ov-kluby
domů  |  rozšířené hledání  |  fotky  |  reporty  |  muzika v mp3  |  o nás  

  ov-kluby.net

q.hledat::    
město 
 
reklama 
ovéčka na facebooku
klub 

dnešní akce všude ::
dnešní akce ve městě ::
rozšířené hledání ::
 
[art]
[bludný kámen]
[depo]
[evžen]
[gottfrei]
[hangár]
[ilegal bar]
[jazz club]
[kupe]
[music club 13]
[na rybníčku]
[špek]
[tara střelnice]
[the place club]
[trap]
[u přemka]
 
nekluby ::

 
report 

report:: 19. kino na hranici

kino na hranici / kino na granicy
[český těšín, cieszyn]
28.04.-03.05.2017
devatenáctý ročník česko-polské filmové přehlídky proběhl tradičně na území města rozděleného řekou olzou. šest festivalových dnů bylo naplněno filmovými novinkami, retrospektivami zavedených filmařských ikon, hudebními vstupy a besedami.
vloženo: 17.05.2017
 

filmoví hosté byli letos ohlášeni v tomto pořadí: agnieszka hollandová, allan starski, milan lasica, karel rodel, arkadiusz jakubik, bohdan sláma, janusz zaorski. mimo tradičních filmových novinek a retrospektiv, festival nabídl filmy v sekcích provokatéři a chuligáni, emigranti a imigranti, kostýmní a módní návrháři. mimoto byla uvedena rozšířená přehlídka pražské famu. byť je festival kino na hranici prezentován jako česko-polský, ve skutečnosti akcentuje i tvorbu slovenských tvůrců a okrajově také maďarských. o hudební vyžití se postarali prago union (cz), chiki liki tu-a (sk), tabu (pl), xxanaxx (pl) a hudební projekt herce arkadiusze jakubika (pl).

pátek

v rámci retrospektivy polského scénografa allana starského byl promítán spielbergův filmový opus magnum schindlerův seznam (1993). starski stál při výběru lokací a finální podoba filmu nese jeho rukopis, jeho umu si všimla i americká asociace a udělila mu za práci na tomto snímku prestižního oscara. slovenský dokument martina kollára 5. október (2016) sledující osud svého bratra paří k velmi slibným debutům. debutující čtyřicátník kollár natočil oku lahodící odyseu, která beze slov vystihuje putování svého bratra před očekávaným lékařským zákrokem. velkým zklamáním byl film zvířata (2017) poláka grega zgliňského. švýcarsko-německo polská koprodukce udělala snímku dobré pr, vše znělo z katalogu slibně. o to větší bylo následné zklamání z plytkého thrilleru, který postrádal smysluplný děj a jediné co ho místy drželo nad vodou, byla zajímavá hudební složka. bylo velkým zklamáním, že zrovna tento film byl za velkého povyku slavnostního ceremoniálu uveden jako zahajovací. náladu pozdního pátečního večera nezkazil ani vydatný déšť. pro nepřízeň počasí se počítalo se zastřešeným festivalovým stanem zásobeným různým druhem piv z místního zámeckého pivovaru. večerní koncert prago union poznamenala střídmá účast. publikum tvořené převážně polskými návštěvníky nemohlo jistě naplno ocenit slovní hříčky rapera kata. doprovodný live band měl plnohodnotný a šťavnatý zvuk, čili věci znalí si koncert mohli v poklidu užít.

sobota

polský sociolog a autor několika dokumentárních filmů piotr stasik se v sobotu postaral o první větší festivalové pozdvižení. projekce jeho nejnovějšího dokumentu 21x new york (2016) byla situována na polskou stranu, do teatru adama mickiewicza a snímek zde skvěle vyzněl. mimochodem teatr se osvědčil jako tradičně nejpohodlnější a nejvíce erbovním promítacím sálem celé festivalové přehlídky. dokument o osudech 21 obyvatel současného new yorku byl podmanivým vhledem do reality, která se zdá býti na hony vzdálena našim osudům a prožitkům. stasikovi se podařilo poodhalit ty nejběžnější pocity a prožitky lidí velké metropole a sloupnout z nich masku všudypřítomné přetvářky. následná diskuze s režisérem po projekci obohatila již tak povznášející zážitek z filmu. slovenská vlna přinesla psychologickou sondu do duše zneužité dívky špína (2017) režisérky terezy nvotové a dojemnou road-movie stanko (2016). ze slovenských novinek byl obecně cítit závan autorských vkladů do režie bez ohledu na soudobé trendy v kinematografii. což je rozhodně pozitivní a máme jim v tomhle směru co závidět.

neděle

neděle opět nabízela několik novinek, má volba padla na polskou eskortu (2017) macieje žaka. byť jsem neměl žádné větší zkušenosti s tímto režisérem, jeho thriller z vězeňského prostředí mě přesvědčil o jeho zručnosti. precizní dramatický oblouk nenechával v devadesáti minuté stopáži žádné hluché místo. brilantní výkony hlavních protagonistů se jistě promítnou při udílení nějakých hereckých cen. podhoubí zkaženého systému polského vězeňství a policejních složek bylo ve filmu strízlivě vystiženo, režisér se vyhnul patosu i morálnímu poučování. retrospektivní přehlídka animované tvorby pražské famu zanechala mírně rozpačité dojmy. naštěstí renomé pražské fakulty vylepšil fenomenální krátký animovaný film happy end (2015), nadějného jana sasky. dokument filipa remundy a roberta kirchoffa pára nad řekou (2016) dal vzpomenout na osudy tří spřízněných jazzových hudebníků, které život a tvorba zavedl do zahraničí. noční velkou šou sliboval hudební projekt polského herce jakubika a jeho kumpána deriglasoffa. jednalo se spíše o kabaretní číslo, než o koncert tvořený zavedeným hudebním repertoárem. sice jsem nepochytil všechny vtípky a narážky herce jakubika na pódiu, přesto jsem dovedl z reakcí publika usoudit, že koncert měl nádech pouze očekávání velké legrace. hudební ambice v tu nedělní noc šly stranou.

