nelze hodnotit každý film, koncert či divadelní představení. tento maratón je tak
vyčerpávající a náročný, že je třeba vybírat a dobře rozložit síly. proto vyberu jen
důležité mezníky devíti denního programu.
velké očekávání vzbudil úterní koncert pražského hip-hopového solitéra ondřeje anděry
alias w.w.w. vevéčka mají za sebou dvě silné desky, hromadu skvělých textů které
znají fanoušci zpaměti a přinejmenším status kultu. o podium se dělili s táborskou veenou.
zhruba dvacetiminutový nálet této kytarovky poškodil urputný hlas zpěvačky, přesto navodili
skvělou atmosféru. od půl desáté patřilo pódium už jen pomalým beatům a skvělým textům. line
up byl vyváženě sestaven půl na půl z každé řadovky, ovšem zasloužený aplaus sklidily stálice
z debutu jako karamel, drát či tramvaje. hodinový koncert nemohl dopadnout
lépe, atmosférická show podpořená světelnými efekty a beatboxem nadchla všechny příznivce.
středa přinesla divadlo. hostující soubor vosto5 není nováčkem v hradišti, měl již
několikrát možnost pobavit zdejší publikum. na lfš předvedli dva kusy ze svého repertoáru,
v úterý se vytasili s improvizovanou divočinou stand'artní kabaret a středu obohatili
kusem zvaným teatromat. páteř hry byla vcelku triviální: o příběhu mladé dívky/herečky
jedoucí za konkursem do velkého město potká spousta šlamastyk a na divácích bylo aby rozhodli,
zda se má z těch nesnází dostat do ještě většího srabu či nikoliv. hra byla vtipná a úsečná,
nezdržovala a jela podle pravidel úspěšných inscenací. po střechu přeplněný stan hltal jeden
geg za druhým. mohutné vytleskávání herců po odvedeném výkonu mluvilo za vše.
ovšem co vévodilo zcela zásadně 36. ročníku lfš byly filmy uhrančivého bély tarra.
je mnoho filmařů kteří dokáží zaujmout, pobavit, dojmout či nadchnout. ale béla tarr je
pouze jeden – jedinečný a nepřekonatelný. letos byla k vidění jeho kompletní filmografie,
od raných filmů až po loňský počin můž z londýna. vrcholem přehlídky byl jeho opus
magnum satanské tango z roku 1994. sedmi a půl hodinová epopej o zmaru a přetěžkém
osudu člověka zanechala v každém duševně zralém jedinci nesmazatelnou stopu. sedm hodin v kině
je pro někoho možná příliš, ale v případě satanského tanga je to – řekněme – tak akorát.
nepřehlušitelný zážitek!
spolehlivý servis festivalu ruku v ruce s dobrým počasím (tedy s výjimkou posledních dvou dnů)
vytvořil skvělé podmínky pro hudebníky, divadelníky, filmaře a také pro účastníky. doprovodné
výstavy a afterpárty skvěle tmelily čas potřebný pro oddech a nabrání sil. letošní ročník opět
nabídl mimořádnou kolekci filmové klasiky, aktuálních filmů i monografií světoznámých a respektovaných
tvůrců. filmová škola v uherském hradišti si stále drží sympatický titul jedinečné kulturní akce unás.
martin šenkypl
foto: jiří volejník 
související články:: | 
