ov-kluby
domů  |  rozšířené hledání  |  fotky  |  reporty  |  muzika v mp3  |  o nás  

  ov-kluby.net

q.hledat::    
město 
 
reklama 
ovéčka na facebooku
klub 

dnešní akce všude ::
dnešní akce ve městě ::
rozšířené hledání ::
 
[bandr]
 
nekluby ::

 
report 

report:: colours of ostrava 2004 (2 v 1)

colours of ostrava 2004
[černá louka, slezsko-ostravský hrad, boomerang, fabric, marley]
09.-11.07.2004
doživotní vítěz události roku ankety ostravský klub roku - colours of ostrava, se letos přesunul ze stodolní na slezsko-ostravský hrad (se zachováním působnosti také na černé louce). s menším zpožděním vám z něj přinášíme dvojreport.
vloženo: 30.07.2004
 

colours of ostrava stává se rok od roku zajímavější, prestižnější a známější záležitostí nejen v okolí ostravy, ale i v celé republice, ne-li v blízkém zahraničí. letošní ročník se rozšířil na 3 dny a změnil teritorium, jak je jistě známo. zda to festivalu prospělo nechám na hodnocení jiných, mohu ale potvrdit, že v mém pohledu očí to tu ubralo, tady zase přidalo. celková přehršle kapel a interpretů rozrostla se na numero ztěží postihnutelné, tudíž se v mém příspěvku zaměřím pouze na procentuélně zcela mizivý výřez toho, co se událo.

pátek
pátek jsem otevřel na černé louce, kde zrovna duněly neskutečně hutné popěvky stromboláckého songu ´ó hory, ó hory´ v podání skvěle našlapané one season band pod vedením kytarového mága michala pavlíčka. bohužel kapela hrála přesně dle line-upu a já stihl jen konec. nicméně nejednou za tento víkend jsem si v mém případě potvrdil, že tudy cesta vede a má duše asi zůstane z veliké části zaprodaná rocku. přesun do podhradí na britské oysterband, jakožto první zahraniční hvězdu pátku, jsem absolvoval nejen já, ale i většina osazenstva. příjemný folkrock při za hlavní scénou zapadajícím slunci, navozovala ideální festivalovou náladu. zpětný přesun na černou louku do stanu algida jsem chtěl věnovat slovákům veneer. jak to ale bývá čím dál a čím víc se na něco člověk těší, o to horší to pak je. problémy se zvukem a neskutečná časová prodleva mne bohužel odradila a raději jsem nakouk do marleye, kde bylo naprosto narváno na neskutečné pod černý vrch. kdo toto seskupení ještě neviděl hrát naživo, nepochopí nasazení a šílenost, jakou jak v hudbě, tak v koncertním ztvárnění předvádějí.

scéna spektrum nabídla večer dvě hvězdy z česka. první z nich byla monkey business. abych pravdu řekl, moc jsem od koncertu neočekával, nicméně zde se opět projevuje má definice, popsaná výše, nýbrž znegovaná - neboli čím dál a čím méně se na něco člověk těší, o to lepší to pak je. a bylo. monkey business byli výteční a líbili se mi velice. klobouk dolů před zvukaři a pohodou, která vládla jak tata bojs na pódiu, tak v hledišti. seskupení khoiba jsem viděl a slyšel poprvé. tito pražáci s výtečnou zpěvačkou emou brabcovou se představili ve stanu algida. ač mne nová hudební vlna těchto a jim podobných kapel nezasáhla, mohu směle konstatovat, že to je chyba. khoiba představila esoterický pop, solidně znějící i v těchto stanových podmínkách. nejen vedle mne stojící lenka dusilová se pohupovala ve snivých vlnách. fakt super. vše krásně vycházelo, že po přesunu do podhradí člověk shlédl i poslední hvězdu dne, a to tata bojs. v důsledku nově vydané desky nanoalbum bych řekl, že přitvrdili. koncert měl spád, mardošovy průpovídky někoho štvaly, jiní se jimi zase bavili, prostě kdo je zná, ví oč jde a čeho se může dočkat. klárka nemravová jako stálý host podtrhla perfektní show, uzavírající páteční spektrum stage. nutno podotknout, že počasí se toho dne vyvedlo a já v kraťasech oblékal mikinu až někdy během vystoupení hanspauláků. na cestě domů jsem ještě shlédl jedinečnou a osobitou vladivojnu s kapelou banana, kteří pokřtili s účastí lenky dusilové svou novou desku.

