ov-kluby
domů  |  rozšířené hledání  |  fotky  |  reporty  |  muzika v mp3  |  o nás  

  ov-kluby.net

q.hledat::    
město 
 
reklama 
ovéčka na facebooku
klub 

dnešní akce všude ::
dnešní akce ve městě ::
rozšířené hledání ::
 
[city club]
[karnola]
[stará střelnice]
[zámecký klub]
 
nekluby ::

 
report 

report:: letní filmová škola uherské hradiště 2013

39. letní filmová škola
[uherské hradiště]
26.07.-03.08.2013
další z tradičních filmových svátků léta, letní filmová škola v uherském hradišti, je minulostí. přinášíme vám reportáž z 39. ročníku této přehlídky nejen filmových, ale i divadelních a hudebních vystoupení.
vloženo: 15.08.2013
 

nevím od čeho začít, abych neměl nutkavou potřebu shrnout banálně události, zážitky a vzpomínky na týden v srdečném slovácku. filmovka by si nezasloužila povrchní shrnutí, pokusím se tedy poskytnout čistě subjektivní pohled, ale nebojte, nějaká obecná pravda se tam najde. takže letos fokus portugalsko, pedro costa, nebývalé parna a pomalu již tradiční špatné after party stany, které navíc konec produkcí stanovili na druhou hodinu ranní. co dělat jiného po půlnoční projekci? zahrádka u juráků? mír? co že to má znamenat? vydržte. jedno je jisté už nyní, za rok čeká filmovou školu velké výročí, čtyřicetileté. chcete být u toho?

lfš konibar není místo, konibar je stav

zapadnout sem tam přes den do místní nálevny konibar je samozřejmou součástí pobytu v hradišti. ptáte se proč? nevím přesně jak to popsat pro ty, co tam ještě nikdy nebyli a prostě neví. je to tak trošku pajzlík, ale ne zas moc. levné víno, ale na kvalitě se to moc nepromítne. mírně hluční místní domorodci, ale ne otravní, velepříjemná paní obsluhující - konibar je prostě jakousi esencí slovácké pohostinnosti a dobrosrdečnosti. konibar ani není tolik místo, jako stav. to bezčasí, které tam vládne přesně konvenuje náladě věčné nevyspaného a trochu přiopilého návštěvníka lfš. mísí se zde vysoké ambice filmové kritiky s vínem z kanystru a zpěvem místních šedesátníků. spojkou mezi těmito dvěma světy je - jak jinak - koňský salám. jen dvě pravidla udržují tuto instituci v chodu; zavírá se v sedm a netoleruje se netolerance.

konibar nenápadný půvab gorana, adolfa a těch dalších

miláčkem festivalového publika se stal srb goran paskaljevič. muž, který se ve světě nejvíc zapsal svým filmem o balkánském konfliktu sud prachu přijel představit několik svých formativních filmů, včetně u nás premiérovaného filmu když se rozednívá (kad svane dan, 2012). goran nezapomněl svou češtinu z dob studií na pražské famu a tím si vyloženě všechny získal na svou stranu. příjemný chlapík, kterého nešlo nemít v lásce. jeho masterclass se nesla ve velmi pohodovém letním duchu, jednalo se spíše o dýchánek. naopak adolf hitler sice nestudoval na pražské famu a ani nepřijel představit dokument leni riefenstahlové triumf vůle, ale o to víc po zhlédnutí zmíněného díla jste měli pocit, že ho velmi důvěrně znáte. myslím si, že svou čistou němčinou si v sále také nikoho moc nezískal, ale každý musel smeknout před tou nevinou leni, jak to dobře natočila. skutečný velkofilm, který předčil i polská historická dramata, a to je velká tedy meta! velevzácným hostem, alespoň dle dramaturgů, byl pedro costa z portugalska. na živo nenápadný chlapík s mírně nerudným a nezúčastněným pohledem. vše se vysvětlilo, když měl možnost komunikovat a kázat publiku. věčný rebel, odmítající konvence jakéhokoliv druhu se při své masterclass vysmíval filmařům a doslova plival na jejich hroby. vše ovšem v rámci přenosu myšlenky, že film by měl být očištěn od manýrismu a velikášství. máš pravdu, pedro, pan režisér není bůh, pouze chybující a zranitelný představitel své profese. jeho retrospektiva byla dokladem jeho filozofie. nejvíce stvrzujícím byl jeho pseudo dokument s názvem ve vandině pokoji, jenž líčil detailně život feťačky vandy kdesi v portugalském slumu. tři a půl hodinová tryzna za promarněný život šla přímo k postavám a ději, žádné kudrlinky navíc.

