tak se nějak stalo, že kapela, která v polsku patří do absolutní špičky, přijela v lednu do česka s vědomím: "tady neznamenáme nic.", aby tu odehrála čtyři koncerty (ostrava, opava, kopřvivnice a praha), které byly poctěny - až na koncert v rock café - docela slušnou návštěvou na dnešní klubové podmínky. po posledním z nich jsem si zašel pro rozhovor za frontwomankou katarzynou nosowskou. v průběhu se ještě přidal bubeník bubek (robert ligiewicz).
jake bylo turné po česku? mohla bys nějak zhodnotit postupně, jeden po druhém všechny čtyři koncerty?
k: neumím to říct tak po jednom. mám jen jakési celkové hodnocení, že se mi to velmi líbilo. opravdu! těžko skrývat,že v praze bylo málo lidí, navíc byli hodně daleko od scény. já jsem krátkozraká, špatně vidím, což způsobilo, že jsem měla ztuhlé tělo, zablokované. to se občas stává. publikum má na mě velký vliv, pokud něco není v pořádku, tak si to hodně beru, jsem takový přijímač chování publika. ale celkově jsme opravdu šťastní. mluvím za celou kapelu. moc se mi to líbilo, cítím se zase mladá.
máte ještě chuť přijet znovu, když bude dobrá příležitost?
k: moc bych chtěla. je to zajímavé z několika hledisek. je zajímavé - a zvláště po 10 letech činnosti - konfrontovat to, co děláme, s jiným publikem. tady nám nic neodpustí. lidi nás málokdy znají a pokud ano, tak velmi povrchně, takže je třeba o ně zabojovat. ještě jednou. v polsku jsme zvyklí na to, že jedeme na koncert a ti, kteří přicházejí, znají nás velmi dobře a jsou na nás jednoduše milí, hodní. takže boj o posluchače v polsku je o něčem úplně jiném. naproti tomu tady je to čistá hra. pokud jsme dobří - my jako kapela - tak lidé mají radost, pokud jsme špatní, tak lidé odchází a už nikdy více nepřijdou. je to zajímavá výzva.
bylo pro vás ulehčením, že jste nemuseli hrát písničky , které "musíte" hrát doma, protože publikum je jednoduše vyžaduje?
k: to je složité. neskrývám a nikdy jsem to neskrývala, že nerada tyhle skladby hraju na zkoušce. jednoduše mě nic nedonutí na zkoušce zazpívat teksanski nebo moja i twoja nadzieja (největší hity hey - pozn. autora), protože já znám ty písničky tak dobře, že je nechci na zkoušce hrát. ovšem na koncertech je to úplně jinak. na každém koncertě je hrajeme jakoby poprvé, protože jde o to, že vzniká nějaká chemická reakce mezi lidmi a námi, a díky tomu jsem schopna se dívat na písničku opět nově. ale opravdu, pokud je možnost je nehrát, to velmi ráda ji využiju.
jak bylo na domácím turné?
k: bylo to fajn. líbilo se mi to. bylo to vlastně dost dlouhé turné, nějakých 20 koncertů.vlastně byla dost dlouhá na momentální podmínky, v polsku je to teď s koncerty těžké. ale bylo to fajn.
r: přišlo velké množství lidí, když vemu v úvahu dobu, ve které se nalézáme, čili nedostatek poptávky na koncerty. hodně lidí, kteří se bavili a znali už tu novou desku, krátkou dobu od vydání. turné bez sponzora, bez peněz z venku je dost náročné na dnešní podmínky a povedlo se.
u vás to bylo tak, že jste byli hned na počátku na vrcholu, protože první deska fire byla obrovským úspěchem, prodávala se po statisících. hráli jste v plných halách a velkých sálech, ale později jste se z vlastní vůle vrátili do klubů. proč? jaká je dnešní pozice na polské scéně?
