nastudováním vlastních dramatizací románů michaila bulgakova psí srdce a idiota proslulého prozaika fjodora m. dostojevského načal ruský režisér sergej fedotov druhou desítku režií realizovaných v české republice. obě inscenace byly takřka současně nazkoušeny v ostravských divadlech aréna a divadlo petra bezruče, přičemž premiéry byly odehrány s odstupem 14 dní. nebývá sice obvyklé, aby režisér pracoval dopoledne s jedním divadelním souborem a odpoledne, na zcela jiném titulu, se souborem druhým, nicméně po shlédnutí obou představení, i když pouze v jedné alternaci, musím říct, že přes nelichotivé signály ze strany některých herců vznikla dvě kvalitní představení, která stojí za to vidět.

oproti psímu srdci zrežíroval fedotov inscenaci idiot (prem. 15.02.2003) s mnohem větším rozmachem nejen co do propracovanosti kostýmů a scény. režijně fedotov sleduje opět především psychologii příběhu a fascinuje diváka mikrosvětem mezilidských vztahů. herecky se jedná o představení poměrně vyvážené. výrazně v něm však upoutá lucie žáčková, coby "femme fatale" nastasja filipovna.

kníže myškin (josef kaluža alt. michal moučka j.h.), se vrací ze švýcarského sanatoria, zpět do rodného města v rusku. cestou se seznámí s bohatým kupcem rogožinem (norbert lichý), který mu vypráví o nastasji filipovně (lucie žáčková), ženě, do níž se zamiloval. po příjezdu se myškin s nastasjou filipovnou osobně setká a okamžitě se do ní zamiluje. brzy však pochopí, že přichází do rozehrané hry, kde na jedné straně stojí ivolgin (jan plouhar alt. roman harok), který touží po ženě, jež ho dovede k majetku a na druhé rogožin, bohatý kupec, který je připraven si nevěstu koupit. myškin však neskrývá svou lásku a upoutá tak pozornost nastasji filipovny. tím se stává součástí hry. hry s pravidly, která určuje nastasja filipovna, držíc v rukou obnažené osudy svých ješitných nápadníků. myškin se však od nich nápadně odlišuje. kromě lásky nastasji totiž nechce nic a víc než lásku svou také nenabízí. nastasja myškinovu nabídku nutně odmítá, neboť nechce myškina stáhnou do špíny, v níž skončila sama. odchází s rogožinem a nazývá se "děvkou". myškin je zdrcen, vrací se mu záchvaty, snaží se zapomenout. rogožin taky není šťastný. ví, že nastasja dál miluje myškina, přitom se jej snaží vmanipulovat do sňatku s aglájou jepančinovou (markéta viktorová), neboť tím myslí na myškinovo štěstí. aglája si je vědoma nastasjiny moci nad myškinem. přichází proto spolu s myškinem za nastasjou a rogožinem, aby, přesvědčena myškinem o jeho lásce, ukázala nastasji svou sílu. aglája však brzy pochopí svůj krutý omyl - láska myškina k ní je pouze přáním nastasji. ta získává myškina zpět a hodlá se za něj provdat. když však při svatebním obřadu stane před bohem, bok po boku s myškinem, opouští ji všechny síly a v poslední chvíli utíká se svým ochráncem rogožinem. nešťastný rogožin se rozhodne trpící nastasju jednou pro vždy vysvobodit z jejich běsů a zabije ji.

musím se přiznat, že jsem dostojevského román idiot nečetl, ale mám p ocit, že fedotovova dramatizace románu nabízí poměrně soustředěný pohled do jeho nitra. upoutá především náhledem do života majorit lidské společnosti. do světa, který je ve své podstatě uzavřen do jednotných představ o štěstí a úspěchu. neschopnost překročit hranice tohoto světa pak nutně vede k netoleranci. idiotství myškina tedy nespočívá ani tak v pověsti o jeho latentní psychické chorobě, nýbrž je nutné jej chápat jako odezvu okolí, které se snaží zaškatulkovat myškinovu odlišnost. myškin o sobě sám říká, že je možná posledním žijícím myškinem a přitom ani netuší, kolik pravdy je skryto v jeho slovech. také úloha ženy, jako opačného principu, který je nastasjou filipovnou umocněn její opačnou charakterovou polohou ve vztahu k myškinovi, je v inscenaci velmi dobře uchopena. je to opět láska, která pomáhá překlenou propastný rozdíl mezi myškinem a nastasjou, aby alespoň na okamžik dala oběma naději. divák nepřehlédne ani plíživou tragiku inscenace, která zpočátku pouze obchází jeviště, ale s postupujícím dějem se natrvalo usídlí mezi postavami. graduje zejména ve vztahu myškina a nastasji, kdy nastasja nedokáže přijmout celistvou a bezelstnou oběť myškina. celý život sice z hloubi duše prahne po opravdovém a čistém citu, když jej však může bez boje mít, zříká se ho. jakoby tak činila pokání za svůj rozmařilý život. znovu myškina pokouší a znovu od něj prchá. vysvobodit ji může jedině smrt.

dostojevského romány patří bezesporu k tomu nejlepšímu co, ruská literatura nabízí. jsou to právě témata postavená na motivacích lidského jednání a na nejzazších zákoutích lidské duše, co je aktuální v každé době a může autenticky, živým jazykem promlouvat i směrem k současnosti. teprve při psaní této recenze, kdy jsem byl sám se svými myšlenkami a postřehy z představení, jsem si uvědomil rozsáhlost světa, jehož jsem mohl být díky tři hodiny trvající inscenaci idiot součástí. vřele doporučuji!

blinky: