nalijme si čistého vína. abych byl zbaven jakékoliv neobjektivnosti, dobrovolně
přiznávám, že se už nějaký ten pátek starám o robsonský web. z toho by se dalo odvodit, že musím
být jejich velký a nekritický fanoušek. pravda je však taková, že jsem byl na pár koncertech, a to
spíše v dobách toho starého, "kučerovského" robsonu. to co jsem ale zažil minulý čtvrtek ve fabricu,
značně předčilo veškerá má očekávání…
když nastoupila předkapela naked floor, sál byl ještě dosti prořídlý. předskokani
předvedli garážový rock, mixnutý se špetkou blues a grunge, rozjezd byl víc než příjemný, po čase
ale stejné schéma a rytmus písní začal trochu nudit. bubeník s pohledem upřeným na své hraní se
párkrát vzdálil hudební produkci a ani upřené pohledy spoluhráčů jej nepřiměly sladit vzájemné tempo.
v momentě, kdy byl ohlášen příchod hlavních hvězd večera, pódium zahalil hustý
dým a siluety muzikantů obsadily své hráčské pozice. z reproduktorů se ozýval tobiho zpěv a v popředí
bylo vidět postavu stojící zády k publiku v typicky oranžové sportovní kombinéze s popmartovskou
kapucí - tajemná atmosféra... v ten moment se ale na pódiu vyšvihl blonďák v šátku a začal něco
vykřikovat až donutil kapelu k úplnému přerušení hraní. po krátké bitce se ukázalo - ten blonďák
je ve skutečnosti tobi!!! převzal od falešného zpěváka mikrofon a show plná převleků a živočišného
rocku mohla začít…
popisovat podrobněji veškeré legrácky, kostýmy, scénky nemá valného smyslu.
atmosféru toho večera se jen tak nedá přenést na vaše monitory. takže ve zkratce, kdo tam nebyl
přišel o:
tančícího lidského hada, který se plazil celým fabricem
vokální výkon frontmena při ranní hygieně ve vaničce
dokonalou imitaci pana jaggera v nesmrtelné satisfaction v podání kuči
acapella píseň v podání bubeníka kandibara
tobiho v plavkách, županu a opět v oranžové kombinéze
přídavky byly sestaveny z rock´n´rollů let padesátých, na můj
vkus jich bylo o trochu více, než bylo nutné, zvláště když na tenhle žánr máme v kraji
jiné, dřevěné odborníky.
nedávno získaný titul nejlepší regionální kapely byl splněn do
posledního puntíku. nejvyšší čas přestoupit do vyšší ligy, neboť výkonnost, nápaditost a hráčský
kádr je víc než dostatečný…
strictly blue
taky bych si prosil skleničku! jednu dobu to vypadalo, že to webmasterovství po strictlym
přeberu, ale pak z toho sešlo (naštěstí pro kapelu :o).
tohle ale nebude přesně v duchu našich "2 v 1" reportu, protože on už s.b. stejně skoro všechno zmínil.
přidám tedy aspoň bodovitě pár poznámek (takže zas po čase glosuju, ale tentokráte jen tak pod čarou):
světla mě hnětla... některé reflektory byly předem zbaveny filtrů, což sice
nám fotografům na jedné straně pomohlo, na straně druhé fotkám ubralo na atmosféře - i koncertu samotnému.
naked floor - dobrá kapela, fajn písničky, dobrá tvrdá muzika. chybí však
prvek, kterým by jednotlivé skladby aspoň trochu vyčnívaly nad své kamarádky. něco, co by jednak
strhlo posluchačstvo, druhak dokumentovalo originalitu myšlenky. takhle je to "pouze" dobrý hard rock.
robsonům originalita nechybí, bylo by už ale fajn slyšet trochu více dobrých nových
věcí - tj. ještě lepších!
robson jsou šoumeni, což tu dokázali beze zbytku. ale oni to o nich stejně už
všichni věděli. jediný starý gag byl zpívající kandibar..., ale vynechat to by byla velká škoda!
vrcholem show byl - bezesporu - kučův jagger! každý stones revival by mu platil
zlatem! stejná gesta, stejné pohyby, mimika, dokonalá imitace hlasová! i ta huba jakoby se mu rozšířila...
já, jako běžný laik, celkem nic nepoznal, ale cvičené ucho (neber si to osobně, zuzo)
mi našeptalo, že zvuk měl velké rezervy, a to nejen přidušením bicích... a údajně to potvrdilo
více přítomných muzikantů. nám nehudebníkům, kteří z toho nemáme pojem, to ale z dobrého dojmu nic neubralo.
z coverů mám nejradši whole lotta love. i ta zazněla, takže - spokojenost!
to by bylo asi ve zkratce vše. shrnuto: móóóc hezký to bylo! dudyn foto: dudyn
související články:: |