generační rozptyl je značný. "ty máš záběr!", hlaholí jeden postávající na druhého, "včera ve stounu, dneska tady!".
"stoun je zítra," opáčí oslovený, "ale jedu tam. dneska jsem vzal malého, a budu mu dávat odborný výklad." koukám, kde je ten malej, protože
tomu svýmu, co je o půl hlavy vyšší než já, jsem takhle dával odborný výklad v prosinci v ústí. jako nejpravděpodobnější kandidát jeví se výpěstek asi pětiletý.
tomu říkám práce s mládeží!
vokálně-instrumentální ansámbl na sebe nechá chvíli čekat. mezitím člověk může vyslechnout bohatýrské zkazky o dávném večírku s jeho členy na kolštejně,
kde se nejmenovaný člen ansámblu tak zohavil, že nezahrál ani cikánský géčko. anebo obdivovat stylově vybroušený interiér kulturního domu, jaký už jen
tak nevidno. a to ještě uvidíme, jak zahraje při koncertu samotném.
kolem půl deváté jde startovní praporek nahoru. kdo přišel provětrat vzpomínky na ty koncerty v časech kostkovaných flanelek, trik s nevermind a mikin
se state of world adress, ten splakal nad výdělkem. repertoár, nachlup stejný jako na předvánočním tažení, stojí na aplaudované (ne uploadované) novince
beztíže, přehrané komplet. ze šestadvaceti písniček bylo jen osm vydáno v devadesátých letech, freiwaldau a hexe ostrouhaly úplně.
velké rehabilitace se v současném repertoáru dostává albu zero, ve studiové podobě nepříliš oblíbenému. jak vidíme na skvěle vygradovaném provedení
písničky ráno, i z podceňovaných šmudel může vyrůst jeden z koncertních trháků.
to bylo co, a teď jak. ale jo! zvuk, řekl bych, dobrý. soubor soustředěný. mistr pěvec jesenický na rozdíl od konce prosincových štací
nejeví známek opotřebení. animace v kombinaci s dispozicí pódia, které snad nejvíc připomíná obrazovku diluviální televize tesla akvarel, fungovaly snad
ještě líp než na českých štacích tím, jak "vytékaly" na zdi kolem hudebníků. působivé!
nejzábavnější moment. kdosi mi říkal jaromír švejdík uvádí otřepanou historkou o tom, že soubor den předtím vymetl pár barů a nonstopů, takže i další
písnička bude z nonstopu. "žena!" hlásí někdo z publika. "ne, žena to není," vyhodnotí mistr pěvec ten nápad. druhý návrh zní: "tak malej
chlapec!"
nejdojemnější moment. věnování jedné z písní - která to sakra byla? - dušanu helštýnovi, tři dny předtím zesnulému kytaristovi pobratimů z prouzy.
emil holub
foto: tomáš dudyn václavek 
související články:: |
