.t.m., v kopřivnici zas evokovali (teď po rock for people 2003 jsem zas chytrý jak rádio - pozn. autora) cypress hill - a to tak, že úplně. to dokumentuje např. "všechno, co je od p. je dobré", která je předělávkou "insane in the brain"... samotnou muziku doplňovaly (pro kapelu typické) excesy typu vystrkování zadků a "karlů". jsou to prostě úchylové - o tom žádná! ale nezní to zle..!

kapela lu taky nehrála špatně, jenže čas pro její muziku nebyl zvolen zrovna nejvhodněji. zajímavé kytarové plochy - poměrně na dohled od produkce např. radiohead nebo placeba - po takové jízdě, kterou předvedly předchozí tři kapely a kterou pak měli dorazit taky hodně energičtí nesselsdorf, byly možná myšleny jako jakési zklidnění. ono zklidnění však, bohužel, působilo tak trochu jako uspávadlo - bylo příliš velké a publikum bylo vyhozeno ze sedla. mnohem líp by lu byli vnímáni třeba před cimentem. i tak se mi ale dost líbili a byl bych rád, kdyby se zapojili do naší mp3 hitparády (startuje v září!).

celý ten kopřivnický cirkus uzavřeli nesselsdorf. výtečná elektronická produkce dokázala do už celkem unavených návštěvníků opět nasáčkovat pěknou porci energie a nejeden opět dal do tance. dvojice hlavních protagonistů (mašinky a zpěv) ani chvíli nenudila, takže jim hážu podobné hitparádové lano, jako lu.

nás už pak čekalo jen pár hodin spánku nespravedlivých a brzy ráno cesta do orlové s mezipřistáním na sprchu a žvanec doma. v hlavě (krom doznívajících účinků piva a rumu) zůstaly především příjemné hudební dojmy. na shledanou za rok - zas na dohled sloganu, který se mě netýká!

dudyn

jelikož jsme byli po dlouhé cestě z ostravy značně vyčerpaní a hladoví, museli jsme zahnat hlad v našem oblíbeném asijském bistru "pozor moc pálí", a tudíž jsme dorazili do dějiště letošního bartnessu trošku později... a to rovnou na vystoupení ostravské skupiny naked floor. od té doby, co jsem je viděla naposledy sice vyměnili kytaristu, jinak se toho však věru mnoho nezměnilo. opět kvalitka co se týče provedení výborná, leč ta jiskra pořád nějak nikde... no tak snad příště.

jako další páni na holení vystoupili opavští o.p.jazz band. příjemný jazzík, trošku říznutý funky, veselá hudba, taková příjde vždycky vhod. začalo se stmívat a na pódiu se zjevila skupina ciment z valmezu. říkám zjevila, protože tito pánové v nejlepších letech na první pohled působí poněkud máničkovským dojmem. ale hned jakmile začnou hrát, obavy z očekávání výstupu kapely vesnicko-zábavového typu let sedmdesátých se okamžitě rozplynou. výborný bigbít, vtipné texty ve valašském nářečí (občas to až působí dojmem lidové písně), muzikanti se baví, publikum taky, má to atmosféru a šmrnc.

po valašských ogarech poněkud netradičně v prostřed večera nastupují hlavní hvězdy festivalu - pražská skupina wohnout. zpívající kytaroví bratři matěj a honza homolovi, občas zpívající basák jirka zemánek a bubeník fenek steiner to rozjeli pěkně zostra hned od začátku. zahráli naše oblíbené písničky ze všech tří alb, kupříkladu plešatí pánové, sej-ko no-pí, ó, gramofón, volali... a další a další svoje svižné kousky s řekla bych místy až rozvernými texty. na wohnoutech je mimo jiné zvláštní a originélní také matějův zpěv, kdy některé pasáže zpívá hlasem schválně skoro až komickým. publikum vřelo a vyžádalo si samozřejmě přídavek, a na úplný závěr jsme se konečně dočkali i vytoužené písně ananas. nebo je raději libo banány?

další svižné a ostré rytmy a rify následovaly vzápětí v podání další valmezské bandy elektrick mann. ač mohou být reakce posluchačů někdy rozporuplné, kapela určitě upoutá pozornost každého - když už ne hudbou nebo zjevem, tak určitě texty. viděla a slyšela jsem je teprve podruhé a už mám v jejich repertoáru své oblíbené kousky (není nad to, pobrukovat si celý večer lubrikační gel, lubrikační gel - pozn. autorky). nápady a energie elektrickým chlapákům rozhodně nechybí, snad ještě časem dopilují svůj styl (něco mezi hc a hip-hopem) a techniku, ale už teď určitě stojí za shlédnutí.

s přibývajícími hodinami sílila má únava (už mi taky není dvacet let) a musím se přiznat, že další kapelu lu jsem vnímala již jen velmi málo a jakoby ve snách a o posledních účinkujících nesseldorf ani nemluvě. tudíž o nich nemůžu nic napsat, ale dávám si závazek, že se na ně při nejbližší příležitosti určitě příjdu podívat.

festiválek se, myslím, hodně povedl, atmosféra výborná, počasí se zachovalo taky velmi přejícně (snad jen v noci trošku chladno na můj vkus), co víc si můžeme přát? no snad už jen aby se rok sešel s rokem a byl tu bartness 04!!!

alča
foto: dudyn & buk