houby alternativa... normální hardrock na netradiční nástroje to je! no,
pravda, tím jsem si moc nepomohl, protože škatulka s nápisem "hardrock" je stejně veliká
a všeobjímající, jako právě ta s cedulí "alternativní hudba" a i do
ní se dá hodit téměř kdeco. ale sper to čert! je úplně jedno, jak
tomu říkáte, stejně to je pořád ta samá jízda, ta samá hudební
smršť! česko-rakouské boo se zas po čase vrátilo do ostravského
parníku. mnohým se sice může zdát pro hudbu téhle skupiny prostředí
klubu příliš komorní, příliš poklidné, faktem však zůstává,
že kapela sem chce, že se sem ráda vrací, že jim klub vyhovuje.
a diváci kvitovali každý tón z povděkem. to krom bouřlivého potlesku
vyjadřovali především rytmickým pohupem v křeslech. bylo taky co kvitovat...
možná nejdravějším a zároveň nejpřekvapivějším prvkem celé té
hudební skládačky je hra andrei konstankiewicz (jen tak mimochodem:
frýdecko-místecké rodačky a absolventky ostravské
konzervy). chvíli struny svého violoncella smyčcem nekompromisně
 řezala, chvíli zas něžně
hladila, pak zas basovým (pardon - cellovým drnkáním udávala
ve spolupráci s bicíma rytmus. hra proměnlivá jak aprílové počasí
dodávala koncertu neuvěřitelnou dynamičnost. zpěvák christoph
pajer s tváří nevinného chlapečka se při vokálních exhibicích před
očima měnil ve řvoucího spratka. krom zpěvu obstarával mistrně střídavě
kytaru a housle. jeho projev všemu dodával ještě více dravosti. ostatní dva
členové brněnského bandu pavel koudelka za bicí minisoupravou a josef ostřanský
na basové i nebasové kytaře svými zkušenostmi a výtečnými výkony
tmelili, dávali smysl a správný směr všemu tomu počínání. (mmch:
hrát bubenickou metličkou na kytaře je docela dobrý kejkl)
publikum se po celou dobu výtečně bavilo, soustředěno na
jednotlivé party a zároveň pozorně vnímající skladby a koncert jako celek.
moc dobrý koncert toho večera zažilo... a já taky! dudyn
foto: dudyn 
související články:: |
