výpad třicátý šestý
frýdek-mistek, jablunkov, (a moučník - ostrava)

výpad třicátý šestý

22.11.1997 byla sobota. poslední číslo onoho roku bylo, tuším, odevzdáno: dopoledne jsme se sešli před (tehdy ještě) přístavní 16 a nasedli do přibližovadla zn.renault, které o půldruhého měsíce později vévodilo fotografii na straně 23 prvního čísla roku 1998.
historii několika desítek víkendů následujících 3,5 let si s dovolením necháme na jindy. 5.květen 2001 připadl zase na sobotu: tu první zmíněnou jsme v teplicích začali naše mapování klubů v české republice. tu druhou pak v jablunkově skončili. dál už nebylo kam jít: za horským hřebenem, který se vypíná přímo proti nejvýchodněji položenému klubu tohoto státu, leží slovensko. a to už je, jak jistě uznáte, zas trochu jiná pohádka.
nadešel tedy čas ´přinést to všechno domů´: na cestu ´tam´,jak ví každý cestovatel středozemí, má navazovat ´a zase zpátky´.

šutr in amerika

"je to perfektní seriál, jenom mě mrzí, že jste si na nás vzpomněli až nakonec", uvítal nás ve frýdkomísteckém klubu stoun jeho vedoucí david vyvial. ano, nás to mrzí taky, souhlasila naše ekipa a vymlouvala se, že ´někdo holt poslední být musí´. na druhou stranu takhle jako slepá k houslím přišla k pověstné ´hezké tečce za tím naším seriálem´ - no dobře, za jeho základním kolem, abychom zase nevypouštěli do světa zavádějící jobovky (ale ivánku, já jen žertovala - pozn.rdd).

tenhle klubík je jedním z těch, které využily krytů co - prostorů obvykle nepříliš pohostinných a osobitých. stoun je zřejmě výjimkou potvrzující pravidlo: na povrchu ještě nic netušíte (pomalu ani to, že vůbec vstupujete do nějakého klubu - viz fotografii s nenápadným trojhránkem), ale hned po zdolání dlouhého, strmého schodiště vám musí být jasné, že tohle není jen tak ledajaký stálý tlakově odolný úkryt. na první pohled je patrné, že tady vědí, jak z mála vyrazit maximum: sál je výrazně a přitom neokázale zlidštěn. příjemně znouzectnostní boxové sezení, rozsáhlá fotografická výstava... a všude až nezvykle čisto a prosto typického pivně-nikotinového rokáčového odéru. už v uličce k vstupenkáři si můžete povšimnout pečlivě zpracované selfpromotion v podobě programu, nabídky jeho zasílání ve formě sms, propozic pronájmu klubu a uspořádání výtvarných výstav. pak váš zrak možná spočine na vtipně pojaté výzdobě stropu, která svou elektroničností elegantně navazuje na typickou povrchovou elektroinstalaci - a když se zakloněnou hlavou dorazíte k baru, zjistíte, že obdobná hravost a nápaditost je stounu vlastní. další zábavné vývěsky, cedulky, inzeráty a speciální oční testy - tady se evidentně lidi baví.

hudební klub - ovšemže, i ve frýdku-místku si byli od začátku vědomi toho, že je třeba postupovat takticky, byť už navazovali na činnost vesměs nepříliš trvanlivého tria sklep, tequila a hučka - stoun se přitom komplikacím nevyhnul. david vzpomíná, že ´vznikl klasicky - tak, že nějací muzikanti mají pocit, že ví, jak to dělat dobře...´ na kryt se dle jeho slov přišlo naprostou náhodou, rok se vymýšlelo a v den, kdy nadšenci dostali klíče, padnul domluvený investor. další shoda náhod jim sice přivála do cesty jiného, který zrovna přemýšlel, kam se zařízením ze zavřené hospody, ale když po půlroční rekonstrukci došlo (v pátek!) 13. ledna 1995 ke slavnostnímu otevření klubu, zjistilo se, že se jaksi pozapomnělo na provedení zápisu o kolaudaci... první půlrok existence skončil s dvěmi sty tisíci v provozním minusu, ale pak už stoun pomalu, ale jistě spěl na výsluní tuzemské klubové scény. od začátku razil téměř nevídanou věc v podobě téměř každodenního programu - i v současnosti jsou jedinými ´volnými dny´ neděle. koncerty jsou přitom jednou týdně, další dny patří rozličné reprodukované hudbě, filmovým projekcím, besedám, vernisážím či divadelním představením - mimochodem, za geniální tah místní považují hojně navštěvované každopondělní akce s výmluvným názvem in memoriam aneb hity ze záhrobí, importované před třemi lety současným dramaturgem danem sikorou z matičky stověžaté. mýlil by se však ten, kdo by možnosti stounu odvíjel pouze od prvopočáteční spolupráce s městem a dotací na kulturu, byž je jasné, proč se v červnu 1997 dramaturgie takticky ujalo občanské sdružení klub angažovaných muzikantů. david vyvial suše konstatuje, že jenom poplatky městu a ochranným autorským organizacím klub měsíčně přijdou na nějakých deset tisíc.

