klub byl zaplněn tak, že probojovat se k baru byla téměř
mission imposslible, o toaletách ani nemluvě. ale myslím, že trošku toho nepohodlí
všichni přítomní zvládli statečně a výborný koncert jim byl dostatečnou odměnou.
začalo se sice o něco později, neboť mistr nebyl připraven, ale na tohoto bodrého
chlapíka se lze těžko hněvat. skupina, která se jmenuje každý den jinak (jak se
jmenovala tentokrát prozradím až na konci), nastoupila v klasickém složení:
pepa (basa, zpěv), michal (kytara), karel (klávesy, kytara, zpěv) a david (bicí).
vlasta redl (klávesy, kytara, mandolína) kromě hudební produkce
krmil diváctvo i nejrůznějšími zábavným historkami nejen z natáčení. asi v polovině
koncertu byl přivolán na pódium šestý člen kapely. tedy ona je to členka. petra
"šany" šanclová. jak nám bylo sděleno, sice není kluk, ale byla přijata do kapely,
protože hraje jako kluk. nevím sice co přesně znamená "jako kluk", ale po tom,
co petra předvedla na mandolínu jsem dospěla k názoru, že kluk hraje asi jako
polobůh. zahrála a zazpívala několik svých písniček sama a musím uznat, že je
opravdu "dost dobrá" a nechápu, že jsem o ní dosud neslyšela.
instrumentální vyspělost těchto muzikantů je často svádí, dá
se říci, až k hudebnímu exhibicionismu a některé mezihry a konce písní se
zvrhávaly v divoký jam. někomu to možná nebylo příliš po chuti, mě se to ale líbilo
moc. v přídavku zazněly i publikem vymodlené "husličky", do nichž vlasta ještě vsunul
jako bonus bluesovou vsuvku ala b.b.king. a jak že se jmenovala kapela? jak jinak,
než "baník ostrava"... alča
foto: alča 
související články:: |
