lenka dusilová - jméno, které teď zní velmi hlasitě. pro někoho tajem, pro někoho vzor. o jejích začátcích sluníčka a pusy už toho bylo sepsáno dost, a i když nejinak tak i o lence mezi světy, její současné turné je důvodem se k tomu znova vrátit.

vzpomínám, kdy jsem ji slyšela prve. suverénně tenkrát floutkovsky hlásala "jsem holka magor" a já to zabalila s tím, že magory nemusím. a její debut pro mě mě za dosud nevysvětlitelných okolností jakoby minul, ale doteď se mi rádo vrací její silné "jak se to může jenom stát?!". a když se pak rozjasnila se světlem světa a dala ho spatřit i nám, vešla do "top 5" zpěvaček naší malinké země bez možnosti návratu. bylo pořád ještě znát, proč lenka dostala tak sugestivní nálepku rockerky (nejen proto, že týrala své panenky), každopádně jestli někdy něčím byla, krom neobyčejné osobnosti, pak především vnímavým melodikem. své věci si dělá zpravidla sama a vždycky pro ni byl příznačný nově stavěný vokál. tam kde býval ještě místy zhrublý, je teď rafinovaný a chvílemi jako bych slyšela něžný projev klárky nemravové. lenka je prostě o moc dál. nemalý podíl na klidnější a především do detailů (nejen rytmicky) propracované atmosféře má renomovaný kytarista ledvina, který s ní nespolupracuje poprvé. možná to byl on, kdo všemu vtiskl tu umírněnost a důmyslnost, ale kde by ta byla nebýt lenčina hlasu "ve vrcholné formě".

vyjeli společně do zaslíbených spojených států, a ještě než došlo k posledním úpravám, které řídil jako celé nahrávání slavný ben yodas, tady už se vzrušeně šuškalo. výsledek je ovšem ještě značně lepší, než se čekalo. žhnoucí vlčí oči byly singlem jak se patří a každý další song je není nijak méně výrazný. ne, opravdu to není mainstream, ale obavy o to, jestli její svět není od toho našeho příliš daleko, bych smetla. příklad za všechny: song výkřik - bavil, lépe řečeno zapůsobil na každého, kdo jej zaslechl. a to samozřejmě nemusí nic znamenat, stejně jako to, že je letos lenka již několikanásobně oceněna, nicméně potřebujete-li ještě trošku popostrčit, zprostředkuju vám několik z těch nádherných slov, které o ní poslední dobou kolují: čistá radost, oproštění od povrchnosti, okouzlující dojem z poslechu, svěžest, která září, nejlepší album loňského roku, dlouhý krok k nejlepšímu soundu... a nemusíte věřit všemu, co se říká - já jsem třeba převelice skeptická k závěrům tuzemské akademie, ale chápejte, tady neváhám.

blink::