theppening s alčou
do areálu letního kina v orlové jsem dorazila s
jazykem na vestě a na poslední chvíli, ale koncert downbelow jsem
stihla od začátku. polední slunce statečně žhnulo a - ačkoli byl areál
vzhledem k brzké ranní hodině
zaplněn zatím jen sporadicky - kapela hrála naplno. kromě svých starších
písniček jsme slyšeli i nové kousky, teprve nedávno ve studiu nahrané.
jejich hudba může místy někomu možná připomínat -123 minut, ale těžko
asi vytvořit v tomto funky-rockovém stylu něco, co by ani vzdáleně
nepřipomínalo minuty.
další ve sluneční výhni vystoupila valašskomeziříčská
skupina petra vanova - resp. její následovníci sbiranico.
opravdu zajímavý spolek a zajímavá hudba... troška z tanečního soudku,
něco z rockového soudku... z funky, jazzu... tito mladí hudebníci se
rozhodně nedrží žádných zaběhaných škatulí. co mě ale na kapele
nejvíce zaujalo, byla petra friebová, respektive její hlas. musím
říct, že je to po čertech dobrá zpěvačka. a hodně povedené se mi také
zdály texty některých písní, které byly stylizovány do jakési
konverzace mezi petrou a vokalistou pavlem skýpalou (který také
hrál mimo jiné na bonga).
poté se začala chystat frýdecko-místecká partička
floating bridge a už ze zvukové zkoušky bylo jasné, že se bude
přitvrzovat. hutný hardcore se rozezněl pod orlovským nebem a několik
diváků se i přes stále trvající vražedné teploty jalo "pogovat".
dobrý nářez, jen opět trošičku skladby podobné jedna druhé. ale
hudebně povedené a fanoušci "hácéčka" si jistě přišli na své.
a opět se změkčovalo. na scénu naběhli opavští
psychonauti a byli skvělí jako vždy. publikum už se začalo pohupovat
v bocích a většina si s chutí i zazpívala... chvíli se jelo autem,
pak lodí, na kole... zpěvák kamil stoklasa si pak ještě zafilosofoval,
jestli ho má jeho milá vůbec rada, nebo jenom jeho hada a nakonec
se nám dostalo opětovného ujištění, že opravdu mají rádi jazz.
psychonauti už jsou prostě klasika, nebo mě to tak alespoň připadne.
pak jsem musela na chvíli festival opustit (nakrmit
děcka) a vrátila jsem se až na brněnský narvan. pořadatelé theppeningu
mě trochu zmátli, že teď opravdu nevím, jestli si narvan už zase říkají
narvan, nebo prostě pořád budou pro orlovské narvanem. jinak ještě
nedávno vystupovali pod názvem prachy. složení narvanu je téměř
původní, jen zpěváka maria nahradil aleš čuma. což dalo jejich hudbě
už trošku jiný rozměr. ale pořád je to výborná rocková hudba, vydařené
texty a taková radost z hraní, jaká čiší z těchto narvanů dostane
prostě každého.
skupina jablkoň to je prostě klasika...
charismatický a nepřehlédnutelný zpěvák michal němec, hudební experimenty, jaké si
člověk, který jablkoň nikdy neviděl nedokáže snad ani představit (jako já).
i některé jejich hudební nástroje jsem viděla poprvé. hlavní jsou ale
akustické kytary a bubny. jablkoň je prostě šílená.
když začaly hrát kuličky štěstí, byla už docela tma.
tato skvělá kapela už roztančila opravdu snad skoro všechno divactvo.
jejich latinské funky jazzové představení je skvělé, navíc kuličtstvo
je složeno z velmi kvalitních hudebníků, nechybí ani dechová sekce,
prostě jedním slovem paráda.
