vystupuji z tramvaje na vřesinské, spolu s ostatními mě odchytává postavička ve
festivalovém triku a směřuje do kyvadlového autobusu. po
dvaceti minutách autobus konečně odráží. jen co se zavřou dveře, zmíněná
postavička počíná od cestujících vybírat 15,- kč za cestu, což mírně
pozvedne mé levé obočí.
mé pravé obočí je pak pozvednuto směřováním všech aut na jakés polní parkoviště,
kde jsou od řidičů vybírány další peníze.
podivné mi hned ze startu příjde též odbavování příchozích v podstatě jediným
člověkem, což značně prodlužuje vlaz na festival.
nu což. přejděme raději k festivalu samotnému. vybaven růžovou papírovou páskou
konečně vcházím do areálu místního sokola, kde se festival
již tradičně odehrává. první hudební uskupení, které mám možnost shlédnout je
karvinský ok tet - takřka sborový zpěv (povětšině ve svahilském
jazyce) za doprovodu bubnů a perkusí. na hlavní scéně navazuje bigbeat z opavy s názvem
balon. následuje první divadelní vystoupení tuším že
seskupení s názvem najdi xicht, které zůstává (alespoň mnou) poměrně nedoceněno.
takovéto divadelní pokusy to dle mého názoru na podobných
festivalech nemají lehké, zvlášťě když divadelníci vystupují bez mikrofonů.
další kapelou, která se hornolhotskému publiku představuje jsou krnovští garlands -
kapela lehce evokující už jsme doma, místy dokonce the
cure (zajímavá kombinace, není liž pravda?). musím říci, že jim to hrálo opravdu
dobře. rytmická kytara hrající převážně ve vyšších polohách
doplňována klarinetem, rychlé rytmy, procítěný zpěv, zajímavé texty - no řekněte,
co více si může hudbymilec přát.
divadlo crepácy z havířova zapojilo publikum do svých podivných povídkových her,
zaujalo též soutěží ve sběru dámského spodního prádla
(zvítězil člověk s devíti kusy podprsenek).
uderpunková stará dobrá ruční práce je tradicí hornolhotského festivalu ještě z dob,
kdy býval téměř výhradně rockovou záležitostí. zahráli
tradiční skladby s tradičním nasazením i s tradiční sirénou...
za zmínku stojí též hudebně-improvizační vystoupení členů dekadentního souboru
beruška. o kapele fast food orchestra tvrdily oficiální stránky festivalu, že se jedná o etnickou
tvorbu. já bych řekl, že to bylo ska jako prase.
kapele to šlapalo výborně a diváctvo bylo více než spokojeno.
brněnští čankišou dostali prostor na "rasta esta stage" - tedy na vedlejší
scéně a nutno říci, že jim to sedělo více nežli kupříkladu hlavní
scéna černé louky na colours of ostrava. ačkoli v souboru chyběl jeden ze saxofonistů,
nejen díky výbornému nazvučení hrála kapela opravdu
skvěle. i přes nesnesitelné horko se podařilo hudebníkům značnou část návštěvníků
donutit nejen ku poslechu, ale i k divokému tanci.
karel babuljak a kapela snoo zahráli své lehké reggae natolik poklidně, že se mi při poslechu ve strašlivém dusnu podařilo usnout pod jedním ze švestkových stromů.
probudil mě teprve brněnský chorchestr svou zvláštní rychlou
směsicí funky a dechových nástrojů.
tomáš kočko a orchestr na vedlejším pódiu vykouzlili svou hudbou lehkou atmosféru
dýchající starodávnými zvyky a folklórem. skvělá podívaná
byla nejen na kapelu samotnou, ale i na radostně tancující bosé postavičky před
pódiem.
swordfischtrombones. nuže, co říci o této zvláštně pochmurné jazzové hudbě? snad
jen že na živo je ještě zvláštnější než z poslechu
nahrávky. skvělá byla kupříkladu koncertní podoba hned první hrané písně z alba
true is here s názvem dreamboy nebo závěrečná don´t
dare. během vystoupení kapely dokonce jeden z posluchačů vyšplhal na konstrukci
pódia aby ukořistil basistův playlist.
časový posun ve vystoupeních se projevil hned záhy, neboť na vedlejším pódiu
kapela sultan soliman právě dohrála svůj předposlední kus a po
skončení jejich vystoupení nastala na obou pódiích zvuková pauza. na hlavním
pódiu pak vystoupilo zběsilé etno na oko prolínané elektronickou
hudbou a hutnými rytmy. zvláště charizmatické se jevilo vystupování zpěváka
(dá li se v tomto případě hovořit o zpěvu). na vedlejším se
chystala kapela buty (označená za rockovou hvězdu festivalu...). tu jsem již ale neshlédl.
celým programem festivalu úsměvně provázel jiří zahuta (majitel hudebního
bazaru) a svými vtípky poměrně vkusně bavil publikum v mezerách
mezi jednotlivými vystoupeními. až na zmatky v pořadí vystoupení kapel (resp.
