takzvaná filmovka se chce více přiblížit soudobým trendům ve filmové produkci, a proto
mírně upravila dramaturgii festivalu. což je velmi vítaný krok, který přináší osvěžení. oproti minulým letům přibyla sekce: ikona. sekce se bude
zaměřovat na počátky a charakteristické prvky v tvorbě zavedených, výrazných filmových tvůrců. zaniká sekce focus, která se už v posledních letech vyčerpala.
dále už má své stabilní místo v programu sekce be2can, mapující nejvýraznější současné filmy z významných evropských festivalů. cílem nového konceptu je
také akcentovat současné tvorbu mimo kino produkci, například rozvoj tzv. quality tv, která je prezentována pod sekční hlavičkou hot tv. velmi
lákavou se ukázala být přehlídka tvorby virtuální reality, potažmo projekcí filmů uzpůsobených a vyrobených pro tuto technologii. obecně lze shrnout,
že filmovka vsadila více na současné tendence, které jistě v budoucnu ukážou svou nosnost či pomíjivost.
významní a inspirativní hosté: pod taktovkou mika leigha
klasik britské kinematografie, mike leigh, byl tím hostem, který přesně splňuje atributy hlavního hosta edukativní filmové přehlídky. hloubavý,
tázající se filmař, který rád mluví o tématech svých filmů a vyhledává diskuzi jako jistou formu tvůrčího procesu, to je to, co přesně pasuje do profilu
dychtícího mladého diváka, který se nechce pouze dívat, ale chce učinit krok navíc. mike, jak chtěl být sám mike leigh oslovován, na tiskové
konferenci s novináři odpovídal velmi rozvážně, přesně a rozvíjel položené dotazy do nových rozměrů. mike je zvyklý o svých filmech mluvit. sám přiznal,
že se na své filmy může dívat i po letech, a to proto, že je dělal plně svobodně, bez zásahu do obsazení, témat či jiných vnějších vlivů. ostatně, své filmy
mimo kameramanský vklad plně sestavuje a řídí od počátku až do konce. osvětlil také svůj přístup k tvorbě, kdy scénář je v podstatě posledním článkem filmu.
vše, co s herci nacvičí před natáčením, se piluje před kamerou a dává se tomu finální tvar až na place. vznikají tak díla silně orientována na výkon herců,
kteří nejsou jen kulisami filmu, ale hybateli děje. jeho filmy jsou tím pádem zabydleny postavami, nikoliv příběhem. velkým zážitkem bylo vidět jeho film
naked (1993) na velkém plátně, kde doslova zářil v dvouhodinovém opusu do té doby neznámý anglický herec david thewlis. za zmínku stojí skutečnost, že tým
lfš pobídl mikea, aby uvedl v hradišti tři pro něj zásadní snímky světové kinematografie, které ovlivnily jeho přístup k filmové tvorbě. mnohé jistě potěšilo,
že ve výběru byl i formanův snímek z šedesátých let lásky jedné plavovlásky.
přitažlivý svou jedinečností byl i další významný host lfš 2018, roland klick. tento německý filmař za svou dlouholetou kariéru nenatočil takové množství
filmů jako jiní filmaři jeho věku, přesto se plně zapsal do povědomí světového filmové publika. začínal točit na konci šedesátých let a v následujících
dekádách se přihlásil několika díly, které nesou status kultovních snímků, zmiňme například film mrtvý bod z roku 1970. když přihlédneme ke klickovu
pokročilému věku, za rok mu bude osmdesát let, tak byla jeho přítomnost v hradišti o to jedinečnější. uvedení jeho debutu s tváří dítěte (1968), který
sám režisér obohatil diskuzí po projekci, i po tak dlouhých letech vyráželo dech. příběh dětského vraha, který je zasazen do nihilismem nasáklého poválečného
německa vynikal odtažitou, zdánlivě chladnou režií. tato režie bez morálky, jak uvedl sám režisér, měla vést k střízlivému přenosu skutečného
příběhu na filmové plátno. sám klick přišel s touto observační metodou o mnoho let dříve, než se stala výchozí normou pro filmové vyprávění.
