pátá edice festivalu bývá vždy zlomová, po počátečním nadšení prvních ročníků
a velké snaze pořadatelů se rozpínat a rozrůstat dojde k zlomovému bodu, kdy
festival je nezvladatelný, neosobní a začíná si žít svým životem. ředitel a
iniciátor celého podniku artur rojek, byl nucen opustit minulými ročníky ověřený
prostor myslowického slupna parku, přesto to jeho aktivity neutlumilo. jak tedy
dopadl přerod festivalu a změna místa konání? na výbornou!
co se týká technického zázemí a organizace off festivalu, tak se mnoho nezměnilo.
stanové městečko bylo vzdáleno od areálu zhruba 10 minutovou procházkou jako loni.
počet pódií zůstal také nezměněn – dvě velké open-air scény, scéna mbank a lesna,
a dva rozlehlé stany, experimentální scéna a trójka offensywa. gastrozóna s jídlem
a pitím byla přísně separována od koncertního světa. až po sem by se zatím organizátorům
nedalo moc co vytknout. hlavním problémem celého podniku jménem off byla ale téměř
diktátorská nadvláda "ochranářů", kteří nedovolovali téměř nic, od zákazu proneseného
pití až po osobní prohlídky hraničící s celní kontrolou. tyto násilné procedury dosti
kazily pozitivní zážitek z hudby.
v páteční soupisce po ne moc vzletných domácích kapelách ovládli experimentální scénu
američtí hejskové the psychic paramount. podle názvu by někdo mohl čekat chovance
blázince, ale opak byl více pravdou než-li lží. trio z new yorku zahrálo směs noiseu,
shoegazeové improvizace a vše to bylo korunováno magickou hlasitostí. pěkný rozjezd.
další perlou bylo vystoupení uhrančivých a všemi vymodlených temných básníků black
heart procession, ti ovládli stan trójky. někdo se možná diví proč tihle divnorockeři
ze san diega přitahují tolik lidí, jejich muzika v podstatě vycházi z odkazu nicka cavea
a jeho bad seeds a na tom není nic tak světoborného. jejich kouzlo tkví v charismatu pala
jenkinse a tobiase nathaniela, na pódiu se z nich stalo skutečné duo temných srdcí. tklivé
skladby v pomalém rytmu, tu doprovázeny zvukem piána, onde hrou na pilu. skvělé atmosférické
vystoupení.
nástup post-punkových legend the fall bohužel zhatil déšť, ale i takto mnoho lidí
zaplnilo lesní scénu. leckdo z přítomných jistě jako já čekal klasický festivalový setlist
velké kapely, tzn. několik nových písní a zbytek po jednom hitu z každého alba. a že jich
the fall mají (dámy a pánové – 29 studiových nahrávek!). to by ale nebyl mark e. smith aby
všechny přítomné neuzemnil přehráním téměř celé letošní desky your future, our clutter,
přidal něco z předloňské desky a zmizel tiše v^nbsp;backstagei. holt je to prostě smith a ten má
svou hlavu, staré hity po něm nechtějte.
spory o páteční hvězdě večera rozsoudilo následující vystoupení a place to bury strangers.
naprosto sebevědomé, hlasité a dech beroucí vystoupení této shoegazeové trojky nenechalo
nikoho na pochybách. hodinový virvál smetl vše co mu stálo v cestě. hnána rafinovanou hrou
světel a mocnými výpary kouře tato mašina jela nemilosrdně kupředu. při písních another step
away nebo ocean všem poskočilo srdce blahem, většina přítomných jela do polska právě kvůli nim.
sobota nabídla potřebný oddech po tak náročném předchozím dni, sám line-up k tomu vybízel.
středobodem soboty bylo vystoupení velkých hvězd noise-rocku dinosaur jr. ti rozjeli
svou rozskřípanou šou o půlnoci a pro mnohé jejich vystoupení bylo životním snem. zažil
jsem osobně už lepší jejich koncert, ale to nemění nic na faktu že předvedli skvělý set.
soupiska byla sestavena pouze z největších fláků dinosaurů – pieces, amost ready,
little furry thing a samozřejmě nemohla chybět freak scene a mnoho dalších. j mascis
dokonce laškoval s publikem, takže co více si přát.
pakliže sobota byla volnější tak neděle byla zase ve znamení hektického přebíhání a touhy co
nejvíce toho stihnout. neděle měla dvě hlavní větve – tvrdou (kapely typu pulled apart by horses,
no age, the flaming lips etc.) a něžnou (the tallest man on earth, tune yard). první skupinu
nejlépe reprezentovali no age a jejich muzika která podnítila davy k šílenému crowd
surfingu a běsnění v kotli. na většině přítomných byla vidět neskonalá radost a touha po tom,
aby tento koncert nikdy neskončil. tu subtilnější vlnu na nedělní soupisce krásně naplnil
a zformuloval švédský písničkář kristan mattson aka the tallest man on earth. tento
mladík svým skřehotavým hláskem evokoval boba dylana, ale svým diplomatickým a jemným vystupováním
na něj dal rychle zapomenout. bezesporu největší sympaťák celého letošního offu.
skvělým zakončením neděle bylo improvizované vystoupení americké freak-folkové princezny
tune-yard. předvedla tak fenomenální vystoupení, že na to ani slova chvály nestačí.
střídala různé hlasové projevy, pouštěla je přes sebe a do toho ještě bubnovala a hrála na
mini španělku. hodinový koncert uběhl jako lusknutí prstu a přítomný dav jen nervně vydupával
vytoužený přídavek. titul objev americké nezávislé si zaslouží více než právem.
za velkolepé a zbytečně pompézní show the flaming lips se pomalu a nenápadně vytráceli
lidé z areálu a skvělý polský festival pomalu dohasínal...
martin šenkypl 
související články:: | 