na to, že nikdo nebyl schopen změny v programu divákům sdělit)
proběhl festival poklidně, dokonce nebylo potřeba žádných hlídačů "ípáků" (alespoň
já jsem nezahlédl ani jediného).
krysa
pomalu ale jistě zaplňujícímu se areálu hornolhotského
festivalu music art zahrála a svým vystoupením to vše zahájila skupina
původem z afrického kontinentu m bunda. bubínky, africké rytmy, co
víc si na rozehřátí přát (né že by byla zima). nu, kdož jsi udiven, že do
horní lhoty přijela skupina až z takové dálky tak věz, že tito pánové
žijí již nějakou dobu v ostravě. z afriky si ale asi nepřivezli africké
děvy, tak jim při doprovodných tanečních kreacích sekundovaly dvě vůbec
ne černé dámy.
po shlédnutí ukázky bojových tanců v podání orlovské
skupiny capoeira nám jirka zahuta uvedl karvinskou vokální skupinu ok tet.
tato třináctičlenná skupina je tvořena převážně ženami, doprovodné perkuse
pouze dokreslují mnohohlasý zpěv, sbor je zaměřen na gosply a černošské
písně. mě osobně se ale nejvíce líbila anglická píseň nakonec.
přesun zpět na hlavní scénu a tam velmi milé překvapení
v podání opavské skupiny balon. dost dobrý rockový nátěr opět
se ženou za mikrofonem. zpěv parádní. nevím jak koho, ale mě jejich hudba
hnedle ulapila a skupina balon si mě může do deníku zapsat jako další příznivkyni.
opravdu kvalitka. škoda, že nevystupují na podobných akcích častěji.
jsem barbar, přiznávám, ale čas, kdy probíhala divadelní
představení, jsem věnovala záchraně své osoby před smrtí hladem a žízní...
když je bezprostřední nebezpečí zažehnáno, jdu si poslechnout skupinu
garlands z frýdlantu n/ostravicí. další zajímavá věc, kterou slyším
poprvé. nápaditá rocková kytarovka, ozvláštněná klarinetem, místy trochu
jako bych zaslechla the cure. mají budoucnot řekla bych. tentokráte čistě
pánská záležitost.
starou dobrou ruční práci sleduji sice jen
z povzdálí, ale můžu říct, že tento nestárnoucí punkový underground snad
nikdy nevyjde z módy. leckteří účastníci festivalu si šli pod pódium
hodit "pogo".
na další scéně roztančila četné posluchačstvo
pražská grupa fast food orchestra, která údajně patří mezi naše
nejlepší kapely hrající ska. asi na tom něco pravdy bude, neboť
hornolhotské divátctvo si zatančilo a pobavilo se výtečně.
svým vystoupením roztančila velké množství lidí také oblíbená brněnská
kapela čankišou (přestože se dostavila v neúplné sestavě - chyběl jeden ze
saxofonistů). dle svých zkušeností z jejich předchozích koncertů mohu
zodpovědně prohlásit, že tahle muzika vás nenechá chladými (což ostatně v sobotu
- vzhledem k panujícímu vedru - nebylo stejně možné). hudba lidu
čanki dokáže rozpumpovat a rozpohybovat i běžně netančící jedince.
příznivce pohodového houpavého reggae potěšil karel babuljak a kapela snoo
(která hraje ve složení: kytara, piano, kontrabas, bicí, sax, trubka). jejich
vystoupení bylo legrační hlavně tím, že během něj vyskočil třikrát na podium
jeden z fanoušků - rozdováděný pejsek (boxer). tento neodbytný sympaťák
pobavil jak všechny v hledišti, tak na jevišti.
vystoupení skupiny buty bylo absolutním vrcholem večera. celé se odehrávalo
ve jménu dalšího ostravského muzikanta pepy streichla (dle hlášek pánů
muzikantů jsme se postupně dovědeli, že celý tento koncert vlastně
odehrál on sám - přestože se na podiu vůbec neobjevil :o). skvělé nalazení a vysmátí
muzikanti si hraní vyloženě užívali. k slyšení byl průřez celou
jejich dosavadní tvorbou. od starých pecek (včetně jejich prvního hitu
vrána) z desek rastakayakwanna (např. trumpeta), dřevo (malinkého ptáčka a hodně
zvráceně aranžovaný kapelou pravděpodobně nenáviděný megahit františek), ppoommaalluu
(jednou ráno, mám jednu ruku dlouhou), tak i věci z poslední desky normale (láska z bruslaku, rak).
vyblbnul se hlavně bubeník richard kroczek, který donutil publikum k úžasnému
tanečnímu výkonu. jak prohlásil hlavní entertainer jiří zahuta
(majitel klubu hudební bazar): již dlouho nebyl nikde k vidění takto
zmanipulovaný dav. publikum si vytleskalo dva přídavky.
