v roce založení legendární kapely the plastic people of the universe nebyla drtivá většina z nás na světě. inspirací a onou plastickou trhavinou, která dala v roce 1968 podnět ke vzniku, byla nepochybně skupina velvet undergound. jejich rozskřípaný zvuk a bizarní poetika strhla a navedla dnes již zesnulého baskytaristu milana 'mejlu' hlavsu na onu podzemní hudební pouť. sálodlouze se o ní rozepisovat, postihnout veškeré jejich počiny, členy a události je ale docela nadlidský úkon. mohu snad jen doporučit stěžejní "studijní materiál". samozřejmě mimo hudbu jako takovou, o které se zmíním později, byl o plasticích natočen i solidní dokumentární film. režisérkou projektu byla novinářka jana chytilová a jeho podtitul zní "příběh kapely, která proti své vůli tvořila dějiny". ze zajímavých knih bych vyzdvihl a rozhodně doporučil vynikající rozhovor jana pelce s mejlou hlavsou o historii kapely od jejího založení po americké turné v roce 1999 bez ohňů je underground. a do třetice snad komplet textů, které sestavil a k vydání připravil jaroslav riedel.

po dlouhá léta byli ppu všeobecně vnímáni víc jako politický symbol, než hudební těleso - ale o hudbě mnohdy kolovaly představy dosti zmatené a nepřesné. důvody, proč jejich tvorba nemohla být veřejně šířena v sedmdesátých a osmdesátých letech, není třeba zmiňovat. jejich temná, neklidná a dusivá hudba po roce 1973 prezentovaná jen v soukromí a utajení - kdy objížděli stodoly, domy a svatby přátel na venkově, se šířila jen na pirátských kazetách a jejich nahrávky tak kolovaly mezi veřejností (taky pár takových skvostů vlastním :) - pozn. autora). co se týče diskografie, po revoluci vyšel komplet jejich desek, ale jeho vydání bylo rychlé, zbrklé a obsahuje řadu nepřesností a samotné nahrávky jsou mnohdy špatně zvukově upraveny. dnes jsou desky vydané v reedici firmou globus music a jejich počet čítá přes desítku. co se týče posledních počinů, roku 2004 vyšly pašijové hry, které byly nahrány živě v pražském divadle archa s uskupením agon orchestra. nyní přebývá kapela údajně ve zkušebně a pilně zkouší nové skladby, které představí právě v rámci nadcházejících koncertů.

co říci závěrem? zásadní věcí je, že od 05.01.2001 kdy zemřel baskytarista a zpěvák mejla hlavsa, soubor ztratil jednu cihlu ze zdi, která rozhodně chybí. to ale nic neupírá tomuto neskutečnému fenoménu, pro který žádné hudební hranice a zdi neexistují. jejich originalita tkví v experimentech a freejazzovém bourání stereotypů. stačí se přesvědčit návštěvou koncertu...

blinky::