výpad dvacátý sedmý
bruntál, krnov, opava
laskavý čtenář promine, ale -rdd- si dovolí být po šestadvaceti
suchých introdukcích poněkud patetický. protože na počátku třtího klubového léta
dopracovali jsme se dalšího milníku, bodu, za kterým jedna etapa končí a další začíná...
totiž: když se při přípravě moravské části ...&klubů začal rýsovat rámcový itinerář,
napadla mne při pohledu na mapu jedna věc: ve chvíli, kdy poprvé uvidíme do polska,
bude se celá legrace chýlit k finiši. v králíkách nás ještě od rzeczypospolity oddělil
horský hřeben, totéž v jeseníku. ale pak jsme v bruntále načali sedmadvacátý díl,
sjeli z vrchů a dorazili do krnova. spiritus agens tamní scény znalý místního milieu
vzal nás ku konferenci do restaurantu s terasou, z níž se otvíral pohled na pole,
silnici, železniční trať, rybník s promenujícími se jachtami a do nedohledna se
rozvárající pás polností s vesnicí uprostřed. jmenovala se blisczycze.
z logiky věci by měl z posledního zastavení tohoto dílu následovat přejezd do severomoravské
metropole. ale protože krátké drama žádá si expozici, kolizi, krizi, peripetii a
katastrofu (čtvrtou kompoziční částí dramatu je peripetie neboli obrat, kdy děj
od vyvrcholení spěje k závěru zvanému katastrofa (zakončení), tedy k celkovému rozuzlení.
- přehledný kulturní slovník, praha 1964), smekneme se kolem ostravského mnohoměstí
zpět za olomouc a v průběhu léta začneme - s předpokládaným cizokrajným bonusem
číslo dvě - kroužit kolem cílové stanice.
černá je paprika
pokud se ponoříme do historie bruntálských klubů, zjistíme, že
v přibližně patnáctitisícovém městě už před afrikou, za níž jsme sem přijeli, j
eden klub existoval. nesl název praděd, nacházel se přímo na náměstí a vydržel c
elých pět let, zhruba do předloňského roku."byl poměrně velký a fungoval dost
dobře - jeho majitel z něj ale nakonec udělal butiky, obchody a kanceláře,"
zasvěcuje nás do místního klubopisu josef janků a jedním dechem dodává, že k po
dniku africa pub přišel ´jako slepý k houslím´. klubík o zhruba padesáti místech
, jenž se nachází v prostorách místního kulturního střediska (dříve ov ksč), nej
prve vlastnil jeho kamarád (který se mimochodem přičinil také o jeho název, když
se nechal inspirovat návštěvou svého příbuzného, jenž se uchytil v jihoafrické
republice). před dvěma lety se oba přátelé stali společníky - a vývoj událostí p
říštích opět potvrdil jednu z našich klubových tezí. správně: africa pub má dnes
už jen jednoho jediného majitele a podle jeho slov je ´jediným podnikem tady v
bruntále, který dýchá´. z diskotéky se postupem času stával hudební klub. nicmén
ě označovat afriku za typický rockový klub by bylo zavádějící, o čemž nejlépe vy
povídají už jenom doprovodné fotografie. josef janků říká, že muzika vždycky byl
a jeho koníčkem, ovšem jak vyplývá z našeho rozhovoru, právě proto se neupíná k
jednomu jedinému žánru - tedy už ne: "ten podnik stál docela dost peněz a lid
i, co chodí na bigboš - až se na mě nezloběj - se z padesáti procent neumějí cho
vat. zpočátku, když jsem se zaměřoval jenom na rockovou hudbu, tak byly věčně ro
zbitý záchody, rozkopaný to a ono... byly ale i chyby ze strany pořadatelské, ka
ždý se učí. no a tak jsem to pojmul víc do globálu. ješitnosti některých lidí se
ale dotklo, že to není čistej rockáč, a přestali chodit. ti, co zůstali, se sem
chodí bavit."
