dne 20.3.2002 proběhl v klubu fabric dvoj-koncert kapel zóna a a priessnitz v rámci pořadu české televize ladí neladí pořádaného pod záštitou klubu parník.
bratislavská punková legenda zóna a vystoupila s drobným zpožděním před přeplněným klubem svižně a s chutí. prodlevu zřejmě zapříčinilo hokejové utání play off mezi vítkovicemi a plzní, které dle mých informací sledovali mj. oba aktéři, uvádějící tento pořad. potěšen výsledkem 4:2 pro vítkovice, a tudíž postupem do semifinále, jsme se konečně mohl těšit na koncert. publikum tvořilo rozličné společenstvo nejrůznějších týpků, kde pukeři měli samozřejmě převahu a dávali to jasně najevo. zvoláním, že se na nás chystá "dokonalá antidepresíva - zóna a" začala smršť jednoduchých, typických, přesto přesvědčivých kousků v punkovém stylu - kytara, basa, bicí, zpěv - a samozřejmě image. solidní vodvaz se přenesl z pódia do publika a já, přestože stojíce v pozadí, odčerpával tu silnou energii linoucí se sálem. nemohu si odpustit laciného přirovnání, nicméně zpěvák ??? vzezřením a zjevem jakoby z oka vypadl johnnymu rottenovi ze sex pistols - kapele, kterou jsem mimochodem spatřoval u nejednoho fanouška na triku. zajímavý postřeh byl při pohledu na asi 4leté, vysmáté, bavící se děcko, které rodič třímal na ramenou v pozadí sálu - tomu říkám výchova :) humorná záležitost se stala, když kytaristovi praskla struna a prodlevu při její výměně vyplnila basa a bící za bujarého bubeníkova zpěvu písně ve stylu vojenského pochodu, ale s tak peprně obarveným textem, který tady uvádět raději nebudu - co kdyby na stránky omylem zabrouzdal nějaký nezletilec... po hodině veselí a hudby vod podlahy si publikum vytleskalo ještě 2 přídavky a se skandováním (spíše řvaním) zóna zóna se tato příjemná slovenská partička nadobro rozloučila. dojmy? samozřejmě pozitivní a velice kladné, né nadarmo se říká že punk´s not dead...
pauzu mezi koncerty jsem trávil, asi jako většina, u baru a koutkem oka sledoval dění na pódiu při výměně aparátu. musím podotknout že ozvučení jak zóny a tak následovných priessnitz bylo výtečné a tímto zvukařům a ostatním osobám za zvuk kompetentním uděluji výbornou. následovná kumulace již unavených punkerů v přilehlé místnosti za sálem byla doprovázena cyklickým přesunem temně oděných a zřejmě i naladěných jedinců před pódium. bylo evidentní, že dojde nejen ke změně žánru, ale i posluchačstva.
jeseničtí priessnitz do koncertu vstoupili v poklidu a stylově. rozjezdové pomalé písně z posledního alba nesoucí se v klidném tempu dávalo tušit, že při této hudbě je třeba zapojit také i hlavu. publikum texty znalo a ne jedna fanynka okolo mě si je pobroukávala. u nových kousků jsem měl i pocit, že skupina skladby kapku inovuje a půjčuje si některé nápady z remixů své poslední desky. s postupem času se atmosféra jakoby stále vracela do ranější doby a pecky jeremiáši či děláže dokázalo v sále navodit tu správnou pařmenskou náladu. fanoušci se nenechali zahanbit a své punkerské předchůdce v kotli dokonale zastoupili. poklidný zpívající frontman se občas napil své lahvové plzně a výraz jeho zpěvu nenechával nikoho na pochybách, že si prošel svou gotickou minulostí. tu reprezentovaly songy z druhé desky jako nacht und nebel, nebolí nebo jaro, při které někteří jedinci odhodili určité části svého oděvu. snivé vzpomínky při snech rozproudily snad každého. dva přídavky a koncert končící snad již klasickým postupným odchodem hudebníků ze scény nezastavil ani poslední - basák, kteréhož každý zahraný tón byl doprovázen sílícím tleskotem davu. co naplat, závěr přijít musel. priessnitz se mi opravdu velice líbili, tato u nás bohužel nedoceněná kapela, předvedla skutečně kvalitní výkon.
