můžete se setkat s názorem, že jsou jednou z nejpodivnějších kapel u nás. když pomyslím na vladivojnu z banany nebo na přeaktivního básnícího vášu ze syčáků, přijdou mi bratři marek, david a kryštof docela normální. ovšem osobití, to ano. pravdou zůstává, že na jména bratrů marka si vzpomene málokdo. marka ebena známe všichni - jeho role skladatele je ale vedle role nepřekonatelného moderátora možná až příliš zastíněná. bratři ebenové sice nikdy nebyli milováni širokou veřejností, ale jejich specifická poetika je nadčasová, nevybíravá a milá. stejně jako nohavica, redl ad., plní všechny sály po strop a jen tím potvrzují, že výjimečný smysl pro humor a písničky, inteligence a duchaplnost je přece jen doceňována. na pomoc si sebou na koncerty berou vynikající hudebníky, a svou lyrikou a šarmem provází celý večer mezi písničkami právě marek eben.

debutovali albem malé písně do tmy již v dávném roce 1984, a i z něj, stejně jako z tiché domácnosti (1995), zazní na koncertě nazvaném podle posledního alba já na tom dělám zaručeně to nejlepší. marek sice hlásá, že se v tom už drahný čas neorientuje, a že na tom maká a ono nic, ale anděl a platina za poslední počin dokazuje opak. a přesto, že je mnohými viděn jako renesanční člověk, jak sám přiznává, začínali na franku zappovi. v jejich hudbě kytary, klavíru a zvláště pak flétny a klarinetu, si ale najdete mnohé z jazzu, folku a možná ještě víc. a vezmete-li v potaz, že koncertují sporadicky, tedy pomalu stejně "často" jako vydávají alba, stojí výlet na sklonku zimy do příhraničí za úvahu.

blink::