jednoznačným měřítkem je vyprodaná letošní edice konaná v sklepních prostorech národní galerie v praze. záhadou mi je, co bylo pro fanoušky letošním lákadlem číslo jedna: zda atraktivita místa
konání (v samotném centru města), anebo přítomnost komerčně úspěšného clarka.
změna prostotu přinesla lunchmeatu, spojený věrně se smíchovskou meetfactory, velmi pozitivní změnu. prostor hned po příchodu navodil atmosféru polského unsoundu, respektive kaskádovitý a prostorný sál
připomínal interiéry krakovského muzea manggha. o skvělém zvuku mluvili pořadatelé dlouho dopředu a slib také splnili. dříve než-li přiblížím samotný večer po hudební stránce, bych se chtěl přimluvit
za to, aby prostor i napřesrok zůstal stejný. meatfactory je zbytečně velká na tak menšinový, žánrový festival a je těžké v něm navodit klubovou atmosféru. národní galerii, resp. jejím útrobám, se to podařilo.
po deváté hodině celý večer začal vystoupením ruského dj long arma. ten měl hostujícího bubeníka, který improvizovanou a citlivou hrou doplňoval zvukové koláže zmíněného účinkujícího. dát long arma
hned na úvod byla výtečná volba, skvěle navodil atmosféru začínajícího klubového večera. svými samply laděnými do jazzu odpíchl večer správným směrem. nenudil, hrál akorát a podpořen skvělou vizualizací
ruslana gadzhimuradova na skutečně velkém projekčním plátně, se postaral hned z kraje o první hudební pozdvižení. sál byl tou dobou zaplněn jen z půli, průměrný návštěvník strávil více než polovinu času
venku na vzduchu, kde se časem tvořili i zácpy (sic!). tak tomu bylo téměř u všech účinkujících, vyjma všemi zbožňovaného clarka (který mám pocit si ten večer odbyl premiérový koncert v hlavním městě, v minulosti
již dvakrát navštívil brněnskou flédu).
progresivní ostrovní sound navodil producent hyetal, pro mne největší překvapení večera a současně nejlepší set, nechť mi odpustí skalní příznivci clarka a kangding raye. dubstep v jeho podání zněl rafinovaně.
aniž by šlo o prvoplánové vály, všechny zvedl ze země a rozhoupal do rytmu. přece jen v británii mají specifický a současně majetnický přístup k dubstepu, tím pádem si drží nahrávky a vystoupení jejich umělců
své čaro. abych řekl pravdu, při jeho setu jsem ani nestačil zaznamenat a tím pádem ani ocenit vizuální stránku celé show.
kangding ray ze stáje raster noton byl třetím večerním bonbónkem pro tance chtivé děti noci. už jsem měl možnost se tímto francouzem setkat na tanečním parketu a to setkání bylo velmi tristní. takže s menším
despektem jsem obohatil poslední řady sálu a nechal si provětrat ušní bubínky dusavým rytmem. ač jsem byl obezřetný, výkon davida letelliera mne vtáhl. velmi agresivní set, pálící dusavé buchary nemilosrdně do publika.
svou čest obhájil a předvedl vyloženě komerční hudbu, která našla v publiku silnou odezvu. takže případ uzavřen, letellier nevinen.
no a konečně clark. myslím si, že mírně neprávem zbožňovaný guru současné elektroniky. ale chápu, že jeho přidáním na soupisku lunchmeatu si zajistili pořadatelé rychlý prodej lístků. proč ne, účel světí prostředky.
ostatně jeho výkon byl oukej, standartní a celkem i zábavný. více ale za zmínku stojí výkon vizualistů nohlab, kteří již týden před festivalem stavěli pro mistra "skleník". jednalo se jakousi obdélníkovou
stavbu z igelitu, ve kterém byl chris clark uzavřen a současně sloužilo jeho hnízdo jako projekční sál. výtečná pódiová prezentace a inovativní myšlenka! rozhodně nejlepší vizuální počin letošního lunchmeatu.
v plném sále dychtícím ještě po clarkovi se vylidnilo a mohli nastoupit poslední dva spánku odolní djs. dále už jen ve zkratce – fantastic mr.fox (uk, black acre) sice ještě oživil povadlé a řídnoucí publikum,
ale jeho set působil trochu neuceleně a rozpačitě. rozhodně to ale byla pořád dobrá show. posledním skautem nad ránem byl sinjin hawke (ca/sp, pelican fly), který už téměř neměl pro koho hrát, což mu evidentně
nevadilo. já už tou dobou ale neměl energii to vnímat či hodnotit, ostatně jako zbytek zúčastněných. trochu nefér vůči němu, ale holt, všeho moc škodí.
alternativní scénu situovanou do prvního patra národní galerie nebylo možné nějak kontinuálně navštěvovat s ohledem na nabitý a konstantě dobrý materiál který prezentovali umělci v suterénu. nemohu pořádně
hodnotit, scéna s česko-slovenskými djs se naplnila téměř až po skončení velkých jmen dole.
povedený večer, který se zdál že nemůže nikdy skončit, se rozplynul u popelníků před národní galerií a v prvních ranních tramvajích. přejme si, aby festival lunchmeat jen vzkvétal a držel se své dosud nastolené
ideologie jednodenní klubové noci s delikátním audiovizuálním menu. jsem odhodlaný mu zůstat věrný, jak jste na tom vy? martin šenkypl 
související články:: |