večer byl ze dvou třetin naplněn. scházela postkoncertní diskuse zůčastněných kapel, recenzentů prestižních hudebních časopisů a diváků vedená pseudomoderátory fialou & kaščákem - dle zavedeného scénáře pořadu ladí neladí. svůj názor na debatu si udělejte sami shlédnutím onoho pořadu v tv, nicméně mi to promiňte, ale neodpustím si jízlivou subjektivní poznámku na adresu jednoho nejmenovaného recenzenta nejmenovaného (kvalitního) hudebního časopisu vzhledu v některých chvílích mi připomínajícího frontmana skupiny placebo briana molka - snad až na ty namalované nehty: když už se mi něco nelíbí, kritizuji to - budiž, ale alespoň se na pozvaný koncert podívám a neprosedím jej u baru zády ke scéně za bujarého popíjení drinků s kolegy...
trembi
(with a little help from my wife)
a tímto si beru bez dovolení slovo...
předpokládal jsem, že si tak po koncertu sednu mezi diváky u hrantého stolu, kam za odbornou veřejnost byla tentokráte pozvána čtveřice radek diestler a michal nanoru (rock & pop), j.j.šimon (report) a pavel kučera (show!), zaposlouchám se do diskuse na téma: "jak vzniká kultovní kapela" a pak jednoduše napíšu jakousi hlubokomyslnou úvahu, kde rozeberu jednotlivé názory, ale nic z toho. parafrázujíce louku z kolji: "bavili se celkem vo hovnu, soudruzi."
jednak od první minuty bylo jasné, že tématu se nikdo držet nebude. vlastně ani snad nebylo vyřčeno. nemít předem informaci od -rdd-, tak o něm ani nevím... druhak bylo taky jasné, že ta laická veřejnost je nepřátelsky naladěná vůči odborné a třeťak jsem si nesed, takže kousek jsem sledoval na plátně v sále a část prostál u zdi v poslední řadě na stání.
v první fázi se rozebíral především názor nanoru, zda můžou mít punkáči špeky, aby byli ještě důvěryhodní jako punkáči, když vypadají tak spokojeně u velké firmy. v druhé fázi se pak rozpoutala debata o tom, jestli mají být priessnitz v rádiu (nepočítaje rádio 1) - tj. proč švejdík a spol. dnes upravují písničky pro toto médium, když před časem prohlašovali, že o to nestojí. chudák -rdd- jen tak seděl a z jeho očí vyzařovala otázka "co tu dělám a vo co tu kurva jde?" (což mi později potvrdil - v mnohem kultivovanější verzi).
poslouchal jsem to všechno jen tak letmo a spíše sledoval rozbouřené publikum. slečna kousek ode mě stále vykřikovala směrem k nanoru: "tak mi řekni, co posloucháš za muziku, když ne zónu ani priessnitz!" (což mě pobavilo, vědom si skutečnosti, že existuje mnoho odnoží hudby) a posléze - a několikrát - jeho vzezření komentovala: "proboha, co je to za buzika, když má nabarvené nehty a ještě na červeno..." (což mě dost udivilo v souvislosti s tím, že slečna hájila punkovou kapelu). nechápejte mě zle, nechci někoho před někým hájit a v mnoha a mnoha ohledech s oním člověkem nesouhlasím (rozebírat tu jeho recenze nebudu), ale soudit tímto způsobem...?
jednoduše prostředí bylo značně nekultivované a hlučné, debata zbytečná, takže jsem se předčasně odebral za radarem a bukem do hudebního bazaru, kde právě místní boss jiří zahuta rozebíral prohlášení občanské iniciativy "za zavedení 36 hodinového kalendářního dne" a možné následky zplošťování zeměkoule až ve výslednou zeměplacku - v rámci vysílání svobodného rádia hudební bazar, což mi přišlo mnohem přínosnější a také zábavnější.
až ex-post by e-post jsem se dozvěděl od -rdd- (kdo doteď nepochopil: radek diestler), že i on se nakonec dostal ke slovu a pronesl celé tři věty. jestli se zadaří a on najde chvíli času, brzy se zde dočkáte jeho pohledu.
ale dvojhlasně s trembim prohlašuji: jsem zvědav, co z toho televizní kouzelníci vyčarují... dudyn
(with a little help from stará myslivecká) 
související články:: |