-123 minut už měli tedy publikum pěkně
rozhicované a roztančené. né že by si ho neuměli roztančit sami...
minutky hrály opět parádně, oni už asi jiní nebudou. ke konci si na pódium
přizvali ještě michala žáčka (kuličky štěstí, gizd q,...) aby přispěl
svou flétnovou a saxofonovou troškou do mlýna
celý festival ukončili svým vystoupením pánové
pavel fajt a václav kořínek se svým projektem ladakh. tentokráte bez jiných
hostujících hudebníků. ale zcela si vystačili. relativně nekonvenční
spojení bicích (pavel fajt) a zpěvu s perkusema (václav kořínek alias
wendy zulu) vás mile překvapí a strhne do víru rytmů a kořínkova
šamanského zpěvu. dostane vás i do jakéhosi lehkého transu, který
skončí až s koncem produkce. škoda jen, že kvůli mírnému časovému skluzu
muselo být vystoupení zkráceno, neboť za branami stála policie, která
je prý nekompromisní a nekulturní. klidný spánek orlovských občanů
především ! jinak pořadatele musím pochválit za vydařený fesťáček a volám:
více takových akcí i mimo území ostravy!!!
alča
theppening s malinovou příchutí
v sobotu v krásném slunečném a teplém počasí proběhl v orlovském
letním kině druhý ročník festivalu theppening. jelikož ranní vstávání bylo kruté
tak první dvě kapely - jako první zahráli již poměrně známí downbelow (jak jsem se
dozvěděla od zpěváka a basáka, tak právě nahráli nějaký nový materiál - ke
stažení v mp3 na jejich stránkách) a valmezácké seskupení kolem zpěvačky petry friebové - sbiranico.
zároveň s mým příchodem to na podiu rozpařili frýdecko-místečtí
floating bridge. byl to opravdu hard-core rachot (pár místních mániček to pod podiem
docela slušně rozbalilo), ale abych pravdu řekla, tak tahle kapela mě za srdce zrovna
nechytla.
pak jsem si to ale docela velmi užila, protože na řadu přišli
oblíbení psychonauti z opavy. jejich pohodovou muzičku a skvělé (povětšinou) veselé
(místy ujeté) texty si už oblíbilo poměrně velké množství posluchačů a tak si spolu
se zpěvákem kamilem stoklasou prozpěvovaly písničky o kole, o traktoru, o oku,
hadovi a ptáku a o tom, že máme rádi jazz i desítky lidí v hledišti.
mroš & the voices vystoupili se svou nadupanou show jako
další v pořadí. kytara, basa, bicí, perkuse, samply a charismaticky frontman
standa hovadík (zasvěceným známý také z formace barvy lucky) - to je havířovská
psychorocková kapela, která vystupuje již sedm let.
fanoušci tragicky se rozpadnuvší kapely narvan byli zcela jistě
potěšeni návratem kapely znovu pod starým názvem (donedávna vystupovali zbylí
narvani - zdeněk smetana a jan machala - doplněni o další dva členy pod názvem
prachy). nové písničky tentokrát proložili i starýma notoricky známýma narvanovskýma
hitama (včetně megahitu kulatej svět). mně osobně tam ale prostě mario feinberg
chyběl (stejně tak i márty pokora), přestože se mi jejich vystoupení hodně líbilo.
no prostě - nelze vstoupit 2x do stejné řeky... ale nový narvan má určitě také
své osobité kouzlo.
o skupině jablkoň by se toho dalo napsat mnoho - jsou prostě
jedineční a nenapodobitelní a rozhodně se nedají k ničemu a nikomu přirovnat.
kdo viděl, ví o čem mluvím, kdo neviděl, stejně nepochopí :o)
absolutním vrcholem večera (pro mě) se stalo vystoupení mých
ostravských funky miláčků - kapely kuličky štěstí. zpěvačka dominika se svým
krásně zabarveným hlasem, další skvělý hlas v podání klávesisty adama, výborné
dechy, šlapající rytmika... takovéto přísady smíchané dohromady = vydatná porce
parádního funky nářezu, který vytáhnul ze sedadel veliké množství doposud vesměs
posedávajícího publika a rozhoupal jej v bocích.
jednou z velkých hvězd večera byli -123 minut. jejich
inteligentní a precizně vždy odehrané songy jsou určeny hlavně milovníkům kytarového
rocku s příchutí jazzu a blues.
další hvězdu pavla fajta, který momentálně (mimo jiné)
spolupracuje s wendy zulu na projektu ladakh jsem již bohužel neviděla, jelikož
jsem byla (ani sama nevím jak se to stalo) zlákána do říše snů...
letošní theppening byl hodně pohodovou záležitostí (bohužel
nemohu srovnat s loňským rokem, jelikož jsem se nezúčastnila), přestože pořadatelé
měli nepříjemnosti s nějakým vykukem, který přímo před branou prodával
zdařilé kopie lístků za poloviční cenu. o jejich zdařilosti svědčí také to, že cca.