na co se tedy africa v současnosti zaměřuje? nadále zde samozř
ejmě mají prostor - konkrétně v sobotu - bigbítové kapely, od těch mladých z oko
lí až třeba po pražský echt!, své publikum si získaly jazzové středy, které dopl
ňují nedělní čaje o páté s jazzovým klavíristou tomášem přikrylem (na ty je naví
c vstup zdarma). výjimkou přitom nejsou ani divadelní představení. abyste si ale
nemysleli, že je africa jedním z těch podniků, které si na hudební jenom hrají
- důkazem potvrzujícím opak budiž její obliba mezi motorkáři, jejichž přízně si
pan majitel považuje natolik, že pro ně jednou dokonce uspořádal stylové striptý
zové vystoupení. ano, na harleyi až na pódium...
postupná korekce stylového zaměření s sebou přinesla ještě dal
ší ovoce, a to v podobě vstřícnějších vztahů s městem - africe bylo odpuštěno od
vádění procent ze vstupného. nemluvě o vítaném rozžehnání se s všeobecně víc než
obvyklou pověstí rockového klubu coby drogového doupěte. a také se tu vaří - pr
avidelní čtenáři tohoto seriálu už vědí, že u leckterých spoluobčanů neutrální p
ostoj krockovému klubu žaludkem prochází...
díky době svého nástupu do afriky janků podle svých slov nezaž
il žádný propad návštěvnosti, spíš naopak - tedy pokud nebereme v potaz občasné
výpadky, jako například v době konání ms v hokeji. "kluci, co mají klub třeba
pět let nepříjemný dopad ekonomické situace asi pocítili, ale já jsem měl rados
t z každýho dalšího člověka," neztrácí janků optimismus a přidavá historku,
kterak místní rodák pan soudek, bývalý šéf škody plzeň, jednou údajně prohlásil,
že kdo zkusí podnik na bruntále a postaví ho na nohy, už pak může do celé repub
liky.
a plány do budoucna? na podzim by se na prostranství před klub
em měly uskutečnit bruntálské jazzové dny a něco podobného by zde chtěli zkusit
i na bigbítovém poli v podobě přehlídky místních kapel. nemluvě o tom, že janků
zamýšlí v bruntálské sportovní hale uspořádat koncert citronu, ´nejpopulárnější
kapely jeho ročníku´...
viva la musica
je vlastně jedno, zda naše krnovské zastavení načneme od rocke
ra nebo od las vegas, jelikož historie obou klubů je notně propojena. martin hra
dečný, s jehož jménem jsme se setkali bez výjimky ve všech ostatních klubech z t
ohoto výpadu, byl totiž u zrodu rockera a klub las vegas uvedl v život až po něk
olika letech, když mezi lidmi kolem prvního krnovského klubu došlo k rozkolu.
v las vegas je vlastně celkem obyčejná restaurace, která však vlastní vcelku roz
lehlý sál. martin zde koncerty a další klubové akce pravidelně pořádá zhruba dva
roky. na adresu rockera neřekne špatné slovo, i když současně dokáže formulovat
, v čem je jeho současná pozice lepší než na dřívějším působišti ("pocítil js
em obrovskou svobodu, protože když si chci udělat něco většího, třeba katapult n
ebo nějaké starší legendy, tak se můžu svobodně rozmýšlet, kde a jak to udělám a
nemusím se vázat na jedno místo.") nostalgie však přesto přetrvává: "roc
ker mě možná bude mrzet do konce života, to prostě bylo takový moje druhé já, a
nikdy mě to asi neopustí - spousta lidí mně říkala, až na to kašlu, jiní se mně
zase divili, proč už jsem od toho dávno nešel."
martin podle svých vlastních slov hrál od dvanácti let v kapel
e a pět let studoval hudební nástroje v hradci králové. nadále se snaží dělat co
koli spojené s muzikou: kromě las vegas a profilových diskoték, se kterými objíž
dí kluby po okolí například ´přizvučuje´ v místním divadle nebo dělá manažera de
chovce, v níž hraje jeho manželka... svého času zase na různé pražské muzikály v
ypravil z krnova celkem 22 zájezdových autobusů a výtěžek investoval do zvukové
aparatury. za největší problém při své práci považuje nevýhodnou ´periferní´ pol
ohu kraje, do nějž si prý mediálně známé kapely najdou cestu třeba až na třetí p
okus, přičemž je velice radno domluvit takový termín, kolem kterého v okolí nevy
stupuje žádná byž jen trochu podobná kapela. to má své kořeny v neutěšené ekonom
ické situaci kraje - v jiných částech republiky naprosto směšně vyhlížející třic
etikorunové vstupné na koncert je zde údajně důvodem, aby významná část potenciá
lního publika takticky vyčkávala v přilehlé restauraci... proto si martin libuje
, že se mu na městském úřadě podařilo dosáhnout zrušení vyhlášky, podle níž se o
dváděla procenta ze vstupného nejen na koncerty, ale i na akce s reprodukovanou
muzikou.