k: na počátku naší činnosti byla naše popularita tak velká, tak okázalá, že v jakémsi smyslu jsme začali dráždit některé lidi svou neustálou přítomností v médiích, v televizi, v rádiu. byli jsme příliš populární na to, aby si nás někdo vážil. lidé si mysleli: když jsou tak populární, znamená to, že jsou infantilní a beznadějní. byla skupina lidí, která nás tak viděla. mi se to strašně nelíbilo, protože my máme solidní kořeny. nebylo to tak, že jsme se vzali odnikud a začali jsme hrát, že nás vymysleli. my opravdu hrajeme hodně dlouho. já už zpívám nějakých patnáct let, takže mě rozčilovalo, že nám lidi říkají, že jsme infantilní jen proto, že jsme byli populární. protože velmi často popové hvězdy jsou infantilní, zpívají o hloupých věcech, zpívají hloupé texty. to nemá nic společného s uměním. ale my jsme se na vlastní přání vzdali toho všeho, protože jako lidé jsme nebyli připravení tak dobře, abychom snášeli tak obrovskou popularitu. jsme obyčejní, tohle nás spíš tíží. ale na druhé straně bychom chtěli, aby naše desky kupovalo co nejvíce osob, protože je důležité mít posluchače, je důležité vědět, že to, co děláme, má smysl, že to lidi potřebují. a myslím, že teď jsme v dobré situaci, protože jsme vážení v prostředí nezávislém - v tom "indipendentním" - tak v prostředí popu. jsme uznávaní, protože jsme dospělí a vážní. a jsme uznávaní také fanoušky, protože to je moc důležité. oni vědí, že pod určitou hranici neklesneme.
r: důležité je to, že mezi mnoha lidmi jsme brání jako lidé, kteří netvoří "sračky", ale - nazvěme to velkými slovy -tvoříme umění.
je pro vás nějaké období v historii kapely, které byste škrtli, nebo je nějaké album, které nemáte rádi?
k: nejde nemít rád nějaké období v životě. a nejde jen o umění, ale celkově o lidský život.každá malá etapa, každý den má vliv na to, že jsme takoví, jací jsme v tomto momentu, v přítomnosti. kdyby chyběl třeba jen jeden týden z mého života - i když třeba beznadějný, který jsem neměla ráda - možná bych nebyla tím, čím jsem teď. v souvislosti s tím každé album bylo částí, která nás přivedla do toho bodu v čase a prostoru, kde jsme momentálně. jasně, že se mi zdá, že první desky jsou nedokonalé, ale je to proto, že jsme tehdy byli mladí. hledali jsme se, pokoušeli jsme se nějak pocítit v té hudební skutečnosti, najít se. a to je slyšet. když se člověk zaposlouchá, je tam slyšet ten boj o sebe sama. ale nemohla jsem se ubránit oněch pokusů, byly pro nás důležité, protože byly první.
r: podle mě se nedá něco škrtnout definitivně. nedá se definitivně říct, že ta deska je beznadějná, protože i kdyby se u každého z nás našla nějaká deska, kterou nemá rád, tak nikdo z nás nemůže říct, že nemá rád celou desku. je to jako bys škrtl půlrok svého života. to nejde, protože i v průběhu toho půlroku byla spousta dobrých věcí. mohl být otřesný, ale byla spousta dobrých věcí.
na diskusním fóru na vašich internetových stránkách jsem četl, že si spousta fanoušků myslí, že vaše první deska fire byla nejlepší, že nic lepšího jste už nevydali. co si o tom myslíte?
k: víš, to je to samé, jako si spousta lidí na světě myslí, že první deska pearl jam byla nejlepší a pak už to byla sračka. to není pravda. myslím, že to jde přirovnat k první lásce. ženě - předpokládám, že u můžů je to stejné - se první milenec vrývá do paměti na celý život. a pokud má někdo štěstí a rozvíjí se v tomto umění, tak zjišťuje, že je tu zlepšení, že ten poslední "nastávající" je stokrát lepší. ten první je spíše sentiment. jsou lidé, kteří zatvrzele říkají, že první láska je nejdůležitější. a podobně někteří lidé berou alba. první zkušenost, setkání s kapelou je pro ně tak silné, protože je nové, že nejsou schopni přijmout nové výzvy v kontaktu s umělcem.