desítka účastníků se na tyto lístky dostala dovnitř :o))
(mimochodem: pořadatelé vše vyřešili tak, že požádali diváky o přihlášení se a odevzdání
falzifikátu, coby důkazního materiálu, bez dalšího finančního požadavku - pozn. dudyna)
malina
theppening podle dudyna
dopravní komplikace způsobené naivní důvěrou v dochvilnost linkových autobusů
měly za následek, že jsem nedojel do orlové o půl dvanácté, jak jsem měl původně naplánováno, ale musel
jsem se v jednu nasáčkovat do vozu k malině a adamovi. ani přes zpoždění začátku programu jsem
tedy nestihl první dvě kapely downbelow a sbiranico. mrzí mě to zvláště u druhé z nich,
protože pohrobky vanovy jsem ještě naživo neslyšel. inu - osud.
frýdeckomístecký band floating bridge se pohybuje v hudebních teritoriích,
kterým se dnes nejčastěji módně říká nu-metal. sami se také hlásí ke kapelám typu korn. předvedli
velmi dobrý set - nic světoborně originálního, ale šlapalo to víc než slušně. zvuk basy na jednu stranu
iritující, na tu druhou zajímavý.
opavští psychonaut jsou - jak se ukázalo - nejen miláčky ostravských
klubových pódií, ale také místního publika. postupně nás se svým funky-popem protáhli každým světa koutem
- tu letadlem, tam traktorem, pak zase lodí nebo na kole... pohoda - jak dělaná na odpolední
siestu. byl představen i nový klávesák david straka (znáte zpoza bicích v jazzyku). nakolik
to bylo oficiální a jak dlouho to vydrží, to ukáže čas. faktem je, že davidovi nečinilo zapojení se
žádné problémy - zapadl, jak vlastenec do závěje.
produkci mroš & the voices dominovaly především perkuse. ve spojení se svižným
hard rockem tvořily velmi energický náklad. ač bez mroše (jak mi našeptával adam), místo kterého nastoupil zdatný
suplent, zahráli voices opravdu velmi dobrý koncert a nalákali i mě na případné klubové
vystoupení v sezóně.
s.l.u.t. byli jedni z těch, na které jsem se těšil. před pár lety mě dostali peckou
"what the fuck you want" a pořád to ve mě zůstalo. a zklamán jsem určitě nebyl! další porce energie
přímo do žíly. energický crossover těchto radical hippies byl doplněn svérázným djem. parádní jízda
od začátku do konce.
narvani se - jak se zdá - vrátili ke svému starému názvu a prachy vydělávají
potichu. a zaslouží si je! rock o poznání měkčí, než v případě s.l.u.t., navíc říznutý funky, ovšem
neméně nakopávající. rozhodně jeden z vrcholů dne! už chápu, proč z nich
byla alča po koncertu v boomerangu tak odvařená. v přídavku došlo i na zaslouženě největší hitovku
kapely - "kulatej svět".
alternativní zákoutí muziky nám předvedli v plné kráse jablkoň. chvíli
skoční, chvíli rozháraní, chvíli sršící hudebními a zvukovými fórky. po celý čas vystoupení
navíc sršící humorem slovním. tak trochu folk, tak trochu rock, tak trochu jazz, ale zcela
sví a neopakovatelní.
možná trochu překvapivým se jevilo zařazení ostravských kuliček štěstí do
hlavního času. přece jen takový narvan nebo jablkoň jsou celorepublikově mnohem známější. naprosto
dokonale ale tenhle funkový ansámbl rozhýbal obecenstvo a rozpálil ho do červena. výtečně zahraná funky
muzika. pravda - je to v podstatě totéž, co hrají třeba monkey business (některé kousky už je evokují
možná až příliš). nechyběly ale ani vlastní nápady a koncert měl velmi dobrý spád. za zmínku stojí i skvělý
výkon dechové sekce v čele s michalem žáčkem.
před takhle rozjeté posluchače se -123 min. nastupovalo asi velmi dobře. koncert netradičně
otevřel jeden z hlavních orgnizátorů a bratrů dospívových (tuším, že jan, ale nejsem si jist, který
je který... - zatím jsem neměl tu čest potřást si pravicí - o levici nemluvně). tak trochu rap, tak trochu zpěv,
tak trochu hlášení místního rozhlasu - doprovázen už lehce improvizujícími a dobře se bavícími minutami.