pokud byste se domnívali, že by mohla být strategickou výhodou
geografická blízkost polska, jste na omylu. koncertní migrace až navýjimky větš
ích koncertů či festivalů neexistuje ani z jedné strany, výměnné koncerty se za
dobu existence rockera a las vegas omezily na pár akcí. i tak je ale zajímavé, ž
e koncerty jsou u našich severních sousedů pořádány téměř výhradně v neděli, hon
oráře pro kapely jsou ve srovnání s tuzemskými zhruba dvojnásobné (což však plat
í i obráceně, tudíž je vcelku zřejmé, proč u nás příliš mnoho polských kapel nev
ystupuje) a publikum je prý mnohem spontánější - nečeká na to, až ´bude baveno´.
"vždycky si říkám ´furt může být hůř´ - člověk musí být opt
imista," neztrácí naději martin. "podle mě je to všechno jenom o tom, jak
to udělat a co udělat pro to, aby se ty lidi natáhli. třeba se začne hrát ve skl
epích jak kdysi - všechno má svoje kouzlo," dodává bez jakékoli stopy ironie
. přejeme mu, aby si navzdory nešžastné poloze las vegas, která se promítá do ce
sťáků, mohl dovolit uspořádat koncerty boo nebo té jany z velké ohrady, když už
se tu nedávno nechytl ani koncert tata bojs...
štamgasts´ paradise
vznik rockera, prvního klubu v okolí, má svůj původ v inciativ
ě příznivců rockové muziky, kteří po listopadu 1989 začali pořádat nepravidelné
akce s názvem krnovský nářez. nejprve se tak dělo v podniku oáza pod místní radn
icí a od roku v sálu lokomotivního depa - odtud také provizorní klub depo. po ně
kolika nářezech a následných sousedských stížnostech však byla tato lokalita ode
psána. až po půlroce se nadšencům podařilo od města získat budovu bývalého kina
kostelec - ve značně zchátralém stavu. následovalo období, které místní nazývají
´rockeři sobě´ - ano, ke slovu přišly stavební nástroje. v dubnu 1992 pak nasta
l toužebně očekávaný okamžik, tedy první koncert - klub samotný byl otevřen o mě
síc dřív. naneštěstí jej však obstaralo několik anarchisticky zaměřených kapel,
což sesamozřejmě nesetkalo s nadšením u jisté vyhraněné skupinky spoluobčanů a p
o následných potyčkách ani u těch řadových. během existence klubu se akce občas
přesouvaly ze sálu (kde je možno hrát buďto na pódiu olbřímích rozměrů nebo na v
edlejším, tzv. malém) do restaurace - důvodem bylo buď to, že v zimním období ne
bylo ještě nainstalováno topení, anebo stížnosti ze sousedství na přílišný hluk
a jásot směrem od klubu.