skvělé polské "regéčko" tumbao nenechalo početné
a butama rozdováděné publikum jít na kutě. nad touto skupinou by srdéčko
boba marleyho poskočilo radostí. opravdu skvělé parádní reggae v kvalitním
provedení. nedávno jsme měli možnost tumbao vidět na festivalu colours of ostrava.
a úplně na závěr ještě bohumínská skupina ye-den a 1.
kvalitní hip hop, kde se o jisté ozvláštnění zasluhují i dva hráči na bubínky.
s dobrým pocitem, že už konečně i v bohumíně máme nějakou kvalitní kapelku,
odcházíme na kutě.
hledáte chorchestr, tomáše kočka, sordfishtrombones,
sultana solimana, na oko, uhlí nebo habakuk? no tak vězte, že ty jsme
projedly, propily, prospaly nebo jinak užitečně
prošvihly. užívaly jsme si prostě festivalové pohody.
celkově hodnotím tento "festival pohody mezi ostravou a opavou" velmi
kladně - opravdu příjemná pohodička (počasí jako na objednávku, fajn výběr
kapel, pivo správné teploty a stánky s dobrotkama pro hladovce - co víc si
přát? jen jediné bych pořadatelům vytkla - nedostatečné upřesnění
změn v programu (konkrétně v pořadí vystupujících kapel, jelikož s časovými
skluzy se u takovýchto akcí samosebou počítá :o)
alča & malina
pohoda - přesně za tím se jezdí na festival do horní lhoty - správně to napsala terezka
gavlíková v mf dnes... a co myslíte? měl ji tam - tedy... tu pohodu... letošnímu music artu vyšlo
nad očekávání počasí (mimochodem: stejně jako vloni), kapely svou muzikou onu jen podpořily
(pravda - taková stará dobrá je drsná punková kapela, ale dneska se už to jejich rebelství moc
vážně brát nedá... kapela promine). novinkou bylo promítání krátkých filmů na hornolhotském nou campu.
k dobré náladě přispěli i dva průvodci festivalovým dnem -
šéf putovního klubu hudební bazar jirka zahuta, jež otvíral a uváděl jednotlivé koncerty, a matěj
kastner, (znáte možná např. z majálesu ostravské univerzity) který vystoupení uzavíral a informoval o tom,
co se zrovna začíná dít na druhé stage. jídlo, pivo i ostatní nápoje a pochutiny byly vždy té správné teploty.
díváci tedy vlastně ani neměli možnost, než se dobře bavit a užívat si.
nebudu rozebírat vystoupení jednotlivých kapel - to koneckonců udělali už mí předpisálci
(ano, přiznávám, to na můj report se čekalo, to já jsem vystavení této trojreportáže na net zpozdil... - popel,
popel, na hlavě mám samý popel...). navíc si doteď nejsem úplně jistý u některých mi dosud neznámých kapel
jejich názvem - v divadlech mám pak totální guláš... příjezdy některých vystupujících byly totiž opožděné
(hlavně divadelníci prý hřešili), někdo ani nepřijel - stává se. jenže by to chtělo trochu větší
porce informací pro běžného návštěvníka...
pokud jste nezastihli zahutův úvod nebo kastnerův závěr, nevěděli jste nic. měl bych jeden nápad - zdarma poskytuji:
klasická velká černá tabule na osvětleném a dobře viditelném místě mezi scénami, kde by byly křídou
vypisovány jednotlivé změny, nebo byl upravován původní program. (použitelné pouze v nedeštivém počasí!)
faktem ale je, že to nikomu až zas tak nevadilo. to jen my - internetoví rýpalové - to musíme
vytknout, aby bylo poznat, že jsme tam opravdu byli... ;o)
program tedy shrnu jen do pár vět. dvěmi největšími překvapeními byli
balon z opavy (tímto bychom kapelu rádi požádali o zapojení do naší regionální hitparády zasláním svého cd) a ethno-taneční
záležitost na oko. jistotou pro mě byly kapely jako tumbao nebo buty - dva vrcholy
festiválku. jak se zdálo, tak i kapely samotné se dobře bavily, což bylo obzvláště na butech patrné.
velmi dobře zahrály ale úplně všechny kapely, včetně skupiny pana domácího libora bálka - sultan
soliman. zklamání se nekonalo. i hiphopaři ye-den a 1 se mi (ač tento styl zrovna moc nemusím) líbili
- jenže to už jsem kvůli své akutní ospalosti vnímal jen půluchem a vydržel jen 2 songy. z divadel asi
nejvíce zaujalo představení z tramvaje s vtipným zapojením diváků... tedy - spíše divaček.
"to jsme si zase užili světa" řekl jsem si ve svém spacáku a při zvucích právě promítaného
asterixe spokojeně usínal, aby mě pak po necelých třech hodinách spánku vzbudil můj odvozce. zatr-sakr! dudyn
foto: dudyn 
související články:: | 
