úterní letní večer v bedrunce patřil skupině los perdidos z holešova.
co si pod tímto exotickým názvem můžeme představit? na plakátech mají hoši ještě přibližující
dodatek chiapas punk. tak nevím, proč chiapas, jestli chtějí svou hudbou nějak podpořit
nezávislost chiapaských zapatistů (chiapas-stát v mexiku, zapatisté-indiáni
bojující o nezávislost)... no to je ale v podstatě asi jedno. nechme politiku politikou, obzvláště
když je tak vzdálená a zaměřme se na hudbu.
los perdidos nehrajou klasický punk, jaký si pod pojmem punk představíme
(ostatně ani žádný z těchto pěti pánů jako klasický pankáč nevypadá). je to punk, říznutý španělskými
rytmy. texty jsou také ve španělštině a ve spojení s takovouto hudbou je to dost zajímavé a v našich
končinách i poněkud nevídané. ke slyšení bylo také něco málo od manu
chao a cover verze písně jiřího schellingera což takhle dát si... (původně špenát).
i přes to, že se koncert konal uprostřed týdne, bedrunka byla solidně
zaplněna a část publika se docela divoce rozpařila. kapela musela dvakrát přidávat a z pódia
byli puštěni až poté, co opakovaně ujistili všechny přítomné, že už opravdu nic jiného neumějí. alča
|