výběr prostor pro koncertování slavného trumpeťáka mne vyděsil a jak se později
ukázalo, mé obavy byly oprávněné. představovat laca decziho by asi bylo nošením
uhlí do dolu, ale pro jistotu pár údajů. laco se narodil údajně v bratislavě v roce
1938. od šedesátých let působil v orchestru karla velebného a v jazz orchestru českého
rozhlasu. od roku 1985 žije v usa, kde vede cellula new york band ve stávajícím
složení: laco deczi (trubka), walter fichbacher (klávesy), steve clarke (basa) a vajco
deczi (bicí).
dostat se z havířova do ostravy není žádný problém a po menší potyčce s mými
společnicemi (má přítelkyně a její přítelkyně) jsme našli cestu i na landek. do
hornického muzea se valily davy lidí - prošedivělé babičky s křiváky, bělovlasí
dědečci ale i omladina. přišli jsme půl hodiny před začátkem, ale i tak na nás
zbyly místa pouze v zadní části industriální budovy (kompresorovna to byla,
víš - pozn. ludvy), která se vyznačovala příšernou akustikou, takže místo uší
musel člověk zapojit oči. přední sedačky zabrali rentiéři, až jsem se bál, že je
očekávané decibely smetou. nestalo se, a tak jsem trpěl vzadu a namáhal své
sluchovody, abych z toho něco měl. jazz patří do klubu, ale v tomto případě by i open
air provedení bylo lepší, než sedět uvnitř této budovy, která připomínala tělocvičnu
z první republiky.
hned po vstupu zamířily oči mé na pódium, kde mi facku udeřila nová basa steva
clarka. steve vždy hrál na svou na míru vyrobenou levorukou vínově červenou šestistrunku
značky modulus (mimochodem, stejnou značku používá i flea z red hot chilli peppers
nebo milan broum z olympicu :) místo toho se o jeho aparát opírala jakási blondýnka
se čtyřmi strunami, do které by člověk neřekl to, co se o ní dozvěděl po druhém
songu, kdy se jal laco tuto basu představit. minulý rok (kdesi na slovensku) hráli
chlapci v jakési zapadlé dědince, kde se po koncertě ke stevovi přihnal jakýsi
pupkáč s půllitrem v ruce a vykřikoval, že stevovi postaví basu. všichni se samozřejmě
smáli, ale jen do té doby, než (asi za čtyři měsíce) přišla do usa basa. steve ji
do svých pracek vzal a ještě ji prý pustit nestihl, neboť je údajně 5x lepší, než
ta jeho americká. konec pohádky o tom, jak se steve musel uskromnit a ze své
šestistrunku na pouhou "čtyřku" přejít :)
laco a jeho band spustili (jako obvykle bez zbytečných řečí) a produkce začala.
bohužel (nejen pro mě) jen na padesát procent, neboť akustika byla opravdu příšerná,
a tak byl člověk nucen skoro odezírat muzikantům z hbitě se pohybujících rukou.
hned ve druhém songu si steve střihnul sólo, které bylo úžasné, ale ještě úžasnější
by bylo, kdybych něco slyšel. následovala historka o stevově base a jelo se dál.
abych pravdu řekl, nechodím na laca kvůli laca, ale kvůli steva. jak řekl jeden
můj kamarád (dechař), lacovi už to nefouká jako dřív a já se s jeho názorem ztotožňuji.
laco vždy odehraje takový zpěvný nosný motiv, který se někdy podobá infantilním
melodiím, jež skládá moje desetiletá sestra. potom ustoupí do pozadí a buďto sóluje
walter na klávesy nebo steve na basu. to se bohužel odehrává v každé skladbě, takže
člověk snadno zapomene, jak zněl ten song předtím. v polovině nastala pauza o délce
21 minut (taky by si už laco mohl vymyslet nějaký novější hlod), během které se
všichni čtyři muzikanti snažili prodat svá sólová cd. já jsem nelenil a hnal jsem
se ke stevovi, ne však za účelem koupě, nýbrž nechat si podepsat jeho obrázek. svou
lámanou angličtinou jsem jej o to požádal, načež se mi dostalo odpovědi, že to
není "picture", "but only a copy" :( pravda, okopčil jsem si originál visící v havířovském
jazz clubu, ale nečekal jsem, že mě steve takhle setře (protože jsem nevěděl, že
origoš prodává na koncertech za 5 dolarů :) nakonec mi ho však podepsal a já se
nadšeně vrátil do zadních řad toho akusticky velice zdařilého sálu.
po přestávce na nás lacův band vytasil s latinou, která se jmenovala příznačně cha
cha. pak následovalo několik pomalejších věcí, kde si walter vyhrál s typickými
rolandovskými mlhami známými v podání např. romana holého, a najednou konec. už
jsme chtěli odejít, když nastal přídavek. přídavek, kde se opět naplno projevil
steve a sóloval, div si palec neuslapoval :)
konec dobrý, všechno dobré. koncert dobrý, ale počasí se zhoršilo a lilo jako z konve.
a tak jsme se krčivše pod jedním mini deštníčkem sunuli na zastávku. stejně
jsme byli mokří, ale alespoň pro mě (nejen pro tebe - pozn. ludvy) to stálo za to.
yngwie 
související články:: |