sobota
v sobotu jsem vyrazil až odpoledne a věnoval se i jiným rozličným činnostem, než je přebíhání ze scény na scénu. například posezení v pivním stanu při jedinečném desetistupňovém radegastu za jedinečných 24 korun českých taky není k zahození. inu festival je holt jiný svět. první plnohodnotný koncert jsem zažil až večer v algidě, kde hrála kopřivnicko-příborská nierika. po loňském nadšení jsem i letos byl nadmíru spokojen a naposlouchanou deskou hydroponicum vyzbrojen, jsem si vystoupení nadmíru užil. z jejich stránek jsem se dočetl, že pro huičolský kmen mexických indiánů je nierika branou mezi obyčejnou a odlišnou realitou, která spojuje a zároveň odděluje různé světy. já mám tento pojem zafixovaný jako song od již neexistujících, přesto nesmrtelných dead can dance. i zde, tak jako u khoiby, vyzdvihnu ženský vokál, v podání moniky lohrerové, nicméně všichni instrumentalisté se podíleli na výtečném zážitku. další příjemný okamžik byli lot lorien na hradní scéně kofola. přesně tento styl, v přesně tuto chvíli na přesně tomto místě. tak bych to bez nadsázky charakterizoval. už z pohledu strašně milí bulhaři, s jemnou zpěvačkou, která roztomile uváděla každý song, hráli romantickou muziku, s keltskými nádechy, prostě pohádka.

oproti včerejšku začínala být zima a všichni byli asi zvědaví na hlavní natacha atlas hvězdy. jako první vystoupila na spektru natacha atlas. její tvorbu bohužel neznám a ani transglobal underground jsem nikdy neposlouchal. nechci říci, že jsem byl zklamán, ale nevěděl jsem co od vystoupení čekat a možná jsem se ani ničeho nedočkal. těžko říci. unavené tělo bylo taky proti, tak jsem zbytek sledoval z povzdálí a možná tím přišel o něco z toho, na co jsem tak čekal. moje chyba. rachid taha byl taktéž tahákem festivalu a myslím si, že tento večer oslnil více, než natacha. dokázal publikum pořádně roztancovat, komunikoval s ním a jeho hlášky typu "ruce nachóru" apod., které četl z archu nespočetně napsaných českých frází, byly obdivuhodné. ztechnovatizovaný (ve smyslu hudebního stylu) závěr jeho arabských písní byl už sice na mne moc, ale posluchačstvo to bralo s povděkem. při cestě domů na černé louce duněly bubny a zněly didgeridoo v podání evolution deja vu, což byl velmi stylový závěr studeného dne.

neděle
neděle, která probíhala pouze na hradě a podhradí, jsem započal koncertem priessnitz. tuto partu mám rád už spoustu let a potvrdil jsem si to i při tomto, bohužel strašně krátkém vystoupení. mimo nový song larisa, zahráli vesměs celý playlist nové desky playlist, o které jsem slyšel označení jako nejlepší live deska vydaná za posledních n let. absencí doprovodné kytary, dostali snad svůj původní rif a feeling, což určitě není na škodu. v podhradí jsem zaskočil na poláky carrantuohill. irsko skotské písničky opět potvrdili správný výběr místa, pro takovéto kapely. hodně prodiskutované buty jsem letos neviděl, wohnout nějak neznám a nemám zatím zapotřebí poznat, tak jsem vyrazil až na vrchol festivalu a to the bobkatz se sirem bobem geldofem. bohužel začalo poprchávat a začátek se trochu protáhl, ale to absolutně nevadilo, jelikož kulminace očekávání se proměnila v notnou dávku energie, která se každému musela vlít pod každičký coul zmoklého oděvu. já osobně byl nadšen a vystoupení považuji za nejlepší na celých coloursech. opravdu, až tak se mi to líbilo. ač jsem od tohoto člověka znal pouze i don´t like mondays a s prominutím hrozně (asi dle zafixovaného originálu) přezpívané songy ve floydovské filmové verzi the wall, geldof mne strhl a totálně nadchl. to asi ta má rocková dušička, nedá se holt nic dělat...

colours of ostrava 2004 je již minulostí. nebudu dělat závěry a doslovy, ty si udělají všichni kdo tam byli. kdo tam nebyl, ten stejně nebude mít ponětí co uzavírám a doslovuji. jedno je jasné, kouzlo-stodolní festival ztratil, jiné-hradní zase získal. je tomu asi dobře.

trembi

třetí ročník velkolepého ostravského festivalu byl rozprostřen na sedmi scénách, během tří dnů jeho konání vystoupilo více než devadesát českých i zahraničních umělců - kapel a dj´s. a věřte - bylo nač koukat.