"vždycky mě nadchnou, když v nějakém klubu prohlásí ´tady u nás jsou špatní lidi, tady nikdo na nic nechodí´ - myslím si, že patříme mezi ty, kteří si naopak řeknou ´my děláme něco špatně, když tady nemáme lidi´," nastiňuje krédo stouňáků david. "když jsme začínali, tak stačilo napsat něco na program a mít kapelu, která není špatná, v tu chvíli lidi přišli a byli spokojení - dneska je to přesně naopak." přesto měl klub předloni návštěvu přes 25 tisíc návštěvníků, což je - vzhledem k pětašedesátitisícům obyvatel frýdku-místku a prázdninové přestávce - věc z kategorie sci-fi. nemůžete se pak divit, že ve stounu měla například loni v listopadu svou celorepublikovou premiéru družina dana bárty illustratosphere... david vyvial zkrátka ví, o čem mluví, když tvrdí, že jsou nejlepším klubem na severní moravě: "chtěl jsem poznat, jak to funguje jinde, a tak teď prodávám red hot chili peppers revival (vzniklý z místní skupiny bukvy - pozn. aut.). byl jsem s nima v iks klubech, ale oni to tam fakt dělají hůř - nikde neměli internet, kopírku, tiskárnu... což jsou dneska v podstatě už ty základní věci pro propagaci. ale už zítra klidně může přijít někdo jiný a bude lepší, to si dokářu představit."

ve stounu prý už přibližně dva roky neměli tak plno, že by museli přestat pouštět dovnitř a přišli o ´ferdu a fandu´, kteří se spolehlivě objeví na té které akci. přesto david tipuje, že se do dvou let začne vyplácet pracovat v hudebních klubech, i když návštěvnost půjde dolů. jak to? "přizpůsobíme se tomu. budeme čím dál lepší a seženeme sponzory. nebudeme se těšit z návštěvnosti ´plný dům´, ale ´plný stůl´ - když nám přijde sto lidí na kšeft, tak si řeknem: ´to je super! měli jsme sto lidí!´ největší průšvih v klubech je podle mě to, že už nejsou takoví nadšenci jako jsme byli my, kteří jsme do toho šli bezhlavě." pozitivní vize. ve frýdku-místku na budoucnost nečekají, ale jdou jí vstříc. můžete ji spatřit taky - navštivte www.stoun.f-m.cz. možná potom uvěříte i tomu, že se do dvou let dočkáme na internetu opravdových rádií. kdo máš vizi, hoď šutr do své ameriky...

...& kluby (první přídavek)

výběr místa, ze kterého bude podáván první moučník letošního léta, je nabíledni. za prvé se hodí geograficky a za druhé odráží potřebu podchytit, dokud ještě můžeme, už několikrát zmiňovaný kvas na ostravské klubové mapě. pořád je co objevovat a o čem psát, zvlášť, když se nedržíme jenom hlavní tepny. konečně, i správní kluci a holky z týdeníku neleníce vypravili se sem, aby nám všem objevili to úžasné souostroví, byť s křížkem po funuse.

a proto pátým pádem oslovujeme, voláme: "tommy, can you hear me?" čo nového, bielikovci?