improvizace se s posledními slovy "...mínus 123 minut!" plynule změnila v regulérní tóny první ze skladeb.
minuty jsou dnes nejlepší českou koncertní kapelou - o tom nehodlám s nikým polemizovat, nikdo
mě nepřesvědčí o opaku. jazz míchaný s rockem a funky je v podání bíny, janáčka a vajgla uměním v pravém
slova smyslu. dost místa se najde i pro nějakou tu improvizaci. té jsme si užili hlavně ve dvou
skladbách s hostem michalem žáčkem. první song doprovodil minuty na příčnou flétnu, ve druhém sáhl
po saxofonu. dlouhé improvizace při obou stály především na hudebních dialozích žáčkova nástroje s bínovou
kytarou. paráda! v přídavku jsme se pak dočkali asi nejlepší věci, kterou kdy nahráli - "seven ways to heaven".
pavel fajt maličko bloudil, takže minuty mohly hrát maličko déle, než bylo v plánu.
nakonec ale on i wendy zulu dorazili, takže jsme se dočkali i ladakh. dunivé rytmy perkusí (ať už těch
wendyho, nebo skoro klasických bicích mistra fajta) v kombinaci s wendyho zdařilou hlasovou napodobeninou
didgeridoo působily vskutku magicky. celá noc se díky tomu stávala magickou. škoda jen, že kvůli omezenému
časovému povolení od města, musel být koncert ukončen tak brzy.
byl jsem na theppeningu poprvé a určitě ne naposledy. po letošku se sem budu velmi
rád vracet a s radostí vyřizuju všem ostravákům vzkaz od jednoho z činovníků: "v orlové nejsou jenom
samí barabi!" v orlové je (přinejmenším v čase festivalu) hlavně hodně dobré muziky ve velmi příjemném
prostředí!
dudyn
theppening krysíma očima
po překonání veškerých obtíží, které doprovázely můj příjezd do orlové,
jsem konečně nalezl místní lesopark a v něm ukryté letní kino a za
posledních tónů písně kapely narvan se pohodlně usadil v plastové loži.
onu druhou polovinu festivalu - tu jedinou, kterou jsem shlédl, zahájil jablkoň.
svými milými písněmi navodil v místním publiku spíše
melancholickou náladu. ku slyšení byly jak písně lehce folkové, tak písně těžce punkové a žánrově
stěží zařaditelné. krom klasických nástrojů
se objevil i "semtam" - jakási soustava čehosi z vietnamu, plechový obal od filmu, dětské
štěrkátko... inu, k čemu užívat samply?
kuličky štěstí z ostravy zahráli jakés funky, hudbu s třemi dechy,
basou, kytarou, klávesami a bicími nástroji, to vše za neúnavného
tanečního, hopsavého a zpěvného doprovodu slečny v bělavých šatkách. publikum bylo
spokojené a kapela zajisté též.
trio -123 minut započalo svou produkci likvidací dvou kytarových
strun, pokračovalo skvělým vystoupením, v němž zaznělo snad ještě více
improvizace než jindy, a zakončilo snad až geniálně zahranou písní seven ways to
heaven. krom kytaristy, basáka (jehož původ byl zdůrazněn
obrázky pádícího soba na jeho basové kytaře i basovém aparátu) a bubeníka
se k vystoupení přichomýtl i michal žáček s flétnou a saxofonem.
držel se skvěle, ale na mé smysly to bylo trochu příliš.
po této vyčerpávající podívané se na pódiu usadilo duo pavel
fajt & wendy zulu skrývající se pod názvem ladakh, tentokráte bez jakýchkoli
hostů. po letmé přípravě se pustili do své bubenické produkce. pavel fajt za
bicími byl opravdu úžasný. dokonce si myslím, že by celou
produkci zastal i bez doprovodu druhé poloviny uskupení - wendyho zulu, který
obstarával dva bubny a "zpíval".
inu festiválek se doopravdy povedl, atmosféra byla domácky
přátelská, škoda jen, že celá produkce musela být tak brzy ukončena. krysa
foto: dudyn 
související články:: | 
