mladincí kluci, kteří se těšili roku 2006 docela slušnému zájmu, ohlásili minulý rok comeback a oprášili své upřímné vyznání lásky. svou hudbu ale zdaleka neměnili tak, jako obsazení, a tak jsou i ukázky staršího data aktuální. jde o pocitové, akustické skladby písňovo-truchlivé formy. hlas zakládajícího jiřího jiráka (spolu s tomášem velzlem) místy neskutečně připomíná hlubší posazení i frázování a techniku václava havelky, což je více než slušná devíza. a zřejmě není náhoda, že spolu již odehráli, stejně jako s please the trees, několik různých dvojkoncertů. hudbě selfbrushe se blíží taky díky táhlým vokálům za hlavním, jemně folkovou melodickou kytarou a emotivními gradacemi z ticha k slzám. v některých momentech jde sice, alespoň jak to cítím, "pouze o zuřivé rytmické hraní bez silnějšího nápadu", nekontrolovatelná vášeň je ale na živo přece mnohdy to nejlepší. z víceméně stálých hostů a poločlenů se nejvíc těším na mandolínu víta hanulíka, a violoncello pavla bartoše, který ještě bohužel na většině nahrávek nefiguruje.

pokud se nedostanete do bazaru, třeba proto, že dáte přednost templu a francouzskému večeru, nalaďte si aspoň později český rozhlas ostrava – v pořadu harenda bude zřejmě část koncertu přímo z klubu jako bonus rozhovor.

blink::