-rdd-

pořád se něco děje

ne, nebudu se snažit donutit vás k smíchu. jen chci hned na počátku naznačit, že na klubové scéně ostravy je neustálý neklid, ruch, var a kolotání. kluby vznikají, zanikají, stěhují se. jo, jasně, to se děje všude, jenže v ostravě tak nějak rychleji.

pokud se v dvaatřicátém výpadu psalo o tom, že klub hudební bazar za dobu své více než čtyřleté činnosti změnil až třikrát své působiště, je třeba tento údaj mírně poopravit, protože v květnu tenhle jazzový klub zažil další přesun. město se totiž rozhodlo objekt, ve které klub sídlil, zbourat - vedle se totiž poměrně nákladně zrenovovala starobylá ´villa´ a koliba lesanka vedle ní působí trochu jako pěst na oko. "jak jsem se to dozvěděl, začal jsem řešit věci," líčí majitel jiří zahuta: "byl jsem se zeptat na městě, jestli by mi nepomohli najít adekvátní prostory, kde bych nevadil." narazil tam na pochopení a byla mu slíbena pomoc, "ale jak jsem se vracel, šel jsem kolem penzijního fondu - už jsem se jak nemocný díval kolem, kde jsou neumytá okna - a říkal si: ´sakra, co to tady je?´. vyběhl jsem nahoru a domluvil se." skvělý posudek z obvodního magistrátu, kde se pravilo cosi v tom smyslu, že by bez bazaru kultura ve městě téměř zhynula, pomohl přesvědčit představenstvo a druhou středu v květnu už se znovuotvíralo.

na malou lesanku na černé louce vzpomíná jako na příjemné, ale hodně nepraktické místo. "když přišlo víc lidí, tak se to zašpuntovalo a konec. nebylo vůbec žádné zázemí, ani aby si kapela měla kam dát kufry, natož šatna. já furt kulal bečky přes lidi, prostě to tam bylo fakt nepraktické." i situačně byl klub zvláštně položen - sice nedaleko od hlavního ostravského náměstí (masarykova), ale v místech, kam jednoduše málokdo zavítal. tržby byly až příliš mizerné, nebylo z čeho platit koncerty. ovšem černá louka pomohla klubu se trochu vzpamatovat, rozhlédnout, očistit: "zbavili jsme se toho asociálního stigmatu. dokázali jsme, že jsme slušný podnik." bazar si teď ale hlavně konečně může dopřát i trochu větší koncerty, než v lesance, protože lidí teď zase chodí o poznání víc.

nové prostory sice působí opticky menším, ale zato útulnějším dojmem - "obýváček" (jak zhodnotil -rdd-). strategická poloha je nesrovnatelně lepší. v sousední vile je parník (vchody mají kluby přímo naproti sobě), skoro za rohem mirror, pár metrů dál hobit. možná mě pánové poopraví (proč? - pozn. ed.), ale řekl bych, že dva jazzové kluby hned vedle sebe jsou docela rarita. ovšem nemělo by to být nic proti ničemu: "my nikdy nebudeme mít peníze na akce, které dělá parník, oni zas nemají atmosféru na to aby se slezli šedesátiletí jazzmani a spontánně si zahráli." jiří by dokonce docela rád někdy uspořádal se sousedy jakýsi společný jazzový festival, kdy v parníku by probíhala ta důstojnější část a v bazaru jam sessions a "to pravé hraní". z druhé strany však prý zatím zájem není. škoda. každopádně kluby se budou spíše dramaturgicky doplňovat, než si konkurovat.

zánik jsme tu vlastně zaznamenali jen jeden. rock club sklep, kterému byl v "...& klubech" už tehdy vymezen prostor pouze v historické části, protože již zhruba dva roky nevykazoval žádné koncerty, to má nadobro za sebou. datum skonu: 31. 5. 2001 (v kómatu od 28., kdy se konala poslední akce). příčina smrti: nízká návštěvnost se všemi ekonomickými následky. budiž mu země lehká.

asi takhle: nových klubů, případně takových, které se vynořily z povšechné anonymity a daly o sobě vědět, je relativně hodně. jenže většina z nich, bohužel, nesplňuje jedno z hlavních kritérií - živé hraní. jde buďto o kluby zasvěcené především taneční muzice (porubský mamut, hajzly, či těsně před odevzdáním tohoto reportu otevřený house club double trouble), nebo podniky, kde stojí program pouze na reprodukované muzice a různých druzích parties (d 47, babylon). do hajzlů si ale přece jen ještě odskočím (promiňte, ale tuhle slovní hříčku jsem si prostě nemohl odpustit). klubík přebudovaný z bývalých veřejných záchodků - na pokraji komenského sadů, za ostravskou radnicí - to se přece tak často nevidí. krom hajzlbabího okna, kterým dnes namísto ´toaleťáku´ dostanete pivo, však z původního interiéru nezbylo už asi nic. naštěstí ani ty pachy…