r: podle mě má kasia z velké části pravdu, ale je taky velká skupina lidí, kteří nezačínají od první desky, že začali až od páté desky a teprve pak slyšeli fire. je to taky otázka vkusu.
k: přesně tak.
r: někteří prostě mají rádi takhle hranou muziku a jiní zas onak. a protože hey se jako skupina vyvíjí, všechno se mění, tak někoho dostane první deska, někoho poslední a někoho ta uprostřed.
tvé texty jsou hodně osobní. vypráví hodně o tobě. co si z dnešního pohledu myslíš o svých dřívějších textech a jak to máš s texty právě teď?
k: to je úplně stejné. myslím, že texty z prvních 2 desek - s vyjímkou malých kousků, které byly zajímavé, ale mladé, neopracované - jsou spíše hloupé. já jsem byla tehdy hloupá, byla jsem mladá. ale tak doopravdy jsem se našla, pokud jde o psaní, při albu "?". ale opravdu jsem se otevřela teprve na sólové desce puk, puk, kdy jsem byla těhotná, protože mám dojem, že tehdy jsem pochopila o co mi ve skutečnosti jde. a s každou další deskou bych byla ráda, aby bylo postřehnutelné zlepšení. pokaždé chci, aby to bylo lepší.
r: já jako posluchač bych řekl, žes nikdy nepsala hloupé texty.
k: byly infantilní.
r: já bych to tak nenazval. já je vidím jako texty, které byly špatně opracované, ještěs to neuměla tak zaobalit, ale tvoje texty nikdy nebyly hloupé. to říct nemůžeš. alespoň já jako posluchač si to myslím.
možná se můžou dnes zdát naivní, ale ne hloupé.
k: no tak dobře, nebyly hloupé...
šly kdysi světem zvěsti, že jste měli někdy v roce 1996 po albu "?" vyrazit na světové turné s the cranberries, ale nakonec z toho sešlo. chtěli byste někdy ještě něco podobného zkusit, byla-li by šance. chtěli byste se pokusit o podobně velké koncerty ve světovém měřítku?
k: byla to taková situace, že přesně v okamžiku, kdy ty plány skutečně byly - dosti vážné, jsem otěhotněla a ta šance se tím "posrala". ale na druhé straně jsem šťastná, protože mám skvělé dítě, nemám proč naříkat. já vkládám naději do osudu. pokud je nám něco souzeno, tak se to stane. pokud ne, tak jsem proti nějaké násilné snaze o jakési události. asi by bylo skvělé, kdybychom mohli hrát spoustu koncertů po celém světě, ale z druhé strany ne za každou cenu.
r: a jde taky o to, že my jako kapela můžeme jen málo udělat v té věci. to všechno záleží na managementu, fonografické firmě, na celém štábu lidí. my bychom chtěli, protože je to samozřejmě příjemné, i když kdo ví, jestli by se nám to líbilo.
k: každopádně chceme nahrát anglickou verzi poslední desky [sic!] a pokusíme se s tím něco udělat, ale těžko říct, jestli se to podaří. šance jsou ale takové jako vyhrát v loterii.
r: je to málo reálné, i když se na to díváš historicky - na stát o názvu polsko.
k: není v polsku kapela, která by byla světově slavná. žádná taková ještě nebyla. jsou skupiny, které hodně hrají za hranicemi, jsou lokálně známé a populární, ale většinou stejně jde o popularitu v prostředí polonie. jednoduše neexistuje světová hvězda z polska.
r: no aspoň ta folklórní skupina "tance a zpěvy". (smích)
a co s.b.b.? (autor se přiznává, že v této chvíli se lehce zamotal ve zkratce, která mu v nevhodnou chvíli utekla z palice a musel si nechat pomoct)
k: no ale to byla jiná doba.
r: ale to taky nebyla světová hvězda.
jak byste hodnotili s odstupem čtvrt roku poslední desku [sic!]. jak ji vnímáte teď?
k: já ji mám moc ráda.
r: já taky i po půlroce. vždycky po vydání nové desky se zdá, že je to nejlepší deska. je to takový dojem, protože všechno je čerstvé, nové. později ty pocity odpadají a je možno se na to nezaujatě podívat. no a většinou se ukazuje, že se mohlo ještě tamto a tohle se mi moc nelíbí... ale po půl roce já tuhle desku mám pořád rád a to je asidobré znamení.
