je volno jen na chodbičce k toaletám. takový zájem jsem nečekala. cítím se trochu
nepatřičně. priessnitz do mého života zasáhli jen kraťoučce - na lyžáku jsem propadla
albu potichu?. když odešla zima, odešli i oni (dobře, zanechali vzpomínku,
duhovou). švejdík: "něco pro pejsky." ze zadní části balkónu, jen tuším, jak
je dole. vřava, nadšená vřava (druhá písnička a už všichni skandují!) přemýšlím
o více věcech najednou. proč jsem si před odchodem z domu nevědomky pustila
pro mě netypický mix trabandu, psích vojáků, mňágy a žďorb ad.? pro pocit
chytrých textů, pro starý underground, pro trochu primitivní leč nějak fungující
muziky? priessnitz jsou kapelou krásně českou – bádal kdy kdo nad tím, jestli zní
nebo nezní tuzemsky? pochybuju. to je dobře.
mají plný zvuk, na zvuk si oni potrpí, švejdík zpívá falešně jen na malou chvilku,
mlátí se svou tamburínou a vypadá spokojeně – vybavuje se mi kousek rozhovoru
ze serveru xkultura.cz: "já si myslím, že u muzikantů, kteří jsou senzitivnější,
je takový rozpor; na pódium se jim moc nechce, ale ví, že to jediné to pravé."
má pravdu.
děláže! tu zbožňuju (publikum sborově zpívá). takže mi to trvalo jen o tři
písničky déle než skalním fanouškům – přidávám se: "...že se zajímá, že se dojímá...
je krásná, usmívá se."
jezero. lidi dole jsou v extázi. ti, kteří předtím v rohu jen uznale
pokyvovali hlavou, se teď radostně účastní. a v tu chvíli mi to konečně(!)
dochází – priessnitz byli (a jsou) jako dnes kryštof, jen pro lidi o 10-15
let starší! jak logické! dva dříve odměření chlápci mi dávají nevědomky za
pravdu – v půli koncertu vypadají divoce šťastně a vypráví si, jak na
texty priessnitz balili holky. taky bych se nechala. jak jsem tak znova poslouchala
jaro, nebel, divoká a chladná, v přídavcích už vyloženě v opojení
nebolí, dotkni se mě ... (všichni pozvedají ruce). neumím popsat, jak jsou krásné,
ty jejich malé spojky mezi melodií, kytarou a slovy.
království za další koncert.
vesna
foto: jiří volejník
související články:: |
