intro :: evergreen, 100°c - puštěno na baru, dost nahlas a dost hodně krát (aby bylo
jasno, kde a proč jsme).
natlačit čtyři kapely najednou do klubu, je docela hezký nápad. ještě lepší je,
když se to sejde tak, že jsou všechny docela dobré a hrajou střídmě dlouze/krátce.
a pak taky - jsou typově jinde, takže nenudí.
typ č.1 :: rocková, rozjetá kapela s dominantní, excentrickou zpěvačkou v čele. chce
se mi říct, že hanka kosnovská v anglické verzi brouzdá tam, kde potkáte třeba
vladivojnu z banany. na pódiu působí zajímavě, šíleně, divně. skáče a pobíhá z jedné
strany na druhou, přičemž se každou chvilku bojíte, že srazí jednoho nebo druhého
basáka. sálá z ní síla, možná i nadšení. nil nejsou v žádném případě špatná kapela,
pokud vám nevadí, že si z koncertu nezapamatujete jedinou písničku, protože se všechny
slijou v jednu. jestli nevyhrajou, tak proto, že: když si chcete poslechnout výraznou
zpěvačku v rockově-kytarovém kabátku, sáhnete po kterékoliv americké kapele ze
severozápadu a ne po nil.
mezihra :: from base to travel, 100°c; stále, misha; zpěvy deště, udg (aby bylo pořád
jasný, kde jsme).
typ č.2 :: ucházející, dobře poslouchatelná, čekáte že roztomilá parta mladých kluků,
co má našprtané britské kytarovky, včetně úpěnlivého tahání samohlásek (které mají
v názvu s jejich zjevně oblíbenými oasis dokonce stejné). on air hrají tři
roky a není tajemstvím, že ve finále ccps se neobjevili poprvé. na stejné místo
se dostali už loni. zpěvák luděk fiala se líbí slečnám a to tak, že nehledě na své
mimoňské taneční kreace opilé medúzy korunované závěrečným válením se po zemi,
s kytarou v náručí. protože se on air během zhruba čtyřicetiminutového koncertu
v parníku povedlo vystřihnout i pár písní (give a miracle, in a desert, solitary
superhuman s typickým troj-kytarovým vybrnkáváním v konci), které si zapamatujete
(a rádi) napoprvé, mají oproti ostatním jisté plus.
jestli nevyhrajou, tak proto, že: když si chcete poslechnout kytarovku, pustíte si
staré oasis, nebo třeba living room (pokud to neberete, jako jedno a to samé), s kterými
on air už pár koncertů dokonce odehráli.
mezihra :: překvapivě from base to travel, 100°c; stále, misha; něco od post-it (a my
pořád víme, kde jsme).
typ č.3 :: umaštění, energičtí, šťastní, tetovaní fríkové temperamento jsou z finálové
trojky vůbec nejmladší kapelou. vznikli teprve letos v únoru, načež okamžitě nahráli
deseti písničkové demo, které bylo volně k mání i na koncertě. temperamento jsou,
abych tak řekla, zvláštní. divní, impozantní, neokoukaní, možná až trochu slizcí,
ale tak nějak zajímavě. pro soutěž mají ovšem jedno obrovské, viditelné, plus: moc
takových kapel (čti: ve kterých byste mohli vidět pokérkovaného hip-hopera se španělkou
v ruce) tady nemáme. v jejich hudbě se mísí začátečnický, postpubertální český
rap s tklivými, primitivně naivními, docela beatlesovskými, anglickými refrény a lá
"aj láv jú, aj níd jú", do toho všeho jsou zasazeny gramce dj corleona. folky-hop,
jak ho známe od becka. pak taky: mají (jakkoliv podivnou) image. jako jediní, v podstatě.
jestli nevyhrajou, tak proto, že: by někomu mohly vadit ty mastné vlasy, neúprosná
frekvence ´na na na´ popěvku a školní angličtina jak z první kapitoly come and play.
originální a natěšení ale jsou, to se jim upřít nedá. jestli vyhrajou, tak you
and me bude jejich hit. ale chceme to?
mezihra :: from base to travel, 100°c; easy to go, lus3 (ano, jsme na finále ccps, pamatujeme).
typ č.4 :: loňská ccps nenašla svého vítěze 12.05.2004, v akropoli, v nikom jiném,
než ve speciálním hostu - kapele udg. tu, spolu s třemi finalisty, čekají ještě
koncerty v brně a pardubicích. abych to zkrátila, udg jsou dobrá kapela, svižná,
svěží, ale ne nesplývavá. za rok svého kralování vydali desku, ze které teď těží
především jejich čtrnácti, patnáctileté fanynky na koncertech. oblečené v ostře
barevných tričičkách tak dvě desítky slečen večer co večer (rozuměj koncert co koncert)
doufají, že to dneska budou ony, koho si vrzák vybere, na kterou se usměje (a dá-li
pánbůh, s kterou se vydá na procházku temnou nocí). musí to být zvláštní pocit (a je
mi líto, že jej asi nikdy nezažiju:), když člověk/zpěvák oblíbené skupiny kolem dvacítky
ví, že před ním stojí zhruba patnáct patnáctiletých holek, co by se s ním mrknutím oka
vyspaly. udg každopádně odehráli koncert z kategorii živelný, energický, zajímavý
pro prolínání se hlasů saxofonisty a zpěváka, pro poskakování obnaženého bubeníka,
dejme tomu i velmi dobrý. ale všimněte si slova ´dobrý´ v předchozí větě.
outro :: from base to travel, 100°c; motýl, udg; něco od cocotte minute (víme, kde
jsme byli a víme, že o vítězi se rozhodne 30.06.2005 v lucerně). zatím čau.
ludva 
|