pátek
můj páteční program zahájila na hlavní scéně právě dohrávající kapela mig 21 s rozdováděným jiřím macháčkem, excelujícím s nafukovací kytarou (i bez ní). na pódiu umístěném na nádvoří ostravského hradu se mezi tím nachystala kapela kukulín s vynikajícím houslistou janem hrubým. koncertem této kapely se započala série keltských vystoupení - tedy vystoupení kapel, jejichž hudba je do značné míry inspirována skotskou a irskou muzikou. jan hrubý & kukulín byli velice příjemní, jejich jemná hudba v podání již zmíněných houslí, tahací harmoniky, kláves a dalších nástrojů působila mírně a poklidně. britští oysterband předvedli zajímavý folk-rock, rovněž s přídechem keltské muziky. zpočátku se sice drželi poněkud při zdi, ale když se vystoupení přehouplo přes polovinu, začaly být písně čím dál tím více svižnější a z houslí iana telfera se div nezačalo kouřit.

na malé klubové scéně (marley- černá louka) pak vystoupila pražská lidově-rocková zběsilá kapela pod černý vrch tvořená triem houslistů, basou a bicími. jejich koncert byl velmi živelný, příjemně působila lidová melodika ve spojení s rockovými a punkovými rytmy, rovněž projev zpěváka "šolicha" byl vstřícný a k hudbě pčv tak akorát pásnul. krátce po setmění nastoupili na hlavním pódiu černé louky běloruští ur´ia představující spojení klasické soudobé rockové hudby a běloruské lidové muziky. koncert, zajímavý spíše vizuálně než hudebně, stavěl na netradičním projevu a vzezření dvojice vokalistek a samotného guru kapely - yuri france vydronaka.

sobota
cesta sobotním programem pro mě započala v klubu marley, kde okolo druhé hodiny odpolední vystoupilo takřka kultovní duo sestry steinovy. hudba s.s. je syrová, temperamentní, leč poetická., je tvořená sebejistým dvojhlasem zpívajících sester a jejich svérazným kytarovým projevem nejsnáze zařaditelným jako folk. dále jsem v rychlosti přelétl scénu nazvanou "barvy", na níž zahrála valašská kapela docuku - druh rázné, lidové hudby mísené s bigbeatem, u nás proslavené so kalmery kupříkladu skupinou čechomor, abych stihnul alespoň část vystoupení britských kava kava. ti zahráli sadu písní postavených na středně rychlých tanečních rytmech podpořených tříčlennou dechovou sekcí.

na slezsko-ostravském hradě v těsném sledu započala své vystoupení polská kapela stonehenge - již dle názvu odvar z keltské muziky, ovšem kořeněné slovanskými rytmy a hudebními nápady. kapelu tvoří šestice hudebníků, v jejich muzice se objevuje množství hudebních nástrojů, od perkusí, přes mandolínu a benjo po akordeon a skotské dudy. nutno podotknouti, že z kapel podobného ražení (heaven´s shore, carrantuohill...) byli na colours of ostrava stonehange jednoznačně nejlepší. mezi další z účinkujících festivalu které je nutno zmínit patří haydamaky - zběsilá ukrajinská muzika s prvky rocku, hc a ska, podaná s tradiční ruskou rázovitostí a energií. charismatický zpěvák olexandr yarmola dokázal společně se svou kapelou, tvořenou akordeonem, trombonem a dalšími více-méně tradičními nástroji roztančit předlouhý zástup diváků.

na hlavní scéně v podhradí dále vystoupili croft no. five - svižná muzika doplněná hlasem flétny a akordeonem, dodávajícími hudbě typicky skotský nádech. kapela hraje pouze instrumentálně, avšak zpěv této výtečné skotské kapele nikterak neschází. poklidnější muziku pak obstarala francouzská dvojice duoud hrající na arabské loutny za toprovodu všelikých elektronických rytmů a samplů. hradní nádvoří však dokázali spolehlivě zaplnit a svou netradiční hudbou tak zaujmout velké množství diváků. elliot murphy & band, partička postarších hudebníků z francie a usa, zahráli na hlavním pódiu v podhradí výtečný folk-rockový koncert, zatímco na hradě excelovala slovensko-britská kapela heaven´s shore. nejen že zahráli zajímavý koncert, své vystoupení rozseknuté jakýmsi technickým výpadkem ještě doplnili o pantomimu a bubenickou vsuvku. heaven´s shore hrají soudobou keltskou hudbu s příklonem k popu a hip hopu připomínající americké jars of clay. jejich vystoupení bylo živé, diváctvo dokázali vtáhnout do své hudby, zaujmout i potěšit. další z kapel, zaujímajících na plakátech tučné písmo, byli belgičtí urban trad - výtečný hudební zážitek mixovaný z rockové i taneční rytmiky (viz zpěvákovo lámané "máte rádi disko?"...) a všelikých irských a skotských melodií hraných na flétnu, akordeon, dudy či housle.

