ostravským bych club hipnoza přiblížil menším srovnáním, svou velikostí kopíruje
fabric a svou útulností parník, no a svou specifickou atmosférou je naštěstí ojedinělá.
středeční koncert byl opět vyprodán, ostatně jak už je u přehlídky ars cameralis
dobrým zvykem (je radno dodat, že klub pojme 400 lidí!). téměř všechny hudební produkce
tohoto festivalu hlásili hned začátkem listopadu "sold out", což svědčí o velkém
zájmu polských posluchačů.
hudba tortoise není žádné lehké sousto pro neznalého posluchače, složité, táhlé
a propracované kompozice na pomezí jazzu a skladby o průměrné délce 10ti minut určitě
nepotěší běžného konzumenta. zato kdo trochu přičichne k alchymii jejich zvuku, ten jim
musí zcela propadnout a podřídit se jejich síle. tortoise spadají žánrově asi nejblíže pod
post - rock, naštěstí nezabředli v post - rockovém klišé a obohacují svou hudbu o mnohé
další prvky jako, elektronika, jazz, krautrock, nebo i idm. kapela je složena z ostřílených
hráčů, kteří skutečně něco znamenají na chicagské nezávislé scéně. nejuhrančivějším kamínkem
v náhrdelníku téhle želvy je john mcentire, člen gastr del sol, the sea and the cake a hlavně
zvukový inženýr a producent mnoha skvělých desek.
koncert bez předkapely a větších průtahů začal rychlým nájezdem hned velkým hitem monica
z přelomové desky standarts. na pódiu se zjevila partička prošedivělých a zarostlých
chlápků s potutelným a mírně chladným výrazem. následujících několik desítek minut zaplnily písně
skoro ze všech řadovek. hlavní slovo dostala loňská deska beacons of ancestorship,
ze které zazněly povedené kusy high class came floatin in, minors, gigantes,
prepare your coffin a charterok foundation. během čtyřiceti minut poháněných
dvojitou bicí soupravou si hráči podávali své instrumenty jako pověstný horký brambor, takže se
bylo pořád na co dívat. publikum se nestačilo ani nadechnut a pódium osiřelo, nastal čas prvního
přídavku a s ním dvojice písní swung from the gutters a along the banks revers.
nikdo moc nechtěl věřit rychlému závěru dobrého večírku, ale poslední přídavek seneca
to potvrdil. konec dobrý, všechno dobré.
koncert byl plnohodnotný zážitek a pěkné setkání s kapelou, která je pořád jakoby před nedostižným
zenitem. akorát trochu chladné a odtažité pohledy muzikantů působily trochu netaktně. později
jsem se dozvěděl, že kapelu ještě ten večer čekala zhruba 10ti hodinová cesta do belgie, kdybych
byl na jejich místě tak bych se tvářil také neuvolněně – což bylo znát celou dobu jejich hraní.
pro příště si přeji uvolněnější a také krapet delší šou, jinak si z katowic odvážím vzpomínku na
kvalitní a parádní koncert.
martin šenkypl 
související články:: |
