ov-kluby
domů  |  rozšířené hledání  |  fotky  |  reporty  |  muzika v mp3  |  o nás  

  ov-kluby.net

q.hledat::    
město 
 
reklama 
ovéčka na facebooku
klub 

dnešní akce všude ::
dnešní akce ve městě ::
rozšířené hledání ::
 
[futra]
[kavárna]
[t-club]
 
nekluby ::

 
report 

report:: 4 v 1: theppening 2003

theppening 2003
[letní kino - lesopark orlová]
16.08.2003
velmi příjemnou sobotu jsme prožili v orlové. tak příjemnou, že jsme zplodili hned 4 reporty. vystavili bychom je dřív, ale tentokrát se čekalo na alču, která to má přitom do orlové nejblíže. mmch: fotky byly vlastně posledními pořízenými před zcizením našeho milovaného olympusu :o(
vloženo: 25.08.2003
 

theppening s alčou

do areálu letního kina v orlové jsem dorazila s jazykem na vestě a na poslední chvíli, ale koncert downbelow jsem bábetko stihla od začátku. polední slunce statečně žhnulo a - ačkoli byl areál vzhledem k brzké ranní hodině zaplněn zatím jen sporadicky - kapela hrála naplno. kromě svých starších písniček jsme slyšeli i nové kousky, teprve nedávno ve studiu nahrané. jejich hudba může místy někomu možná připomínat -123 minut, ale těžko asi vytvořit v tomto funky-rockovém stylu něco, co by ani vzdáleně nepřipomínalo minuty.

další ve sluneční výhni vystoupila valašskomeziříčská skupina petra vanova - resp. její následovníci sbiranico. opravdu zajímavý spolek a zajímavá hudba... troška z tanečního soudku, něco z rockového soudku... z funky, jazzu... tito mladí hudebníci se rozhodně nedrží žádných zaběhaných škatulí. co mě ale na kapele nejvíce zaujalo, byla petra friebová, respektive její hlas. musím říct, že je to po čertech dobrá zpěvačka. a hodně povedené se mi také psychonaut zdály texty některých písní, které byly stylizovány do jakési konverzace mezi petrou a vokalistou pavlem skýpalou (který také hrál mimo jiné na bonga).

poté se začala chystat frýdecko-místecká partička floating bridge a už ze zvukové zkoušky bylo jasné, že se bude přitvrzovat. hutný hardcore se rozezněl pod orlovským nebem a několik diváků se i přes stále trvající vražedné teploty jalo "pogovat". dobrý nářez, jen opět trošičku skladby podobné jedna druhé. ale hudebně povedené a fanoušci "hácéčka" si jistě přišli na své.

a opět se změkčovalo. na scénu naběhli opavští psychonauti a byli skvělí jako vždy. publikum už se začalo pohupovat v bocích a většina si s chutí i zazpívala... chvíli se jelo autem, pak lodí, na kole... zpěvák kamil stoklasa si pak ještě zafilosofoval, jestli ho má jeho milá vůbec rada, nebo jenom jeho hada a nakonec narvan se nám dostalo opětovného ujištění, že opravdu mají rádi jazz. psychonauti už jsou prostě klasika, nebo mě to tak alespoň připadne.

pak jsem musela na chvíli festival opustit (nakrmit děcka) a vrátila jsem se až na brněnský narvan. pořadatelé theppeningu mě trochu zmátli, že teď opravdu nevím, jestli si narvan už zase říkají narvan, nebo prostě pořád budou pro orlovské narvanem. jinak ještě nedávno vystupovali pod názvem prachy. složení narvanu je téměř původní, jen zpěváka maria nahradil aleš čuma. což dalo jejich hudbě už trošku jiný rozměr. ale pořád je to výborná rocková hudba, vydařené texty a taková radost z hraní, jaká čiší z těchto narvanů dostane prostě každého.

skupina jablkoň to je prostě klasika... charismatický a nepřehlédnutelný zpěvák michal němec, hudební experimenty, jaké si člověk, který jablkoň nikdy neviděl nedokáže snad ani představit (jako já). kuličky štěstí i některé jejich hudební nástroje jsem viděla poprvé. hlavní jsou ale akustické kytary a bubny. jablkoň je prostě šílená.

když začaly hrát kuličky štěstí, byla už docela tma. tato skvělá kapela už roztančila opravdu snad skoro všechno divactvo. jejich latinské funky jazzové představení je skvělé, navíc kuličtstvo je složeno z velmi kvalitních hudebníků, nechybí ani dechová sekce, prostě jedním slovem paráda.