s o to větší nadějí jsem vyrazil do rammstein pubu v ostravě - zábřehu, na jehož programu se před nedávnem nějaké ty koncerty začaly objevovat. jeden z majitelů martin pospíšil mě však hned z kraje schladil: "koncerty tu byly vlastně jenom tři. o dalších zatím neuvažujem, spíše rozjedeme rockotéky." je tedy fakt, že pro koncertování není tenhle ´sál´ zrovna ideální, nicméně pokud by to vedle zabalil řezník (pub dlí v prostorách bývalé prodejny zeleniny), hodlá rammstein expandovat, a pak... nepředbíhejme.

na samotě u lesa

na úplně jiném místě téže městské čtvrti, na pravém břehu řeky odry, v lokalitě zvané pískové doly se rozkládá pozemek o rozloze patnáct tisíc čtverečních metrů. ten patří členům m. c. mad number 69. a právě tady musíme hledat biker´s rockafé strojovna club 69. hledání to není nikterak složité: pár kroků od autobusové zastávky pískové doly jest točna jedné z linek, odkud nás už vedou výrazné ukazatele neomylně přímo do jámy lvové.

i když sídliště je odsud vzdáleno vzdušnou čarou jen nějakých 400 metrů, je areál místem, jakých už v ostravě mnoho nenajdete - oázou klidu. ze všech stran je totiž obklopen dostačujícím stromovím.

budova vedle klubu v sobě skrývá také nocležnu členů m. c. (případně jejich přátel), budoucí dílnu a na opačném konci, než je vchod do klubu a zahrádka, navíc krytou ´venkovní stage´, přičemž zastřešení se týká i hlediště (či parketu - dle akce) pro zhruba 200 lidí. skvělé pro větší letní koncerty. přímo naproti vchodu do strojovny se rozkládá prostranství, jako stvořené pro pořádání menších festivalů. mimochodem: posledního srpna by právě tady měl proběhnout festival barvy hudby, pořádaný občanským sdružením, které je svázáno např. i s klubem boomerang. normálně jsou tu ale dva velké vojenské stany, které jsou využity hlavně při sjezdech motorkářů a podobných větších akcích.

interiér klubu, kterému vévodí nad barem dvě motorky a jakýsi klubový totem, dává poznat, že se jedná o klub ´motorkářského typu´. jak však upřesňuje šéf reno: "je to klub pro všechny, komu nejsou motorky protivné. může sem přijít každý. když přijde rodina s dětmi, koupí si u baru buřty, může si venku udělat oheň a opéct si je. dá se tu postavit stan. přes den sem chodí chlapi jen tak na pivko." jde hlavně o to naučit sem lidi chodit. dělají tu vše pro to, aby v okolí vylepšili svou image a přesvědčili všechny o tom, že se tu neděje nic špatného. "jsme dokonce v občanském sdružení ´za obnovu a revitalizaci pískových dolů´ nebo tak nějak. ono to zní srandovně, ale přesně o to jde: přivést sem lidi, naučit je sem chodit." skautíkům propůjčili prostor pro uskladnění lodí a je toho ještě více.

jenže se pořád střetávají s překážkami, proti kterým se ani moc nemohou bránit. "třeba v odře kousek odsud se utopil kluk. a svedlo se to na nás, že se tu opil a tak. přijeli tu s kamerou (pravděpodobně tv polar, která dělá regionální zpravodajství pro novu i primu - pozn. autora), chvilku se ochomejtali venku, pak udělali pár záběrů uvnitř. než jsme vylezli zezadu, byli pryč, a já se večer při zprávách nestačil divit." nebo: "tady k odře chodí ti mladí a... no zmrzlinu tam nelízají, a pak jdou po naší cestě zpátky... a staří si myslí, že jdou odsud. my si na to dáváme pozor."

