tornádo se prohnalo poetickou alternativou (2 v 1)

alternativa u.c.5.
[marley] :: 31.10.2003

druhá část alternativního festiválku u c5 nabídla návštěvníkům vystoupení autorů shlukujících se kol "literárního leporela" bagr, autorské čtení j. h. krchovského a nakonec koncert bratislavské legendy, arizonské pěnice a jejího bandu - tornádo lue.

tak to bylo teda o fous. když se na baru hned vedle mne ozvalo "... dve desiatky..." a ona to samotná jana tóthová, řekl jsem si, že už mohu zemřít. ale bylo mi líto právě zakoupené (vynikající) g12, tak jsem umírání odložil. a dobře jsem udělal. nejenže mi pivečko zachránilo život, ale hlavně nej... (doplňte si pár superlativů dle vlastního výběru) zážitek z koncertu tornáda lue. návštěva byla hodně slušná a o to víc vadily stoly, mezi nimiž se tancechtiví hosté museli zručně proplétat. trochu mi to připomnělo rekreaci roh ve zotavovně pochodeň s vystoupením sličných pionýrek v hotelové jídelně. ale to je jen taková popisná drobnost a závist, že na mne žádný stůl s dobrým výhledem na pódium nezbyl. o poznání víc mě zaskočil zvukař, který ani po hodinové zvukovce zvuku nedocílil. čistě subjektivně, co se zvuku týče koncert nevyšel a byl slabý, ale to co kapela předvedla i tyto chmury lehounce rozptýlilo.

pln nostalgického očekávání a vzpomínek na olomoucký koncert tuším, že z roku 1995, jsem si našel místečko kousek od pódia a trochu smutnil. čekal jsem, že to bude bomba, ale stýskalo se mi po tom neuvěřitelném šoku, když na festiválku vystoupila mě naprosto neznámá kapela a totálně mě sejmula. nesmutnil jsem dlouho. ten šok přišel znovu. nové kousky mě dočista ohromily. ač připraven a zocelen letitým poslechem dvou klenotů své cdiskotéky, nové písničky mi vyrazily dech. moc dobré. bylo to tornádo, ale ještě lepší tornádo než jsem znal. staré hitovky měly lehce pozměněné aranžmá, přibyly klávesy, ubylo dechů (logicky, obsluhoval je tentýž umělec) a vůbec mi to nepřišlo na škodu. co se týče nových kousků, vždycky jsem měl po pár taktech pocit, že je dlouhé roky znám. ve dvou případech to vlastně byla pravda, při předělávkách dvou letitých dílek: "nebeských jezdců" co zpívával richard kortéz a kdysi veleslavnou "heart of glass" z dílny blondies. u těchto dvou se zastavím. můj vztah ke coververzím je víc než chladný. občas to vypadá, že na světě jsou všehovšudy čtyři písně a ty se nahrávají a prodávají a nahrávají a prodávají do zblbnutí. ale že budu jednou křepčit na tyto dva opusy mě teda nenapadlo. oni na to kápli. když je předělávka o tolik lepší než originál, dostává smysl. jedním slovem úchvatné. a teď hádanka: při které činnosti za neustálých změn temp směřujete k orgasmu? správně tušíte, že při "heart of glass" v podání tornáda lue. osazenstvo klubu vypadalo hodně mladě, ale mělo načteno, písničky z obou vyšlých desek znalo a zručně pobrukovalo. po dobu celého vystoupení do očí bilo, proč tato parta dělá muziku. protože je moc baví si tu a tam zahrát, výborně zahrát, pobavit lidi a hlavně sebe a v neposlední řadě napumpovat do lidí spoustu energie a na oplátku si od nich taky trochu cucnout.

velká škoda těch stolků, takže se nemohl udělat klasický kotel, který by ty pocity asi znásobil pro obě strany. je na čase, aby tyto jedinečné okamžiky, tedy obnovení t.l., neprošvihla televize. představa, že tak originální, nenásilně originální, kapela zůstane bez obrazového záznamu mě děsí. proslýchá se, že se snad dočkáme. byla by škoda, kdyby tato punkva československé hudby, zmizela na dalších x let někam do hlubin zapomnění. ale ze školního výletu si jistě vzpomínáte, že se pod zemí rozhodně těch pár miliónů let neflákala. takže i kdyby už nikdy t.l. nic nenahrálo, nekoncertovalo a nebylo jinak zaznamenáno, ty rýhy co za sebou zanechali, jsou velehluboké. vy co už nemůžete vydržet čekání na vydání třetí desky, zkraťte si ho poslechem pražského radia1 na www.radio1.cz titulní píseň alba nebeskí jazdci boduje v české hitparádě velká sedma (úterý večer a sobota dopoledne). někdo umí fotbal, někdo má dobré rádio :o) ale ať jsi pražák nebo ostravák máme fantastické sousedy na východě. a štědré, že nám taky na chvilku půjčili svůj hudební klenot. vďaka bratia!

dohni

vystoupení "bagristů" jsem shlédl bohužel jen od druhé půle. jednotlivé čtení autorů bylo přetínáno hrou na bubny a didgeridoo. básničky autorů byly převážně strohé, zkrátka nic složitého - kousky byly vybrány spíše ku hospodské produkci. z celého vystoupení mi utkvěla jen jediná část verše - "slunce zapadlo, taky někam zapadnu". za zmínku též stojí vynikající básně v podání babičky davida pilowa (časopis progresiv), které zazněly z audio nahrávky.

j. h. krchovský zapůsobil poněkud plaše, ne tak jeho dílko - básně z nové sbírky poslední list. hemžily se pesimismem a neradostí ze života, tu a tam vysvitl ze tmy kousavý sarkasmus nebo lechtivější póza. z úst autora zněly básně ještě o kousek temněji, zkrátka pastva pro hromadu smyslů.

tornado lue na sebe nechali poměrně dlouho čekat. hráli skvěle, to se musí nechat, zamračené pohledy hudebníků však působily poněkud podivně a kontrastovaly se skočnými motivy songů. diváctvo ničeho nedbajíc jalo se tancovat tance, o kterých jsem si myslel, že už dávno vyšly z módy. ale rytmus si žádal své. vynikající zvuk kytary a hlavně nezapomenutelný hlasový projev (o pohybovém nemluvě) jany tóthové byl vpravdě působivý. dvěma přídavky bylo vystoupení radikálně zakončeno, a tak se na první pohled nesourodý večer nakonec vydařil doopravdy skvěle.

krysa

 

© ov-kluby.net
e-mail:: ov-kluby@ov-kluby.net
web:: www.ov-kluby.net