-123 minut už měli tedy publikum pěkně rozhicované a roztančené. né že by si ho neuměli roztančit sami... minutky hrály opět parádně, oni už asi jiní nebudou. ke konci si na pódium přizvali ještě michala žáčka (kuličky štěstí, gizd q,...) aby přispěl svou flétnovou a saxofonovou troškou do mlýna

celý festival ukončili svým vystoupením pánové wendy zulu pavel fajt a václav kořínek se svým projektem ladakh. tentokráte bez jiných hostujících hudebníků. ale zcela si vystačili. relativně nekonvenční spojení bicích (pavel fajt) a zpěvu s perkusema (václav kořínek alias wendy zulu) vás mile překvapí a strhne do víru rytmů a kořínkova šamanského zpěvu. dostane vás i do jakéhosi lehkého transu, který skončí až s koncem produkce. škoda jen, že kvůli mírnému časovému skluzu muselo být vystoupení zkráceno, neboť za branami stála policie, která je prý nekompromisní a nekulturní. klidný spánek orlovských občanů především ! jinak pořadatele musím pochválit za vydařený fesťáček a volám: více takových akcí i mimo území ostravy!!!

alča

theppening s malinovou příchutí

v sobotu v krásném slunečném a teplém počasí proběhl v orlovském psychonaut letním kině druhý ročník festivalu theppening. jelikož ranní vstávání bylo kruté tak první dvě kapely - jako první zahráli již poměrně známí downbelow (jak jsem se dozvěděla od zpěváka a basáka, tak právě nahráli nějaký nový materiál - ke stažení v mp3 na jejich stránkách) a valmezácké seskupení kolem zpěvačky petry friebové - sbiranico.

zároveň s mým příchodem to na podiu rozpařili frýdecko-místečtí floating bridge. byl to opravdu hard-core rachot (pár místních mániček to pod podiem docela slušně rozbalilo), ale abych pravdu řekla, tak tahle kapela mě za srdce zrovna nechytla.

pak jsem si to ale docela velmi užila, protože na řadu přišli oblíbení psychonauti z opavy. jejich pohodovou muzičku a skvělé (povětšinou) veselé mroš & the voices (místy ujeté) texty si už oblíbilo poměrně velké množství posluchačů a tak si spolu se zpěvákem kamilem stoklasou prozpěvovaly písničky o kole, o traktoru, o oku, hadovi a ptáku a o tom, že máme rádi jazz i desítky lidí v hledišti.

mroš & the voices vystoupili se svou nadupanou show jako další v pořadí. kytara, basa, bicí, perkuse, samply a charismaticky frontman standa hovadík (zasvěceným známý také z formace barvy lucky) - to je havířovská psychorocková kapela, která vystupuje již sedm let.

fanoušci tragicky se rozpadnuvší kapely narvan byli zcela jistě potěšeni návratem kapely znovu pod starým názvem (donedávna vystupovali zbylí narvani - zdeněk smetana a jan machala - doplněni o další dva členy pod názvem prachy). nové písničky tentokrát proložili i starýma notoricky známýma narvanovskýma hitama (včetně megahitu kulatej svět). mně osobně tam ale prostě mario feinberg narvan chyběl (stejně tak i márty pokora), přestože se mi jejich vystoupení hodně líbilo. no prostě - nelze vstoupit 2x do stejné řeky... ale nový narvan má určitě také své osobité kouzlo.

o skupině jablkoň by se toho dalo napsat mnoho - jsou prostě jedineční a nenapodobitelní a rozhodně se nedají k ničemu a nikomu přirovnat. kdo viděl, ví o čem mluvím, kdo neviděl, stejně nepochopí :o)

absolutním vrcholem večera (pro mě) se stalo vystoupení mých ostravských funky miláčků - kapely kuličky štěstí. zpěvačka dominika se svým krásně zabarveným hlasem, další skvělý hlas v podání klávesisty adama, výborné dechy, šlapající rytmika... takovéto přísady smíchané dohromady = vydatná porce parádního funky nářezu, který vytáhnul ze sedadel veliké množství doposud vesměs posedávajícího publika a rozhoupal jej v bocích.

jednou z velkých hvězd večera byli -123 minut. jejich inteligentní a precizně vždy odehrané songy jsou určeny hlavně milovníkům kytarového kuličky štěstí rocku s příchutí jazzu a blues.

další hvězdu pavla fajta, který momentálně (mimo jiné) spolupracuje s wendy zulu na projektu ladakh jsem již bohužel neviděla, jelikož jsem byla (ani sama nevím jak se to stalo) zlákána do říše snů...

