koncert kapely swordfishtrombones započal kdesi před devétou hodinou
večerní v poloprázdném klubu marley. hudebníci však nedbali nízkého počtu
posluchačů a hráli s vervou a nasazením hned od začátku. prvními tóny
vtáhli veškerenstvo do útrob už jen stěží připodobnitelné hudby, již
vévodí tu hlubší zvuk lesního rohu (tedy doufám, že onen zakroucený
předmět bývá nazýván lesním rohem) tu jiskřivější hlas trubky. velmi
zvláštní a specifický zvuk má rovněž kytara, ovšem ani zbylé nástroje
nezůstávají pozadu.
koncert se táhl ve spíše poklidném duchu (ačkoli některé skladby byly
vyloženě jásací). co se týče diváctva, to spíše posedávalo a pošlapávalo
si do rytmu. teprve na konci vystoupení sft to několik jedinců
nevydrželo a jalo se v ústraní klubu zvesela poskakovat.
kapela zahrála množství kusů z obou vyšlých alb, obzvláště se vyřádili
na skladbě "don´t dare" která u některých přihlížejících způsobovala
návaly obdivných vydechnutí.
při skladbě "handsome man" se zpěvák poklidně procházel na pustoprázdném
plácku před pódiem, jindy zase zvesela točil kolečky na kytaristově
krabičce... ku slyšení byla hlavně hudba, tedy nikteré zvláštní projevy
mezi skladbami. co se týče mluvení, omezil se zpěvák na dvojici věnování franku
sinatrovi a forestu gumpovi a oznámení názvů následující písně, což ještě
více napomáhalo klidné a nenucené (nejen) koncertové tváři kapely.
co se týče hraní, svedou swordi udělat z mála hodně. rozhodně to není
trochu tohodle a trochu támhle toho ale velmi umně poskládaná hudba, na
niž je skvělá právě ona kompozice a v neposlední řadě též zvuk. hrají
naplno (což je patrné nejen z bubeníkových grimas) a s citem.
koncert byl vpravdě potěchou a skvělým zakončením sobotního dne. krysa 
související články:: |