ani programově není strojovna zatím nijak striktně zaměřena. (pozn.: pro případ, že by se členům domácího m. c. program příliš nezamlouval, vysekali si mezi stromy místo, kam se v případě nouze uchýlí a mají klid.) "pořád ještě hledáme. zkoušeli jsme tu třeba jazzík, já to mám celkem rád, ale přišlo málo lidí." zkouší se i house parties a to i venku: "nevadí mi... a když se to někomu líbí, proč ne?". promítají se tu filmy (nutno dodat, že opravdu dobré). ve spolupráci s majitelem dnes již neexistujícího café - clubu černobílý svět (zaměření: filmy + taneční muzika) by se měly dělat i projekce i v té kryté venkovní části. po koncertech - zhruba 1 x týdně - občas vystoupí tanečnice nebo striptérky. "ničemu se nebráníme. i když samozřejmě jsou určité hranice. měli jsme tu třeba mozaiku. lidi z mozaiky byli v pohodě, ale přišli na ně nějací technopunkeři, udělali tu akorát škodu. tak tohle ne." jinak se tu ovšem hraje hlavně "hlasitá muzika". a nemusí to být zrovna zz top.

na šichtu do fabriky

tomu, kdo šel alespoň kolem, je naprosto jasné, proč se club fabric jmenuje tak, jak se jmenuje. starobylá zděná tovární budova z počátku minulého století působí majestátným dojmem. je to vlastně bývalá fabrika na stavební stroje, ke které se majitelstvo dostalo diky tomu, že jeden z nich - vladimír štefek - byl zaměstnán u firmy, které celý (tehdy značně zchátralý a dnes již solidně zrekonstruovaný) objekt patří.

ne, že by fabric v době už zmiňovaných ostravských výpadů neexistoval. naopak, měl se čile k světu, jenomže nesplňoval ´koncertní kritérium´. teď už je to trochu jinak: někdy v březnu se totiž ozval šéf parníku pavel giertl a navrhl spolupráci na větších koncertech, na které parník kapacitně jaksi nestačil a pro které byl přece jen vhodnějším prostředím fabric. a tady tedy souhlasili. díky tomu se tu dnes odehrává alespoň jeden větší koncert měsíčně (anna k, monkey business, chinaski, mňága & žďorp...).

do onoho osudného března byl fabric čistě tanečním klubem, největším a nejznámějším toho druhu v ostravě. prostory jsou tomu přizpůsobené: velký taneční parket, dobrá světelná aparatura, dva velké bary. připravuje se expanze do dalších prostor budovy, kde by časem měla být zřízena druhá - menší - stage pro, řekněme, alternativní taneční směry. hlavní slovo tu má house, hraje se ale také techno, garage, trance, drum´n´bass. rezidentují zde lidi z ext-dust a mocca dj´s. často jsou zváni i dobří pražští a brněnští djové; klub (jak uvádí na svých internetových stránkách) by postupně rád hostil celou českou dj-skou špičku. už dnes - po roce fungování - fabric platí za centrum taneční muziky ve městě (a snad i regionu).

prozatím největší akcí bylo vystoupení paula macka z londýnského ministry of sound, chystají se i další vystoupení zahraničních dj´s, ovšem má to samozřejmě háček. fabric zatím není v takové pozici, že by si mohl dovolit zaplatit cizokrajné dje sám. zbývá tedy počkat si na vystoupení podobné hvězdy v některém z pražských klubů a přivést ho sem den poté, či den před, tak jako tomu bylo u paula macka.

tak jsme si zatancovali a jdeme si zapařit. kam? jak se můžete tak hloupě ptát? do stodolní!

pějme píseň dokola, okolo sto(do)la

kdo se v únoru při čtení 33. výpadu domníval, že výčet podniků v lokalitě stodolní bude konečný a více se toho tam prostě už nevejde, byl vedle, jak ta jedle. kdo si myslel, že to dokáže zastavit nějaká zima, je na tom podobně. stodolní a přilehlé okolí dále pulsuje, bobtná a vyplivuje další a další bary a kluby. další a další časopisy postupně objevují kouzlo a svéráz tohoto místa a více, či méně zdařile o něm referují svým čtenářům. ani ostraváci, a už vůbec ostraváci jak cyp, netuší, kam to všechno povede, takže se o podobné předpovědi nebudu ani pokoušet, počkám si a uvidím.

zima opravdu stodolní příliš neuškodila, i když z ulic zmizely na pár měsíců postávající a posedávající hloučky, které tu jsou obvyklé v létě. leda se chtěl někdo trochu osvěžit, maje dost dusného a kouřeplného ovzduší v útrobách příslušného zařízení. korzujících lidí nijak neubylo. snad jen po novém roce chvíli střízlivěli, ale třetího ledna už bylo zase plno - tak nějak to aspoň viděli ve skyi. teď v létě díky zahrádkám tu vysedávají žízniví i přes den, večer ale zase přijdou trochu později, takže se to vyrovná - target.