letošní theppening byl hodně pohodovou záležitostí (bohužel nemohu srovnat s loňským rokem, jelikož jsem se nezúčastnila), přestože pořadatelé měli nepříjemnosti s nějakým vykukem, který přímo před branou prodával zdařilé kopie lístků za poloviční cenu. o jejich zdařilosti svědčí také to, že cca. desítka účastníků se na tyto lístky dostala dovnitř :o)) (mimochodem: pořadatelé vše vyřešili tak, že požádali diváky o přihlášení se a odevzdání falzifikátu, coby důkazního materiálu, bez dalšího finančního požadavku - pozn. dudyna)

malina

theppening podle dudyna

dopravní komplikace způsobené naivní důvěrou v dochvilnost linkových autobusů měly za následek, že jsem nedojel do orlové o půl dvanácté, jak jsem měl původně naplánováno, ale musel jsem se v jednu nasáčkovat do vozu k malině a adamovi. ani přes zpoždění začátku programu jsem tedy nestihl první dvě kapely downbelow a sbiranico. mrzí mě to zvláště u druhé z nich, protože pohrobky vanovy jsem ještě naživo neslyšel. inu - osud.

frýdeckomístecký band floating bridge se pohybuje v hudebních teritoriích, kterým se dnes nejčastěji módně říká nu-metal. sami se také hlásí ke kapelám typu korn. předvedli psychonaut velmi dobrý set - nic světoborně originálního, ale šlapalo to víc než slušně. zvuk basy na jednu stranu iritující, na tu druhou zajímavý.

opavští psychonaut jsou - jak se ukázalo - nejen miláčky ostravských klubových pódií, ale také místního publika. postupně nás se svým funky-popem protáhli každým světa koutem - tu letadlem, tam traktorem, pak zase lodí nebo na kole... pohoda - jak dělaná na odpolední siestu. byl představen i nový klávesák david straka (znáte zpoza bicích v jazzyku). nakolik to bylo oficiální a jak dlouho to vydrží, to ukáže čas. faktem je, že davidovi nečinilo zapojení se žádné problémy - zapadl, jak vlastenec do závěje.

produkci mroš & the voices dominovaly především perkuse. ve spojení se svižným hard rockem tvořily velmi energický náklad. ač bez mroše (jak mi našeptával adam), místo kterého nastoupil zdatný mroš & the voices suplent, zahráli voices opravdu velmi dobrý koncert a nalákali i mě na případné klubové vystoupení v sezóně.

s.l.u.t. byli jedni z těch, na které jsem se těšil. před pár lety mě dostali peckou "what the fuck you want" a pořád to ve mě zůstalo. a zklamán jsem určitě nebyl! další porce energie přímo do žíly. energický crossover těchto radical hippies byl doplněn svérázným djem. parádní jízda od začátku do konce.

narvani se - jak se zdá - vrátili ke svému starému názvu a prachy vydělávají potichu. a zaslouží si je! rock o poznání měkčí, než v případě s.l.u.t., navíc říznutý funky, ovšem neméně nakopávající. rozhodně jeden z vrcholů dne! už chápu, proč z nich tanečnice z lúčnice byla alča po koncertu v boomerangu tak odvařená. v přídavku došlo i na zaslouženě největší hitovku kapely - "kulatej svět".

alternativní zákoutí muziky nám předvedli v plné kráse jablkoň. chvíli skoční, chvíli rozháraní, chvíli sršící hudebními a zvukovými fórky. po celý čas vystoupení navíc sršící humorem slovním. tak trochu folk, tak trochu rock, tak trochu jazz, ale zcela sví a neopakovatelní.

možná trochu překvapivým se jevilo zařazení ostravských kuliček štěstí do hlavního času. přece jen takový narvan nebo jablkoň jsou celorepublikově mnohem známější. naprosto dokonale ale tenhle funkový ansámbl rozhýbal obecenstvo a rozpálil ho do červena. výtečně zahraná funky muzika. pravda - je to v podstatě totéž, co hrají třeba monkey business (některé kousky už je evokují jablkoň možná až příliš). nechyběly ale ani vlastní nápady a koncert měl velmi dobrý spád. za zmínku stojí i skvělý výkon dechové sekce v čele s michalem žáčkem.