pondělí

v pondělí jsem vybíral z programu podle aktuální nálady, můj výběr směřoval k starším titulům. a udělal jsem dobře: na projekci oceněného filmu z locarna v roce 1986, bodamského jezera (1985), byl přítomen i jeho tvůrce, janusz zaorski. film byl inspirován povídkou polského spisovatele stanisława dygata. hlavní hrdina bodamského jezera hledá svou lidskou identitu, identitu poláka a nakonec i evropana. film ani po letech neztratil nic ze svého svižného tempa a zajímavostí je, že výpravu pro tento film dělal již dříve zmiňovaný allan starski. zcela nepřipraveného mne zastihl nový film pawla loziského nemáš ani zdání, jak moc tě mám ráda (2016). drama natočené s niterným vhledem do ženských postav dalo vzpomenou na ty nejlepší práce od ingmara bergmana. lozinski rozehrál intimní hru mezi postavami matky a dcery, jejichž nedořešené vztahy se filtrují v kanceláři empatického terapeuta. film měl velké ambice, něco mu však chybělo aby se stal nadčasovým, přesto smekám před výkonem herců. teplý a prosluněný den skončil v šapitó koncertem popových xxanaxx (pl). jejich podmanivý pop moderního střihu skvěle zapadl do atmosféry letní květnové noci.

úterý

můj poslední den v těšíne, nikoliv poslední den festivalu, považuji za vůbec nejsilnější co se týká diváckých zážitků. tři nové polské filmy se postaraly o mrazivou sprchu v přítmí kina. shodou okolností se jednalo o tři polské debuty, a to vskutku vyzrálé! film dětské hřiště (2016) režiséra b.m kowalského był šokující sondou do světa dětských hrdinů. pomalu se valící tempo první poloviny filmu, kdy se divák seznamujeme s aktéry filmu a jejich zázemím, je plně zúročeno při závěrečných šokujících scénách. sociální sonda o původu zla v lidech, v dětech, je inspirována skutečnými událostmi. nechci o filmu prozrazovat více než je třeba, řeknu jen, že pokud nemáte za sebou alespoň jeden snímek od režisérů typu michaela hanekeho či gaspara noého, vyhněte se tomuto dramatu obloukem. hrozí vám újma na psychickém zdraví. na první pohled decentní poslední rodina (2016) debutujícího j.p.matuszynského, způsobila také rozruch. film byl v podstatě kronikou jedné zdánlivě obyčejné rodiny. otec, uznávaný surrealistický malíř, má se svou ženou jediného syna, který trpí psychickými problémy. vyrovnaný a seriózní otec zaznamenává nejprve na pásky a posléze na videokameru, rozmluvy a chování svých nejbližších a hlavně výstřední chování svého syna. postupně získáváme z pásek a záznamů mozaiku jejich mikrosvěta. byt je v podstatě jedinou kulisou dvou hodinového dramatu, který neměl slabých míst. kamera svým pomalým a vláčným tempem vytvořila téměř hmatatelnou klaustrofobní atmosféru. dramatické vyústění filmu bylo o to silnější, že celému filmu jako předobraz sloužila skutečná rodina polského malíře a jeho nahrávky. dramatickou trilogii zakončil dokumentární film přijímání (2016) režisérky a. zamecké. dokument sleduje krátké životní období dospívající dívky, která vyrůstá v neutěšených podmínkách. žije s otcem, alkoholikem a životním ztroskotancem, v bytě kdesi na polské periferii. sledujeme její snahu dát zase vše do pořádku mezi rodiči a její péči o autistického bratra. drama jejího dospívání kulminuje během příprav bratra na první svaté přijímání, které se ji jeví jako jediná možná cesta k usmíření rodičů. deziluze, kterou dívka zažívá při setkání odcinených bytostí při příležitosti oslavy bratrova duchovního života, ji navždy pozmění.

martin šenkypl

 verze pro tisk

související články::


 
informační kanály 


 
nejčtenější 

>> fotoreport:: olympic v gongu
 
>> fotoreport:: slezskoostravský rock-fest 2024
 
>> fotoreport:: colours of ostrava 2024 (středa)
 
>> fotoreport:: michalfest 2024
 
>> fotoreport:: slunovrat winter edition 2024 (pátek)
 
>> fotoreport:: folk metal pilgrims 2024 vol. 9
 
>> fotoreport:: colours of ostrava 2024 (čtvrtek)
 
>> fotoreport:: mirek kemel v barráku
 
>> fotoreport:: ucho van gogha v hudebním bazaru
 
>> fotoreport:: gothic iglau v jihlavském dko
 

 
:: domů :: rozšířené hledání :: fotky :: reporty :: muzika v mp3 :: o nás ::
 
 © 2002 ov-kluby.net

  design by lucinka & strejda