zima odešla z kraje a jaro s sebou přineslo další raritu: rozcestník. měsíčník come - první ostravský měsíční kulturní jízdní řád v rámci slavnostního zahájení prodeje postavil koncem dubna (pro statistiky 27. 4. 2001) první klubový rozcestník. ten se však netýká pouze dané lokality, anóbrž všech klubů ve městě. k tomu všemu jim přišel zahrát pepa streichl s přáteli, načež se velká část zúčastněných nakonec ztřískala v boomerangu (ale možná to jsou jen pomluvy...). snad je to dobrý nápad, snad dobrý fór, snad rozežranost a snad jen další krok na cestě k tomu, aby se stodolní proměnila v regulérní zábavní park. možná to opravdu pokazí to kouzlo, kdy je přibyvší tuzemský, či mimozemský cizinec nucen se seznamovat s ostatními korzáry, aby něco našel. jenže on ten rozcestník zas tak přehledný není. každopádně bude potřebovat častý update.

už teď jsou oproti původnímu výčtu (ve zmiňovaném únorovém čísle r&p) na seznamu dva další podniky a minimálně další dva tu budou co nevidět. oba nové kluby se nacházejí na ulici škroupově, tedy tam, kde už jste dříve mohli zaznamenat bar-vy, target music nebo medvídka. první z nich la bazaar (nachází se zhruba na půli cesty mezi bar-vami a targetem) má sice v podtitulu café - club, ale spíše bych ho označil za café - bar. nehledě na poměrně stísněné prostory, la bazaaru hlavně tak trochu chybí ksicht, který je tu tak důležitý. lp desky na zdi jsou sice pěkné, ale to je dosti málo... snad (a je to vidět i na lidech, kteří sem chodí) tak trochu známka toho, co se tu pomalu ale jistě vkrádá - snobismus?

přímo naproti bar-vám (ať si kdo chce, co chce říká, já to takhle budu skloňovat) objevil se nedávno taneční a hudební club (neplést s t&hc - ještě naň přijde řeč) ta magika. jak už název naznačuje, interiér je hozený pro změnu do magie a tajemna - astrologie, magické znaky a podobné záležitosti. v den, kdy jsem z majitele roberta tahal rozumy, byla uvnitř právě dokončena výstavba druhého baru. nad tím původním má sídlo dj a v kleci jatá tanečnice. zajímavostí je otočný taneční parket, výtvarně vyvedený coby zvěrokruh. místnost není nikterak vysoká, přesto je tu vystavěno jakési umělé druhé podlaží - terasa. klub je zasvěcen taneční muzice - především pak house: budou se zkoušet i jiné věci, ale house bude majoritní.

a věci budoucí? už na počátek května byl avizován na škroupově ještě jeden podnik - music bar 100dola. zatím však po něm není ani vidu, ani slechu. pravdou však je, že mezi targetem a la bazaarem se na čemsi usilovně kutá.

začali jsme stěhováním a stěhováním uzavřeme. t&hc opustil s koncem školního roku své dosavadní útočiště v zábřehu a přesouvá se na stodolní č. 8 - do objektu hotelu brioni. důvod? nízká návštěvnost: "dělali jsme tak 4 větší akce měsíčně a z toho se ten vysoký nájem utáhnout nedá. veškerá kultura se pomalu přesouvá na stodolní, i sklep už skončil." (marek pazderník). znovuotevření na nové adrese se plánuje předběžně na první víkend v září. image klubu není zatím tak úplně jasná, měl by na ní opět dělat akademický malíř petr lysáček se svými žáky, tedy tentýž člověk, který dělal i původní t&hc. potěšitelné je, že dramaturgie by se příliš změnit neměla. "měli bychom pouze vypustit tvrdé techno. po takových akcích jsme vždycky něco museli spravovat. rozbité záchody a tak." znamená to tedy, že přibude další víceméně rockový klub, a to se marek pazderník zmiňoval ještě o jakémsi ´novém rockáči´ hned vedle targetu. jestli je to zrovna 100dola, nebo se jedná o dva rozdílné podniky, se mi zatím nepodařilo zjistit.

radek diestler & marek kukla, tomáš václavek j.h.
foto: martin siebert, tomáš václavek