před takhle rozjeté posluchače se -123 min. nastupovalo asi velmi dobře. koncert netradičně otevřel jeden z hlavních orgnizátorů a bratrů dospívových (tuším, že jan, ale nejsem si jist, který je který... - zatím jsem neměl tu čest potřást si pravicí - o levici nemluvně). tak trochu rap, tak trochu zpěv, tak trochu hlášení místního rozhlasu - doprovázen už lehce improvizujícími a dobře se bavícími minutami. improvizace se s posledními slovy "...mínus 123 minut!" plynule změnila v regulérní tóny první ze skladeb. minuty jsou dnes nejlepší českou koncertní kapelou - o tom nehodlám s nikým polemizovat, nikdo mě nepřesvědčí o opaku. jazz míchaný s rockem a funky je v podání bíny, janáčka a vajgla uměním v pravém slova smyslu. dost místa se najde i pro nějakou tu improvizaci. té jsme si užili hlavně ve dvou skladbách s hostem michalem žáčkem. první song doprovodil minuty na příčnou flétnu, ve druhém sáhl ladakh po saxofonu. dlouhé improvizace při obou stály především na hudebních dialozích žáčkova nástroje s bínovou kytarou. paráda! v přídavku jsme se pak dočkali asi nejlepší věci, kterou kdy nahráli - "seven ways to heaven".

pavel fajt maličko bloudil, takže minuty mohly hrát maličko déle, než bylo v plánu. nakonec ale on i wendy zulu dorazili, takže jsme se dočkali i ladakh. dunivé rytmy perkusí (ať už těch wendyho, nebo skoro klasických bicích mistra fajta) v kombinaci s wendyho zdařilou hlasovou napodobeninou didgeridoo působily vskutku magicky. celá noc se díky tomu stávala magickou. škoda jen, že kvůli omezenému časovému povolení od města, musel být koncert ukončen tak brzy.

byl jsem na theppeningu poprvé a určitě ne naposledy. po letošku se sem budu velmi rád vracet a s radostí vyřizuju všem ostravákům vzkaz od jednoho z činovníků: "v orlové nejsou jenom samí barabi!" v orlové je (přinejmenším v čase festivalu) hlavně hodně dobré muziky ve velmi příjemném prostředí!

dudyn

theppening krysíma očima

po překonání veškerých obtíží, které doprovázely můj příjezd do orlové, jsem konečně nalezl místní lesopark a v něm ukryté letní kino a za jablkoň posledních tónů písně kapely narvan se pohodlně usadil v plastové loži.

onu druhou polovinu festivalu - tu jedinou, kterou jsem shlédl, zahájil jablkoň. svými milými písněmi navodil v místním publiku spíše melancholickou náladu. ku slyšení byly jak písně lehce folkové, tak písně těžce punkové a žánrově stěží zařaditelné. krom klasických nástrojů se objevil i "semtam" - jakási soustava čehosi z vietnamu, plechový obal od filmu, dětské štěrkátko... inu, k čemu užívat samply?

kuličky štěstí z ostravy zahráli jakés funky, hudbu s třemi dechy, basou, kytarou, klávesami a bicími nástroji, to vše za neúnavného tanečního, hopsavého a zpěvného doprovodu slečny v bělavých šatkách. publikum bylo spokojené a kapela zajisté též.

trio -123 minut započalo svou produkci likvidací dvou kytarových strun, pokračovalo skvělým vystoupením, v němž zaznělo snad ještě více kuličky štěstí improvizace než jindy, a zakončilo snad až geniálně zahranou písní seven ways to heaven. krom kytaristy, basáka (jehož původ byl zdůrazněn obrázky pádícího soba na jeho basové kytaře i basovém aparátu) a bubeníka se k vystoupení přichomýtl i michal žáček s flétnou a saxofonem. držel se skvěle, ale na mé smysly to bylo trochu příliš.

po této vyčerpávající podívané se na pódiu usadilo duo pavel fajt & wendy zulu skrývající se pod názvem ladakh, tentokráte bez jakýchkoli hostů. po letmé přípravě se pustili do své bubenické produkce. pavel fajt za bicími byl opravdu úžasný. dokonce si myslím, že by celou produkci zastal i bez doprovodu druhé poloviny uskupení - wendyho zulu, který obstarával dva bubny a "zpíval".

inu festiválek se doopravdy povedl, atmosféra byla domácky přátelská, škoda jen, že celá produkce musela být tak brzy ukončena.

krysa
foto: dudyn

 verze pro tisk

související články::


 
informační kanály 


 
nejčtenější 

>> fotoreport:: therion a satra v barráku
 
>> fotoreport:: rebellion tour 2024
 
>> fotoreport:: insania v dragu
 
>> fotoreport:: powerplant v barráku
 
>> fotoreport:: marie kieslowski a spol. v docku
 
>> fotoreport:: slunovrat 2023 (sobota, část 1.)
 
>> fotoreport:: kateřina marie tichá & bandjeez v barráku
 
>> fotoreport:: alterova festival
 
>> fotoreport:: insania v paláci akropolis
 
>> fotoreport:: rockování nad olzou 2023
 

 
:: domů :: rozšířené hledání :: fotky :: reporty :: muzika v mp3 :: o nás ::
 
 © 2002 ov-kluby.net

  design by lucinka & strejda