předchozí řádky byly sestaveny na základě samizdatu sestavenéh
o martinem hradečným především z regionálního tisku a vydaného ke 3. výročí otev
ření klubu. málokdy si klubozpytec může udělat tak konkrétní obrázek o klubové h
istorii jako v případě rockera a jestliže jsme slyšeli o tom, že to na místní sc
éně ´bublalo a vřelo´, zde jsou obsaženy důkazy černé na bílém. nicméně, jak už
víte, martin má v současnosti s rockerem společnou jen historii. naším partnerem
se proto stal vlastimil hutera, jemuž zde nikdo neřekne jinak než vlastík. ani
on se za společnou minulostí neohlíží nikterak ve zlém. nicméně se mu zdá, že po
slední dobou kapely obecně jaksi přečíslují počty rockového publika - generace t
řicátníků pomalu odpadla a mladí spíš dávají přednost diskotékám. výjimky potvrz
ující pravidlo se přesto najdou, například v podobě vcelku nedávného koncertu ja
blkoně. jinak slyšíme v podstatě totéž, co před chvílí v las vegas: na malém měs
tě si člověk vzhledem k malému potenciálu klientely nemůže dovolit pořádat nezav
edenou kapelu a i tak je lépe podělit se o náklady na cesťák s dalšími kluby. če
stnou výjimkou je zejména v poslední době stále oblíbenější model výměnných konc
ertů, na který najely především tvrděmetalové spolky - jim vlastík rád pronajme
malé pódium, za vcelku přijatelný peníz, jak říká. na akce tohoto druhu se sjížd
ějí fanoušci ze širokého okolí, kapely samotné se postarají o propagaci a utržen
é peníze se potom dají použít naméně navštívené či ´jisté´ koncerty. jinak sdílí
názor ex-kolegy martina - z vlastní zkušenosti ví, že kapely jako už jsme doma,
psí vojáci nebo již zmíněná jablkoň lidi přitáhnou, ovšem i v případě jinde zav
edeného echtu! už jde o sázku do loterie. v těchto končinách prostě ještě nejsou
dostatečně známí.
koneckonců, i z řad těch nejzavedenějších jmen se v současné d
obě na již zmíněné velké pódium v rockeru dostane jen málokdo. na něm sehraje je
n dvakrát, třikrát do roka - nyní se na něj kupříkladu chystá mňága & žďorp. na
tom druhém, o poznání menším, však zase kolikrát panuje mnohem lepší atmosféra,
což na vlastní kůži mohl posoudit například vladimír mišík s etc...
a pak opět slyšíme o zavíraných místních továrnách, o stylově
příliš roztříštěné klientele a o zlatých sklepních časech... kdeže jsouty časy,
kdy v rockeru martin hradečný na čas zavedl letní osmičkové kino a kdy si klub n
echal udělat vlastní trička... ta teď nosí maximálně ´děcka´ (ano, k mání byla i
v dětské velikosti) nebo někteří štamgasti. kdysi vysněný rocker je dnes spíš ´
normální hospůdka a přitom bigbít´, dí vlastík a vzpomíná na podařený (čímž bohu
žel není myšlena návštěva) koncert luboše pospíšila nebo po všech stránkách úspě
šný návrat místní kapely naoko.
muzikanti sobě
jak jsme se zmiňovali v minulém čísle, při naší návštěvě jesen
ického biografu zaregistrovali jsme tam zvýšenou frekvenci kolegů z jiných klubů
. mimo jiné i z opavského jamu - na fotografii s velkým karlem najdete jednoho z
´mužů jamu´ úplně vlevo, an zpoza zdi nahlíží na počínání kolegy sieberta. den
po uvedených ´blízkých setkáních třetího druhu´ jsme do podzemních prostor za st
arým autobusovým nádražím dorazili i my.
mnohokrát jsme zažili, že za klubem, který jsme navštívili, st
ojí bývalý nebo aktivní muzikant. je to konečně docela logické, kdo jiný? podsta
tně méně je ovšem těch případů, kdy hudebníci z fungujících kapel bez přehánění
stojí u základů klubu, při jeho výstavbě se místo kytar ohánějí lopatami, podíle
jí se na jeho zprovoznění a jsou v něm pečení vaření (i když nemusíme chodit dal
eko: p.hutera z rockera je stejný případ). "klub vznikl tak, že tady je asi 3
0 muzikantů, kteří na tom všichni dělali," tvrdí jeden z provozovatelů luděk
šimeček. "my jsme to sice vymysleli, sehnali jsme místo, všechno jsme financ
ovali, ale kluci fakt strašně pomáhali. to byla záchrana, jinak by to trvalo asi
rok nebo dva, než bychom to otevřeli... někdy třeba najdeš skoro hotový prostor
, uděláš jenom bar,ale tady se to fakt dělalo dost dlouho." ducha přátelské
komunity jsme mohli toho večera ohledat opravdu důkladně - jam zrovna slavil dru
hé výročí otevření a tak se uzavřená společnost lidí kolem něj ´zabávala po svoj
om´. a pište si, že jsme se neflákali; když se ve čtyři ráno objevil před jamem
taxislužebník, hlodal v některých členech výpravy červ pochybnosti, zdali jeho p
řivolání bylo skutečněto, co chtěli. v opavě prostě působí milí a společenští li
dé.