kazety vložte vladimira

letošní ročník filmové školy byl - ač to zní divně - hlavně o filmech. píšu to proto, poněvadž každý rok se nesejdou silné dramaturgické sekce a není například si dva festivalové dny z čeho pořádně vybrat, tedy z jakých filmů vybrat. to se pak projeví na návštěvnosti a vyhledávání hudebních koncertů. nutno dodat, že v hradišti se hudební sekce vybírá velmi pečlivě. zmiňme např. účast amerických dalek, paula walfishe, lydie lunch a dalších. dále je každý rok připravena sekce němý film s hudebním doprovodem, tentokrát hudebníci ozvučovali němé filmy německého režiséra g.w.pabsta. letos, když pominu snad každoročně zde hrající kazety (!), nejvýrazněji pohnul mírem vladimir 518. bývalý člen a zakladatel první a jediné porevoluční hip-hopové legendy psh sice stojí pevně na svých nohou jakožto one man projekt, přesto hrdě a hojně čerpá ze své hudební minulosti. v nedýchatelném a propoceném klubu mír se kývalo hlavami a zvedali se ruce k souhlasným pozdravům.

pro mne bylo hudebním vyvrcholením lfš 2013 improvizované hudební pásmo pražské formace vložte kočku. vytvořili hudební kulisu k filmu deník padlé dívky z roku 1923 od zmíněného pabsta. až do tohoto koncertu jsem nezažil lepší propojení hudby a obrazu. proč to říkám, jamovat a improvizovat k filmu je náročná disciplína a ne vždy dojde k souznění viděného a slyšeného. v případě nezařaditelné kapely vložte kočku, jsme mohli slyšet post-rockové škádlení, elektronický dusot, deklamaci, vzdechy, křik, houslová sóla. vše v rytmu děje, žádná křeč, uvolněnost a důraz na tempo a děj filmu. od začátku filmu do konce jsem si podupával nohou jako na rockovém koncertě, celé dvě hodiny. při tom to ani nebyla rocková hudba, nebo lépe řečeno ne v tom klasickém pojetí jak ji známe. takže vložte kočku, i přes dost bizarní název, doporučuji všude kudy chodím.

vladimir 518 resumé, myšlenky, splín

nejvíce mne svým obsahem oslovila sekce nenápadný půvab krize, co film to zásah do mého vkusu. většinou se jednalo, jak už název sekce vzkazuje, o filmy s temnějším vyzněním, s vážnými tématy. ale například chris marker a jeho opus bez slunce (sans soleil, 1982) dokázal sdělit svou myšlenku hravou a vtipnou formou. nakonec i astenický syndrom (asteničeskij sindrom, 1989) kiry muratovové, byť se jednalo o těžkotonážní post-komunistickou depresi, uměl najít nějaké to světlo na konci tunelu. no a skutečným vrcholem této sekce byl předválečný dokument s příznačným názvem krize. dokument krize (crisis, 1938) je v podstatě naprostým protipólem triumfu vůle. režiséři herbert kline a hanus burger vysvětlují svým filmem spojencům, v jakém stavu se nachází předválečné československo a proč je třeba ho bránit. v krizi se už blýskla rodící se kameramanská hvězda alexander hackenschmied, který se pak silně zapsal v americkém exilu v pracovním i partnerském tandemu s mayou deren.

všechno jednou skončí, ne jinak to bylo u letní filmové školy. týden strávený na maloměstě se mi dostal hodně pod kůži a občas se přistihnu, že bych rád zašel na dvojku do konibaru a nebo na pivo k mlsnému kocourovi (mimochodem, jeden z nejlepších pivovarnických stánků fungujících v polních podmínkách). člověk přijede domů, v podstatě se těší na své domácí pohodlí, na postel, sprchu bez vstupní desetikoruny… jenže když si tohle všechno odbude, přijde na něj splín, vzpomínka na velepříjemné místo, odkud se špatně odchází. vždycky. jediná rada či poznatek, který bych chtěl budoucím návštěvníkům, resp. i sám sobě doporučit je, že na filmovku se musí jet hned od prvního dne a odjet až v ten poslední. skutečně, týden je časový úsek naprosto potřebný k aklimatizaci na nový způsob života. jet na jakkoli kratší dobu se prostě nevyplácí. máte pak potřebu toho hodně stihnout, vidět, slyšet a nakonec si povětšinou neužijete ani jednoho.

martin šenkypl
foto: jiří volejník

 verze pro tisk

související články::


 
informační kanály 


 
nejčtenější 

>> fotoreport:: olympic v gongu
 
>> fotoreport:: slezskoostravský rock-fest 2024
 
>> fotoreport:: folk metal pilgrims 2024 vol. 9
 
>> fotoreport:: slunovrat winter edition 2024 (pátek)
 
>> fotoreport:: colours of ostrava 2024 (čtvrtek)
 
>> fotoreport:: mirek kemel v barráku
 
>> fotoreport:: ucho van gogha v hudebním bazaru
 
>> fotoreport:: gothic iglau v jihlavském dko
 
>> fotoreport:: colours of ostrava 2024 (středa)
 
>> fotoreport:: józef a ella skrzekovi v karviné
 

 
:: domů :: rozšířené hledání :: fotky :: reporty :: muzika v mp3 :: o nás ::
 
 © 2002 ov-kluby.net

  design by lucinka & strejda