bratři orffové vydali na podzim minulého roku své dlouho očekávané album, které
minulý týden pokřtili v pražské akropoli. koncertní aktivita se zatím projevuje
jen na trase praha-krnov (jedna zastávka v opavě je přesně ta výjimka, která
 potvrzuje pravidlo) a tudíž když nemůže mohammed k hoře, musí hora k mohammedovi
(nečekejte žádné ilustrace z dánského tisku).
alternativně-mediální masáž přilákala do kofola music klubu početné domácí
publikum a ostré pohledy mi přivodily mírnou paranoiu, až jsem si pro sebe
začal prospěvovat "i am alien, i am legal alien, i am ostravaman in krnov".
naživo vystupují orffovci v sedmičlenném složení a výjimku potvrzující tentokráte
pravidlo, že se jedná o "chlapeckou" kapelu, prokazovala "sestra" lenka za druhými
klávesami a perkusemi. jestli nejčastější výtka na adresu kapely je "že hudba
to je v našich končinách bez diskuze zajímavá, ale ten zpěv, ten zpěv je nějakej
divnej", tak stačí při první skladbě si prohlédnout frontmana a hned se vám
rozsvítí. čímž nechci proboha říct, že zpěvák ivánek je snad divnej, jen už
pochopíte, že jeho hlas je jen nedílným kamínkem do mozaiky jeho osobnosti. víc
než polovinu sálu zabraly lavičky, což je sice zajisté na první pohled pochopitelné,
neboť převážná část desky kotví v klidné mořské zátoce, jenže živé podání je
odjakživa energetičtější a minimálně vlnící se publikum mohlo kapele dodat lepší
zpětnou vazbu. relativitu času potvrzuje fakt, že ačkoliv deska trvá "jenom" 41
minut, mírně prodloužené koncertní provedení zdá se být delší, a to díky už zmíněné klidnější
poloze těchto krnovských šansonů. příjemným zpestřením bylo zaručeně vzduchem,
které svým svižným tempem zpátky nakoplo trochu klimbající náladu v polovině koncertu.
aranže písní se přizpůsobily díky instrumentálnímu zastoupení koncertních
hráčů a poměrně větší prostor dostala trubka. došlo i na jeden nealbový kousek
a v přídavku si dala kapela repete písně pátek s mírně pozměněným textem.
strictly blue
foto: simoneer 
související články:: |
