postavy a obsazení::
js.:: jarda svoboda [kapelník] ... tázaný
k.:: krysa ... tazatel
k.: co dělá traband, když zrovna není traband?
js.: když traband není trabandem, nestojí to za řeč. jeden neví, do čeho píchnout,
kam se vrtnout, čím se pokochat. slečna nedostižná je na tom ještě docela dobře,
ta má i jiné aktivity (kapely původní bureš, klec a pláče kočka). ale co my ostatní?!
někteří z nás jsou na tom už tak špatně, že se nechávají uvést do umělého
spánku a probouzejí se jen v den koncertu. a někteří se dokonce neprobouzejí ani
během koncertu (nechci si proti sobě poštvat své spoluhráče, tak jen naznačím,
že je to hlavně ten, který fouká do nejtlustší roury:-).
k.: má traband někdy poruchu? pokud ano, jak se pak napravuje?
js.: to je individuální. záleží na věku. uvedu dva extrémy: náš bubeník po každém
turné prochází speciálním nápravným zařízením pro věčné pubescenty, oproti tomu
náš banjista se na stará kolena věnuje studiu "univerzity třetího věku".
k.: vaše texty jsou mnohdy prodchnuty vírou v boha. jste všichni věřící? má
víra vliv na vaši hudbu, potažmo traband jako takový?
js.: tak konec legrace, tohle je téma, na které odmítám žertovat. a toho Boha
prosím s velkým "B"! víra v Boha není podmínkou pro hraní v trabandu, neptám se
svých spoluhráčů, a moji spoluhráči jsou zase natolik inteligentní, že nedávají
příliš najevo, když se jejich názor liší od mýho. a vůbec, nechci mluvit za ostatní,
zeptej se jich. za sebe říkám, že bible je nejzásadnější kniha, se kterou jsem
se v životě potkal, a to se samozřejmě odráží i v mých textech.
k.: kde nacházíte inspiraci? existuje nějaký "vzor" pro trabandí zvuk?
js.: nikdy jsem neměl žádnej vzor nebo potřebu hrát "jako" někdo. podstata trabandího
zvuku tkví v tom, že celkem tradičně postavený písničky hrajeme na netradiční
nástroje, a pak to, že se celkem svobodně pohybujeme v různých hudebních
stylech a půjčujeme si, co se nám zlíbí.
k.: jakým způsobem reagují na kapelu návštěvníci koncertů v zahraničí?
js.: úplně stejně jako ti naši. tancují, baví se, někteří odvážnější si s námi i zpívají,
někteří jen tak sedí a poslouchají. vždycky nás to mile překvapí, když přijedeme
na nějaký zahraniční koncert a lidi křepčí a radují se, přesto, že česky nerozumí
ani slovo. často se nám to stává ve francii a je to pro nás velký zadostiučinění,
ten pocit, že naše hudba oslovuje i lidi venku.
k.: jaké jsou vaše ambice, plány do budoucna? máte za sebou nějakou tu desku,
poměrně často koncertujete, dokonce i v zahranici, mate písničku v rádiu.. co dál?
js.: no, to právě nevím. nevím, kam "výš" bychom se ještě mohli dostat. všeho, čeho u nás
může kapela našeho ražení dosáhnout, jsme dosáhli. právě vydáváme čtvrtý cd. natočili
jsme klip. rádia, který hrajou tenhle druh hudby, nás hrajou. festivaly, na který
se u nás může kapela dostat, tam jsme se dostali. navíc jezdíme pravidelně ven,
často do francie, maďarska, rakouska, byli jsme i na korsice, v řecku a v japonsku...
tak mám dojem, že zbývá už jen rozpadnout se a začít znova pod jiným jménem.
krysa
foto: krysa 
související články:: |
