všechno je to už nějak dávno. deset let, že ano. tehdejší, primárně skoro punkoví
the kryštof začínali jako kytara, kytara, kytara, jeden pavel studník, skládající
neopakovatelné texty s vybásněnou lehkostí, a pochopitelně richard krajčo, jehož
rozkošně vyfoukaná vlna vlásků mi v té době připomínala víc než nějakého brada
pitta spolužáka z gymplu. tolik k havířovu léta páně devatenáct set devadesát čtyři.
o nějaký ten měsíc a nějakých pár prozkoušených dnů v havířovské renetě později
spatřilo světlo světa první veleúspěšné demo sqěle, po němž se ze zavedené partičky
segreguje, směrem divadlo, pavel studník. nahrazuje jej marek slonina, jméno v těchhle
zeměpisných podmínkách taktéž maximálně zvučné. kryštofi vydávají demo číslo dvě,
na kterém se vůbec poprvé objevuje líbej mě, padá sníh nebo místním hornickým lidem
milovaná duppa gruppa. sestava se naposled proměňuje těsně kolem třetí "nedesky",
tentokrát s cosmoshopem.
tak nějak tři roky je tomu, co se kryštofi v boomerangu radovali z magnetického
pole. a ne že by neměli proč. textově i zvukově splňuje, ne-li překračuje, jakékoliv
vymezené parametry debutu. navíc, ač je to principiálně kapku v rozporu s pozdější
pózičkou aktivního antikomerčního rebelství, se všemi těmi žhavými a patřičně
intelektuálsky rozohněnými proslovy martiny tůmové (pozn. jak o krajčovi skuhral v jedné
ze svých disco-říkanek samotný leoš mareš: "po husovi druhý, koho proslavila páska..."),
eliška, poezie i ženy se svého času protáčely ne jedním rádiovým éterem do zblbnutí
mysli. holt po první desce byla cesta otevřená všemi směry.
vzhledem k zlidovělému faktu, že je krajčo nejen vytíženým muzikantem se sklonem k tvůrčím
depresím, ale i zaběhlým divadelním hercem, se není co divit, že se na dvojce v siločarách
objevilo toliko více či méně jemných inspirací prkny, co znamenají svět. pilotní
obchodník s deštěm nebo taková skříň mluví za všechno.
tak či tak, kryštof si za svoji první dekádku prolezli několikerými obdobími, aby
se jim (i) letos na podzim povedlo vydat zatím údajně nejlepší, do nebes vychvalovaný
mikrokosmos. pravda, od dob, kdy jsem krajča potkávala v hospodském šeru, a na
procházce s dalmatínem se pár maličkostí změnilo. jinými slovy se kryštofům snad
vůbec poprvé povedlo o trochu povyzrát, naskládat hromadu pořád dobrých písniček a nechat
se vést někým povolanějším, kým honza muchow bezesporu je. mimoto má tenhle narozeninový
koncert docela slušnou šanci stát je jednou z těch sentimentalitou očvachtaných akcí, na
které budete ještě nějaký ten pátek vzpomínat!
pamatuju si to jako dnes. rozbalila jsem si ultramix, cédéčko dala do hifiny a zaposlouchala
se do brněnského draka. hlas a duše priessnitz očištěná od tíhy horské deprese, švejdík,
muchow a neuwerth pod jedním retrotitulem. nejlepší z nejlepšího, to už tady přece
jednou bylo. jasně, pracovní sobota výrobní číslo dvě :) naštěstí se tahle zlatá fabrika
na silné, městské písničky o jednom úderu do piána, pár tichých kytarách s tklivým
hlasem zpěvákovým v mouchovských smyčkách jen tak neztratila. texty i muzika z umakartu vycházející jsou v porovnání se švějdíkovou domovinou zase o krůček niternější, pakliže
to vůbec lze, trochu smířlivější, civilnější. prostě normální ukázka toho, jak má
takový soudobý pop vypadat. holt, je se na co těšit!
blinky::
kryštof:: www.krystof.net
umakart:: www.umakart.comludva foto: dudyn
související články:: |