bylo to poprvé, kdy jste (po odchodu hlavního autora muziky piotra banacha - pozn. autora) skládali písničky všichni. jak se vám to líbilo?
k: ono je to trochu jinak. jo, piotrek byl určitě lídr a v jakémsi smyslu trochu diktátorem.to je pravda. ale nikdy to nebylo tak, že přinášel "muziku" - celou. on byl skladatelem, ale, ve skutečnosti, malé části. vlastně celá kapela spolutvořila ty písničky. no a teď - možná si to teď taky nějak démonizujeme - mám dojem, že bylo svobodněji, nějak tak mile, bez stresů, bez napětí, což bylo strašně fajn.
trochu bych odbočil k tvým sólovým albům, které jsou úplně jiné, než desky hey. jaký je vlastně důvod jejich vzniku. je to proto, jednoduše máš takovou muziku taky ráda, ale k hey se prostě nehodí?
k: no, jednosuše se k hey nehodí... myslím, že když mám možnost... mám moc ráda tvrdou muziku, ale nejentakovou. poslouchám v soukromí různou hudbu, vůbec mám ráda zvuky. takže jsem si řekla: proč bych si nemohla zazpívat k jiné muzice, když ji mám taky ráda. ale nemá smysl totálně měnit tvář hey. hey je kapelou rockovou, nemůžeme hrát třeba trip-hop, to by byl nesmysl.
a jak bude vypadat tvoje nová deska? v rozhovorech jsi prozradila, že už to nebude elektronika, jako na předchozích třech deskách.
k: pro mě je počítač skvělým nástrojem, je to zajímavý pracovní nástroj. ovšem jeho možnosti jsou přece jen ohraničené. pro mě se dobrodružství s elektronickou muzikou už skončilo. všechno, co jsem chtěla v rámci těchto zvuků říci, už jsem řekla. mohla bych nahrát další desku s andrzejem smolikem, určitě by byla dobrá, na určité úrovni, ale proč nahrávat další podobnou desku, když se dá vyzkoušet něco úplně jiného. no a já teď budu nahrávat "jinou desku".
byl jsem docela překvapený, když jste mluvili o situaci s polskými rádii, které nechtějí hrát ostřejší muziku. měl jsem dojem, že je to v polsku lepší než tady.
k: není. je to dost absurdní situace. já jsem asi dost naivní, protože jsem idealistka. mně se zdá, že každý má ke splnění nějakou povinnost, poslání. já se snažím být věrohodná v textech a snažím se vkládat city do toho, co dělám. a pokud chodí o rádia, tak oni mají určitou moc. oni můžou mít vliv na vědomí posluchače. mohou formovat vkus, mají k tomu možnosti. a oni páchají, podle mne, hřích, přestupek, protože nevyužívají svou moc správným způsobem. oni toho zneužívají, chovají se jako bohové, kteří rozhodují o tom, co potřebuje posluchač. nejčastěji chybují. i když na druhé straně je polsko, celkově vzato jako národ - bude to znít brutálně, ale taková je pravda - málo komplikované a potřebuje jednoduchou muziku, protože pouze takovou je schopna veliká část společnosti pochopit.
ale to nebude jen v polsku, takhle to je asi všude, protože v česku je to to samé...
k: ale já pořád věřím v to, že v té mase obyčejných posluchačů, kteří mají rádi popovou muziku, je určité procento, které - kdyby se mu ukázala jiná muzika, jiné zvuky - by se do toho zamilovali. vím... věřím, že je to tak,po celý čas. a je to hrozná situace, když kapela, opravdu objektivně vzato, hodně dobrá, ale hraje trochu složitější hudbu - více intelektuální, řekněme - přinese písničku do rádia a nějaký takový chlap - kdoví odkud, nějaký mamlas - říká: "ne , tohle nepustíme, protože je to moc tvrdé." tak o co jde?
díky za rozhovor dudyn
foto: marek kotnowski 
související články:: |