celkové zklidnění představovali lot lorien z bulharska svými náladovými skladbami charakteristickými lámanou rytmikou a příjemnými zvuky houslí. výtečné písně lot lorien mluvící o západech slunce, šumění moře a ránech, kdy se vzduchem nese slaná mořská chuť přinesly alespoň na chvíli zcela vzdálená místa. očekávaná hvězda večera natacha atlas předvedla se svou kapelou zpočátku poněkud studené skladby, k určitému zlomu došlo až po výtečném bubenickému sólu kdy se tato popová dáma pustila do tance a kapela poněkud přidala na dynamice. kdo čekal velkolepou šou, byl zřejmě zklamán, ostatní si hodinu a půl dlouhý koncert dosyta užili, neboť zpěv natachi atlas je opravdu okouzlující, sytý a podivně melodický. zlatý hřeb večera obstaral arabský rocker rachid taha. jeho vystoupení bylo živé a energické. tento kouřící mužík s buřinkou dokázal roztančit několikatisícový dav a to díky originálnímu spojení egyptské hudby a západního rocku. inu sobotní den se vskutku vydařil. kdo ví, zda se někdy poštěstí spatřit takovou dvojici umělců jako jsou rachid taha a natacha atlas na jednom, navíc ostravském, pódiu.

neděle
poslední den festivalu se odehrál pouze v areálu ostravského hradu a podhradí, zahrály kapely slniečko (veselá slovenská muzika k tanci i k poslechu), priessnitz - jesenická stálice nejen festivalových pódii, buty (s poněkud podroušeným radkem pastrňákem) či wohnout. z těcho čtyř zmíněných bych vyzdvihnul slovenské slniečko (plným jménem slniečko čiže punto a rybacé hlavy), jejichž hudba byla ošívavá a texty rovněž veselé, návštěvníci festivalu si při poslechu pokyvovali hlavami a podupávali do rytmu. zmínit je třeba rovněž kapelku wohnout, která přes to, že měla za weekend odehrány čtyři koncerty, zahrála s nasazením a s vervou, veselé skotačivé písně smísené tu a tam s tvrdšími rockovými rytmy rozpohybovaly celé nádvoří ostravského hrádku.

ze zahraničních kapel vystoupili carrantuohill z polska - opět soudobá keltská muzika, tentokráte však oživená vystoupením taneční skupiny reelandnia. ke konci vystoupení se repertoár kapely přiklonil spíše k rocku a rock´n´rollu, a vliv keltské hudby spíše polevil. samotné taneční vystoupení bylo výtečné, ale poměrně krátké. a konečně bob geldof & the bobkatz, jež obstaral důstojné zakončení výborného festivalu. vystoupení bobkatz bylo bezprostřední a prožité, hudba se pohybovala na pomezí svérázného rocku a folk-rocku a návštěvnictvo se skvěle bavilo. neustále žvýkající padesátiletý rocker v seriózním sáčku ukázal, že na něm jeho punková minulost zanechala značný vliv, rozmáchlými gesty proplouval kol mikrofonu a s výrazným zpěvem doprovázel kapelu na akustickou kytaru.

festivalu jako takovému nelze prakticky nic vytknout. byl připraven velmi pečlivě a všechna vystoupení proběhla hladce. kvalitní byla rovněž propagace - množství materiálu o účinkujících kapelách včetně ukázek jejich tvorby na stažení z internetu.

krysa
foto: dudyn & trembi

 verze pro tisk

související články::


 
informační kanály 


 
nejčtenější 

>> fotoreport:: blues alive XXVIII (čtvrtek)
 
>> fotoreport:: slunovrat winter edition 2024 (sobota)
 
>> fotoreport:: blues alive XXVIII (pátek)
 
>> fotoreport:: blues alive XXVIII (sobota)
 
>> fotoreport:: slunovrat winter edition 2024 (pátek)
 
>> fotoreport:: olympic v gongu
 
>> fotoreport:: mirek kemel v barráku
 
>> fotoreport:: folk metal pilgrims 2024 vol. 9
 
>> fotoreport:: colours of ostrava 2024 (středa)
 
>> fotoreport:: gothic iglau v jihlavském dko
 

 
:: domů :: rozšířené hledání :: fotky :: reporty :: muzika v mp3 :: o nás ::
 
 © 2002 ov-kluby.net

  design by lucinka & strejda