pátý ročník byl pokryt z větší části z městského rozpočtu a dále od řady sponzorů. je pozitivní vědět, že divadlo silně rezonuje v obecném povědomí a najdou se jedinci či organizace, které ho podpoří. co se už u pátého
ročníku stalo téměř signifikantním, je enormní zájem publika o vstupenky. týden před festivalem byly již některé hry beznadějně vyprodané, nemluvě o plných sálech při každém představení. pátý ročník naplno potvrdil,
že divadlo v ostravě žije a jen tak nezahyne.
šest dnů se hrálo na klasických divadelních prknech (divadlo petra bezruče, dům města kultury, komorní scéna aréna), tak i na místech přizpůsobených jevištnímu projevu (uhrančivá hlubina, sál klubu cooltour
či resuscitovaná stará aréna). k vidění byly soubory domácí, pražské, brněnské, olomoucké. mezi delegáty ze zahraničí jsme mohli vidět maďarský či slovenský soubor. uměleckou záštitu nad tímto ročníkem
převzali jakub prachař a richard krajčo. samozřejmě si i tento rok zahráli, jakub prachař hned ve dvou inscenacích.
jako zahajovací představení bylo vybráno představení vinnetou, což je autorský počin petra kolečka, který tímto prezentoval kladenské městské divadlo. v titulních úlohách se představili jakub prachař a vojtěch
kotek. poměrně vtipný text, který parafrázoval souboj dobra se zlem, tak jak ho známe z oblíbených mayovek. žel bohu bylo moc tlačeno na pilu v podobě vskutku hloupých a laciných vtípků, které by
ztrapnily i školní představení. jak se praví, méně je někdy více, pro petra kolečka to platí dvojnásob.
v komediálním duchu se nesla i hra můj romantický příběh brněnského souboru buranteatr. sympatická hra ubíhala svižně díky vtipným dialogům a dala vyniknout čtveřici mladých herců, kteří text
pojali za svůj. nic převratného, přesto to byl příjemně strávený čas v divadle. o poznání vážnější byla hra následující, hra amerického scénáristy keitha huffa deštivé dny (v originále steady rain).
titulní úlohy, policisty a parťáky na život a na smrt ztvárnili david švehlík a richard krajčo. dramatický text s kriminálními prvky byl silný sám o sobě a nabídl hercům skvělou příležitost ukázat
to nejlepší ze sebe. richard krajčo, i přes rozporuplný okruh působnosti - ať už moderování, zpívání, charit a kdoví čeho ještě - pořád zůstal vynikajícím hercem. role dannyho, životního ztroskotance,
rebela, rváče, ztvárnil tak sugestivně, že mám vážné pochybnosti o tom, zda by to někdo ze současných českých herců zahrál lépe. cena thálie pro krajča za tuto roli je jistě zcela na místě.
švehlík mu sice skvěle sekundoval, ale hvězdný výkon krajča, který právě na prknech divadla petra bezruče začínal, nemohl překonat.
z brna přijely soubory z reduty a z husy na provázku. obě hry hostujících souborů uvedené v ostravě byly moravsky zemité. divadlo husa na provázku nastudovalo hru tichý tarzan, což je ve své podstatě přenesený
životní příběh fotografa a malíře miroslava tichého na divadelní prkna. kuriozitou je, že tichého - excentrika, alkoholika a podivína - hrála žena. hra byla pro mne nejsilnějším a nejucelenějším divadelním
zážitkem z celého dream factory. dominantní v celé hře byla práce se scénou, kdy uprostřed jeviště stály dvě obrovská okna nápadně připomínající zašlé a umouněné fotky titulního hrdiny. za těmito
kulisami se odehrával mikrosvět kyjova, ve kterém se zastavil čas a kde jen průměrnost vítězí nad výjimečností. miroslav tichý v podání ivany hlouškové získal takovou zvláštní křehkost, která přesně
postihla tohoto jistě citlivého člověka a životního hledače krásy. hra akcentovala povahu autora, jeho celoživotní nechuť dělat něco, čemu nevěří a za čím si nemůže stát. byť autorka hry líčí hlavního
protagonistu v dosti krutém světle, stejně s ním divák musí po čase soucítit a svým způsobem se s ním sblížit. skvělé představení, které pevnou režijní rukou ve spolupráci se skvělými hereckými výkony
přineslo kýženou katarzi a umělecký zážitek.
poslední hrou festivalu byl nenápadný půvab buržoazie, surrealistická taškařice inspirovaná stejnojmenným filmem luise buňuela. herci z reduty na začátku hry působili mírně rozpačitě, ale čím více
hra směřovala k nadrealitě a šílení, herci byli pojednou ve svém živlu. s koncem hry se rozplynul divadelní sen a současně i pátý ročník povedeného festivalu. těšme se na další ročník!
martin šenkypl
foto: jiří volejník 
související články:: |
