colours of ostrava
[černá louka, stodolní, boomerang, fabric, alcatrazz] :: 12.-13.07.2002

později, než jsme slíbili, ale přeci přinášíme vám reportáže z obou dní festivalu colours of ostrava.

[...následující den]

až tři festivaly fakticky zahrnovaly colours of ostrava: ostravský (dříve dolnolhotský) buben, kissmanii a samotné colours. tyto byly rozmístěny na 6 scénách: buben - černá louka, kissmania - fabric a alcatrazz (dnes již černé ovce), colours - spekrtum za bauhausem, karpatia forum u sherlocka holmese a boomerang. to už ale všichni víte, i na ovečkách jsme o tom nejednou psali. takže přejdeme rovnou k věci…

hned od počátku nabral program menším skluz. nevíme, zda na všech scénách, ovšem na karpatii a spektru to tak bylo. faktem je, že to ale ničemu neuškodilo. obě tyto zmiňované stage otvíraly ostravské kapely. no abychom nekecali - jen hudebně, fakticky vše zahajovala hlavní dramaturgyně zlata holušová, která pak celé dva dny "kolovala" mezi jednotlivými lokacemi na bicyklu. zatímco na velké scéně zahajoval médii a hitparádami propraný kryštof svou směsí popu, funku, rocku a několika dalších příměsí, na fóru to byli neméně dobří (ba právě naopak) robsoni, kterým se snad už termín jejich albového debutu kvapem blíží. po vzoru hot wassermann na majálesu ostravské univerzity (viz. záznam vystoupení) nastoupili už do produkce hlavního průvodce karpatie - performera a živého "syntesajzra" boy-kota. zatímco se h.w. tenkrát přidávali postupně a spontánně, robson si to, řekli bychom, připravili (nic proti tomu). znělo to sice o dost líp, ale zase na druhé straně se vytratila ona spontaneita momentu. pánové zvládají své řemeslo velmi brilantně, takže koncert měl spád a náboj - příště by si zasloužili určitě lepší čas, ne-li větší pódium.

tobi a spol. uvolnili místo chorchestru, zatímco za bauhausem se už připravovaly buty. botky (včetně zástupců g.g.pump - zvláště švejk se rozjel…) předvedly v podstatě své best of…, nezapomínaje na poslední album normale. a jak už to obvykle na jejich vystoupeních bývá, bavili se všichni - publikum i muzikanti samotní, včetně věčně vysmátého pastouška. přesunuli jsme se na chvíli i do boomerangu, kde zrovna začínalo vystoupení floexe a jeho bandu. tento člověk (v občance má lehce zavádějící označení tomáš dvořák) se mj. stal vítězem v kategorii "trance a dance" andělů 2001, nominován byl i jako objev. už předtím ale provětral ankety hudebních časopisů. nástrojové složení floexího bandu (ženský vokál, bicí, basa, klarinet, samply) dává zajímavé možnosti, které tento talentovaný maník s přáteli skvěle využívá. náladová hudba nepostrádající jemné niance zvuků dává zapomenout na shon života i právě probíhající festival, i když vzduch v klubu už stal se nedýchatelným.

míjíme kartpatii, kde se zrovna připravují veselí slovenští kryptopunkáči chiki liki tu-a, které známe z nedávného hraní na ladí neladí a vydáváme se vstříc nepoznanému na černou louku. dovídáme se, že i zde jsou posuny a mírné přesuny, způsobené především asi jediným zrušením vystoupení - létající koberec nepřilétl z důvodu onemocnění v kapele. skvělí transsylvanians nás dostávají bouřlivým maďarským folklórem, smíseným s rockovými prvky. nemůžeme se bránit (ani moc nechceme), koncert nás strhává, mele a nakonec vyplivne lehce zmuchlané. charismatický houslista, zpívající basistka (ve stavu požehnaném) s neopakovatelným hlasem a kopa vřelé muziky - to nám nejvíce utkvělo v paměti.

po tomto báječném (o to báječnějším, že byl tak nečekaný) hudebním zážitku jsme se vydali zpět na stodolní vstříc dalšímu. oni tátovi hoši jsou vždy zážitkovou zárukou - to už jsme se přesvědčili nejednou a teď zas! příklon k taneční hudbě, resp. zakomponování jejích prvků do své tvorby, kapele prospívá. sice se odklonili od tvrdého kurzu z desky "ukončete nás…" ovšem na koncertech to až tak znát není, tam jsou to stále naši tvrdí bojs. vystoupení tata bojs na colours bylo dle očekávání postaveno především na poslední desce "biorytmy". a byla to, dámy a pánové, pěkná jízda! dle modelu biorytmy tour vše začalo báječnou piti-piti-paovskou předělávkou "attention aux hommes", a pak už to frčelo jedna za druhou, přičemž čas se zrychloval, až tu najednou "prométheus" zvěstoval konec produkce.

program na hlavní scéně toho dne končil hypnotix. vychytaná hudba - mish-mash tanečních rytmů a prvků ethna vtáhl do tance téměř každého, kdo ještě nebyl příliš utahán páteční smrští výborné hudby. dobrá muzika podbarvená zajímavými projekcemi na plátně evokovala vzpomínky na transglobal underground týden tomu nazad na rock for people.

s pořádným rancem únavy na zádech jsme se ještě jednou vydali na cestu k bubnu, kde jsme chtěli zastihnout aspoň kousek vystoupení polské bubenické grupy uado taraban. podařilo se. zvuk obřích bubnů (i těch menších) je čímsi magický a nejednoho diváka jistě uvedl do transu. někteří z nich sledovali samotné vystoupení, někteří zas působivou ohňovou show. bukovi však už při hypnotixu došly baterky ve foťáku, takže se nám nepodařilo ji zachytit i obrazově - velká škoda.

magicky se tím pro nás uzavřel den a i když nám naše zpravodajské svědomí velelo jít ještě např. do některého z tanečních klubů, utahané tělo se bouřilo a neslo nás proti naší vůli k zastávce, posadilo nás do tramvaje a doma s náma prásklo na postel.

[...následující den]

dudyn, trembi a buk
foto: buk