pln očekávání jsem se vydal ve čtvrtek na koncert do boomerangu.
na programu bylo blues. o účinkujících kapelách a hráčích jsem mnoho nevěděl.
snad jen jedna poslechnutá věc na stránkách carvina jonese, mě naznačila do čeho
(vlastně na co) jdu.
černý levoruký obr, hrající na basu, filosoficky vypadající kytarista a "skřet" za
bicí soupravou dávají do kupy dokonale se doplňující trio twin dragons. pěkně jsem
se usadil a poslouchal. že bude co poslouchat, mě přesvědčili hned zkraje koncertu.
nakřáplý hlas basisty a kytarová sóla "filosofa" se střídala v rytmu blues či
rock´n´rollu. a když už si i oni chtěli odpočinout, nechali vyniknout "skřeta". jeho
sólo se též nedalo přeslechnout. kdybych měl do něčeho mlátit podobným
způsobem a poloviční dobu jako on, tak mě odnesou. on pokračoval dál... když
chlapci ukončili (nedobrovolně - jeden z přístrojů převádějící elektrickou
energii na zvuk basy, se před přídavkem poroučel) své působení, říkal jsem si, že
laťka je nasazena zatraceně hodně vysoko!
to jsem ale ještě ani trošičku netušil, co bude předvádět carvin jones se svou
kapelou stejného obsazení nástrojů. zajímavé, jak na mě působí první dojem. pomaličku
přišli: dlouhán z paličkami, vychrtlý postarší basista a carvin jones v tmavé
blůze s lesknoucíma se třásněma, klobouku a v bílých kozačkách. prostě uchyl
(nechtěl bych se ho dotknout, tentokrát to je v tom nejlepším, pozitivně
laděném smyslu slova). a taky, že jo (měl ho tam!) - chytil se kytary a hrál. pódium mu bylo
málo. dlouhá šňůra od kytary mu dovolila procházet mezi diváky (někteří si
hodně dlouho nebudou mýt ruce, neboť je carvin jones nechal pohladit struny své
kytary a tak vyloudit součást hudební produkce). ani mezi písničkama nedělal
přestávky, aby mohl být odměněn nadšeným potleskem. jen bubeník pozměnil
rytmus a jelo se dál močálem černým kolem bílých skal... hra na kytaru v jeho
podání se stává jednoduchou dětskou hrou. ruce mu běhají po krku, občas ho jemně
přidusí a hned jsou zase o kousek jinde - to aby mu neublížily a nezpůsobily otlaky.
kdyby mi někdo řekl, kolika a jakými různými způsoby se dá hrát na kytaru, nevěřil
bych. teď věřím a budu si to pamatovat hodně dlouho! hrál v kleče, za hlavou,
jednou rukou, jazykem, na zádech a kytaru držel nohama... no a nakonec tomu
nasadil opravdickou korunu: pravá ruka chtěla odpočívat, tak hrála
jen levá na krku. když si ale v přídavku zapojil ještě jednu kytaru a hrál na
obě a posléze si jednu z nich ještě strčil za hlavu a pokračoval, tak jsem to
málem nevydržel. na jeho tváři přitom nezmizel stálý, jakoby samozřejmý, usměv.
jen jsem seděl a kroutil hlavou. snad aspoň trošku do rytmu. v opačném
případě jsem asi vypadal trošku nedůvěřivě.
zážitek z tohoto koncertu se mě bude držet hooodně dlouho. už teď vím, že až
bude někde hrát carvin jones, nebudu váhat ani vteřinu! venca
související články:: |