pátek::
po pečlivém prostudování lajnapu a zorientování se v lehce nepřehledných mapkách rozmístění
scén v rozdávaném buletinu jsem se vydal za prvním lákadlem.
lehce melodicky funková kapela downbelow z frýdku-místku vystoupila na
poněkud zastrčené, o to však příjemnější, scéně ve farské zahradě. jak už to bývá, první
kapely to nemají na festivalech lehké, obzvláště ty, které začínají hrát v čase, kdy se
většina návštěvníků bloumá městem a hledá kýžená pódia. posluchačů tedy nebylo mnoho,
přesto kapela zahrála výborně, leč poměrně krátce. nádherně zde vynikl jasný a příjemný hlas
zpěvačky hany kopřivové, za nímž samo sebou nezaostával ani zbytek kapely.
má další cesta vedla k hlavní scéně černé louky, kde kapela kryštof právě
poklusávala v pomyslné půli kopce svého koncertu. poněkud brzké zařazení v programu festivalu
bylo příčinou houfně sedících posluchaček (i posluchačů). stále popovější zvuk kapely a častější
užití elektronických samplů je, dle mého názoru, zvuku kapely spíše na škodu. přesto se
kryštof pochlubil výborným zvukem, obzvláště zaujal bicí nástroj.
dále jsem zamířil na menší ze dvou venkovních scén na stodolní ul., kde právě
začínala produkce slunečního orchestru. ten tvoří trio ostřílených hudebníků (dechy - aleš kudela,
basa - frederik janáček (-123 minut), bicí - miloš vacík). vynikající souhra nástrojů byla pastvou
pro sluch i zrak, zejména exceloval již zmíněný neúnavný miloš vacík.
na hlavní scéně pak vystoupil v programu tučným písmem nadepsaný goran bregović
spolu s wedding & funeral band. smyčce, mužský sbor, tři pěvkyně, dechové sekce, kapelník bandu
ognjan radivojević a samotný goran bregović - to vše se podílelo na velkolepé podívané započaté
příchodem dechové sekce hrající mezi diváctvem. první dvě třetiny téměř tří(!)hodinového
programu tvořily především skladby pomalejší s různými nádechy - zvláštní směsice dechovky, lidové
hudby a hlasů a smyčců orchestru. ráznější poslední třetina koncertu byla třešní na dortu.
úchvatná podívaná byla zakončena skočnou skladbou kalašnikov známou z filmu underground emira
kusturici.
na předešlé scéně se mezitím přichystali pražští sto zvířat v jejichž veselé
polévce následně poskakovala téměř hodina pikantních knedlíčků. milovníci ska si zajisté přišli na své.
na stejné scéně, ale o hodinu později pak vystoupili -123 minut, tentokráte
včetně perkusních nástrojů. směsice funky a jazzu v podání takřka geniálního kytaristy a zpěváka
zdeňka bíny, excelentního basisty frederika janáčka a výborného bubeníka martina vajgla je
pokaždé zárukou kvalitní hudební produkce. ani tentokráte tomu nebylo jinak.
ve farské zahradě poblíž černé louky mezitím započal koncert polských hey.
výborná kytarová muzika podtržená nezapomenutelným "skrytým" vystupováním a hlasovým projevem
zpěvačky kasi nosowské si našla množství posluchačů i v konkurenci současně vystupujících -123
minut, či slovenských polemic.
právě těmi jsem apartně zakončil své putování pátečním programem festivalu.
slovenská kapelka hrající lehčí ska přilákala i ve tři hodiny ráno spousty rozjásaných diváků.
sobota::
první křížek v mém programu označoval kapelu divokej bill, jejíž vystoupení jsem si nenechal
ujít ani přes zamračené počasí, které v průběhu koncertu plynule přešlo v déšť. kapela s tradičním
country nádechem (dělá to asi to banjo...) vystoupila s bubeníkem kapely krucipüsk, což bylo na
rytmech a délkách některých skladeb místy poznat. početný ansámbl odehrál své nejznámější
divoké i poklidné skladby s lehkými výpadky v jinak výborných textech. přes všechny nastíněné
svízele koncert docela šlapal.
bezprostředně po billovi navazovala hned za rohem vypsaná fixa. koncert
odstartován zvoláním "já tady chci umřít, ale ještě si to chci chvíli užít" byl ukázkou šou
pěkně vypečené partičky z pardubic. jeden zběsilý kousek za druhým servírovala kapela radostnému
publiku něco málo přes hodinu. jak vidno, přestože obě vydané nahrávky kapely jsou vynikající,
potenciál kapely vynikne teprve při koncertech.
v podivném algida stanu, vybaveném igelitovými akvárii s projektory promítajícími
vodu a velikou lesklou rybou, která pomocí dálkového ovládání těmito akvárii proplouvala, bylo
poměrně nečekaně (program zde téměř výhradně obstarávali dj´s) možno zaslechnout šestici tam tam
orchestra - latinsko-americké rytmy ve skvělém podání kytary, baskytary, dechů, perkusí, bicích
(opět miloš vacík) zpěvu a tance.
na scéně ve farské zahradě, pro sobotní den pojmenované telepace, pak v 18.00
vystoupila kapelka traband. tentokráte sedmičlenný soubor přehrál plejádu zběsilých písní s výrazným
rytmem, které dovedly diváctvo až k bujarému veselí a donutily přihlížející ku všelikému poskakování.
škoda jen, že zmíněná kutálka mohla vyhrávat jen necelou hodinku.
na hlavní scéně černé louky pak započal koncert brněnských čankišou. hudba lidu
čanki přilákala spousty spokojených diváků, přesto mám dojem, že při srovnání s produkcí
kapely s ročním odstupem, skladby původně rázné a rytmické postrádají spád, přibývá prodloužených
začátků a konců a místy schází šťáva. dojem pak nabourával i místy podivně užitý hall u hlasu
zpěváka karla heřmana. pohled na kapelu na velkém pódiu byl však každopádně příjemný.
z dalších kapel pak utrousím jen pár střípků.
za zmínku jistě stojí cizokrajné skočné lidové písně v bigbítovém podání pražských gothart či
vystupování ester kočičkové na pódiu boomerangu jako uvaděčky a zároveň účinkující
(společně s lubomírem nohavicou).
nejen co se týče programu hudebního, domnívám se, že si každý přišel na své. krysa
foto: dudyn 
| 
