pink floyd bez waterse, plastic people bez mejly, prouza bez hampela... už jsme doma bez saxofonu, neboli zakládajícího člena jindřicha dolanského. ve všech případech pro mne nepředstavitelné situace a trýznivé představy o funkčnosti. nicméně víme, že každý je nahraditelný a změna je život. zdařilým příkladem v případě ujd je jejich poslední počin rybí tuk vydaný v listopadu 2003 v již zmiňované sestavě s absencí saxofonu. dodám k tomu jen, že ne vše dopadne tak černě, jak to ve skutečnosti vypadá. tohle album prostě nechá těžko někoho v pohodě a klidu a zahnalo všechny pesimistické předpovědi.

ujd není hudba pro každého. i nejotrlejší "nezávislák" může být docela zaskočen sílou a projevem tohoto seskupení. dle mého jsou výjimeční a jedineční jak na naší scéně, tak si troufám říci i na světové, kde v dnešní době hrajou snad více než doma. v jejich muzice člověk pokaždé najde něco nového. originalita nyní už jen v sestavě 2x kytara, basa, bicí a zpěv je zjevná. vyloudit z tohoto složení tolik silně koncentrované energie je rozhodně umění. a kde si je nejvíce vychutnat, než-li naživo na koncertě - nejlépe v noci... "v noci potají, ruce hledají, kam po smrti ti neobutí, tolik spěchají..."

současná sestava::
miroslav wanek:: kytara, texty, zpěv
radek podveský:: kytara
miloš albrecht:: basová kytara
petr böhm:: bicí

blinky::