luděk se ještě před tím, než po sáhodlouhém hledání vhodného p
rostoru našel budoucí jam, provozoval asi rok podobný sklípek na okraji města, k
de hrály spíše regionální kapely. když pak otevřel jam, roztrhl se pytel s konku
renčními podniky; v rychlém sledu následovala zona a jako třetí do mariáše hangá
r (viz následující partie). takový nárůst potenciálních odčerpávačů návštěvníků
ovšem luděk vidí jako pozitivum. "kdybychom tady byli sami, tak to za chvilku
půjde do sena. pak už ti to bude úplně fuk a uděláš si cokoliv, a to není dobré
. zpočátku máš jakoby strach a pak tě to nutí..." ...být ve střehu. je zajím
avé (a sympatické), že podobný náhled na věc jevlastní snad všem zainteresovaným
osobám v oblasti. kamarádčofty se zonou mají ještě jeden speciální rozměr, nebo
ž výběry obou klubů proti sobě občas nastoupí k hokejovému zápasu (pokud ještě v
chomutovském cirgusu nebo v příbramském junioru hrají fotbal, mohlo by je zajím
at, že jam disponuje i zdatným šutérským kádrem). kontaktní chapadla sahají i za
opavu - kromě všudypřítomného m.c. hradečného zkrnova ještě do ostravského baza
ru a rockle plus bohumínské bedrunky.
jam patří ke klubům, které jsou výrazné i vizuálně. v hlavní m
ístnosti, do které sestoupíte rovnou od vchodu (po levici k hudbě, po pravici k
nápojům) se ocitnete v sevření zdí rozsáhlého hradu, namalovaného na zdi. ten je
vlastní provenience, malbu drakaru v druhé místnosti naopak luďkův známý z ostr
avy. tam máte opět na vybranou; osoby nacházející zalíbení ve hře v šipky míří d
oprava (v pozdních nočních hodinách pan fotograf, zocelený mnoha půtkami ve svém
rezidentním hostinci v praze 4, důstojně reprezentoval rock & pop v zápolení s
vedením klubu), zájemci o ´kérku´ dojdou cíle vlevo, kde sídlí tetovací studio.
samozřejmě, jeho šéf je... "taky v podstatě muzikant, který kreslil celý živo
t. říkal, že to udělá s námi - a funguje to dobře." a z hlavy jednoho z míst
ních muzikantů pochází netušená znaková abeceda pro komunikaci s personálem, vyv
edená nad barem; nacvičit si ji můžete i vy, podle fotografie k úvodu tohoto díl
u. můžeme potvrdit, že je to docela praktické; barman na slovní žádost jednoho z
redaktorů o toaletní papír nezareagoval, načež semu dostalo důrazného doporučen
í, až si prostuduje příslušné gesto.
a kam se, řečeno se zdeňkem romanovičem nejedlým, poděla hudba
? o víkendech ji můžete konzumovat naživo, ve středu repro: "funguje toúplně
skvěle, je tu tolik lidí, že nechápu - jdou do práce a ve dvě ráno je tady třeba
ještě 100 lidí." díky podílu na vzniku jamumají místní kapely cosi jako ´př
edkupní právo´ na zařazení do programu a v posledních měsících je můžete zastihn
out, kterak promícháni v rozličných skupenstvích jamují... co v jamu taky jiného
, že. když něco prošvihnete, můžete si o tom mj. přečíst ve svižném časopejsku,
který si, po vzoru ostravského sklepníka, v jamu vydávají.
když další den před polednem opouští rock & popí úderka opavu,
je jí spíše než ejchuchu hodně ouvej, zato však odráží s pocitem, že tady to
funguje.
radek diestler & marek kukla
foto: martin siebert 
související články:: |