mlčení boha a jiné nepříjemnosti
při příležitosti stého výročí od narození švédského režiséra ingmara bergmana, se nelze vyhnout tomu, aby nebyl v hradišti uveden nějaký jeho film. letní
filmová škola ale pojala toto výročí více, nežli velkoryse. dramaturgové lfš oslovili švédskou profesorku filmových studií maaret koskinenovou, která
připravila reprezentativní výběrovou retrospektivu. osobně přijela do slovácké metropole vybrané filmy uvést. návštěvníci letní filmové školy tak měli
unikátní příležitost se komplexně seznámit s dílem tohoto světového velikána psychologických dramat. koskinenová svými fundovanými úvody zasadila
filmy do soudobého kontextu a osvětlila divákům pohnutky a motivace, které stály za vznikem každého uváděného bergmanova filmu. bergman dával zakoušet
svým divákům úzkostné dusno, které v mezilidským vztazích zažehne čas. podobné dusno na diváky padalo doslovně i ve sportovní hale, která se stala pro mnohé
doslova očistcem. již v minulosti padalo hodně námitek na téma promítání v nevětratelné sportovní hale ze stran návštěvníků. letos to bylo vskutku na hraně
snesitelnosti.
doprovodný program 44. letní filmové školy vsadil na lokální folklór, což je dobře. k hradišti to patří a nechápu, proč v minulosti na to nebyl brán takový
zřetel. několik večerů z celotýdenního doprovodného programu patřily cimbálu v hlavním stanu za mírem. samozřejmě nepřilákal tolik nadšenců jako například
sobotní koncert davida kollera, ale i tak měl cimbál své logické místo v programu. pro hudebně zaměřené publikum skvěle zafungoval koncepční večer za doprovodu
dvou undergroundových kapel – moravských blachut a pražských banana split a jejich moralistů. prvně jmenovaný spolek osciloval na hranici
deklamace a grindových pasáží, které obstarali členové v neobvyklé nástrojové sestavě; basová kytara, tahací harmonika a bicí. výsledný zvuk uskupení hřměl
jako blesk. rozverní banáni nabídli politický country rock, který okořeněn vtipnými texty roztancoval publikum uvnitř i vně stanu. samozřejmě
nechybělo na filmovce ani divadlo. divadelní představení slovenského souboru gaffa pomalu plynúce dni zanechalo velmi příjemný pocit. nikdy neuvedená
jednoaktovka wernera schwaba, která zkoumá jednu partnerskou krizi, byla krátká a výstižná, přesně padnoucí do horoucího červencového podvečera.
pomalu plynúce dni
pakliže hrdinům stejnojmenné hry připadalo, že v blízkosti svého druha se dny vlečou a jsou nesnesitelně dlouhé, čas a zážitky z uherského hradiště mají
naprosto opačný efekt. čas strávený na filmovce tak rychle a nezadržitelně plyne! každý den si můžete vydělit čtyřmi filmy a připočtěte vášnivou
debatou do ranních hodin na shlédnutým, tak je tu najednou poslední den. odjezd, smutek a všechny ty nepříjemné věci okolo. ano, letos byla kritika z řad
nejnovější generace návštěvníků velmi zřetelná, jenže co s tím naděláte, když je vám tam tak dobře. nelze mít na lfš stejné nároky jako na klasický filmový
festival. jistě, nedostanete se na film s živou hudbou, poněvadž ho v sobotu chce vidět asi o dvě stě procent víc lidí než je kapacita sálu. co na tom,
že se propotíte třikrát za jeden film v nevětrané tělocvičně. atakdále. záporných znamének by se asi našlo vícero. ale ten, kdo má rád film, má rád i letní
filmovou školu se svými drobnými neduhy. takže za rok na viděnou v altánku za mírem, asi budu zpocený až za ušima, ale zcela jistě naprosto
spokojený.
martin šenkypl
foto: jiří volejník 
související články:: |
