slovenský redaktor ivan klíma napsal v magazínu týždeň, že čtvrtou, ne-li nejvýraznější
barvou celých minut je právě bínův zpěv. a že když jsou kluci ve formě, hází barvami
"ako odušu". totéž platí i pro sólo šňůru bíny. je samouk, přesto geniální muzikant
a hráč, který mistrovsky ovládá všechna múzická kouzla a nepostrádá přitom dostatečný
nadhled pro vždy přesné umístění vynikajícího, mnohdy instrumentálního vtipu. co je
zvláštní, ani fredrik ani dvořáček mu na koncertě nechybí – opravdu si vystačí sám.
když je třeba, podtrhne rytmus perkusním hraním na kytaru, když není, soustředí se
na soulad svého hlasu s hlasem kytary. málokdo dokáže darovat nástroji tak plný,
živý a čirý zvuk, málokterá kytara zůstává po celou dobu koncertu v takové tónové
a pocitové harmonii s vokální melodií. bínův hudební triumf tkví, vedle výrazné práce
s hlasovým rejstříkem, i ve vytříbených zvukomalebných imitacích cizích jazyků (ve
variacích od pyrenejí po balkán), které mu poskytují svobodu jak po stránce frázování,
tak výrazu. změna dynamiky a tempa je závislá pouze na tom, jak to bína v té které
části cítí. neskutečně se tím umocňuje emocionalita a provázanost celého koncertu,
ve kterém mezi náročnější autorské skladby vkládá i populárnější "minutovské" pecky
typu mojo bride, so tre ma po nebo play, my finger.
mimochodem: připomněla se mi atmosféra při vystoupení marizi a doprovodného portugalského
kytarového tělesa: tato velká umělkyně se věnuje stylu fado, který je také plný virtuozity
a hry se slovy vytvářející živé obrazy. bína se svou kytarou provádí podobné nevídané,
je urputný, zanícený, otevřený a poctivý a neunudil by ani dvojnásobně dlouhým pásmem
(ani rudyho linku). navíc je tak skromný, že nás mezi skladbami nenechává dotleskat
a jeho radost z té naší je na něm znát po celý večer, i po trojitém přídavku. potvrdilo
se tedy, co bylo předvídatelné: bína, ať s kapelou nebo bez, je na klubové scéně vždy
speciální událostí.
vesna
foto: martin sýkora
(redakce děkuje za půjčení) 
související články:: |
