jako nebe a dudy(n) byly dva po sobě jdoucí ostravské koncerty but.
zatímco čtvrteční byl prapodivný (viz. report strictlyho), ten sobotní v parníku byl
opět - dle zvyklostí - výtečný. kapela hrála v naprosté pohodě, která se pak následně
přelévala na nadšené publikum. když pak dostalo, co chtělo - tj. písničky, dobře se bavilo
při hudebních fórcích typu absolutně ujeté verze františka v závěru. scénka tu byla
vtipná, snaha o sebezesměšnění nenucená, zapomínání textu evidentně chtěné
(na rozdíl od ladí neladí, kde tyhle záležitosti vyznívaly veskrze rozpačitě, až trapně).
zesměšňování nejslavnějšího svého songu je vcelku pochopitelné. zatímco davy písně tohoto
typu zbožňují, výtečné album normále, které je jiné, než dav čeká a žádá
(vstřebávající vlivy romské kultury, kterou zřejmě ještě běžný český a moravský člověk
není schopen bez předsudku přijmout), má za následek poloprázdné sály. rozčarování
kapely nad podobným chováním davu posluchačského je pak docela nabíledni.
buty ale hlavně hrály ten večer muziku - a dobrou muziku! ať už to byly songy snad ze všech
dosavadních alb, či se jednalo o songy úplně nové, připravované na další řadovou desku.
ve všech z nich nechyběl krom kvalitních melodií ani pastouškovi a spol. vlastní humor.
a protože si kapela vybrala v půli svého výstupu kuř&čur pauzu, nezbyl čas na dlouhé
přídavky a s hláškou "vajíčka si nechte na poláky" se kapela odporoučela.
cool blue byl zas trochu jiný hudební šálek čaje... poklidný jazzík uklidnil
rozhoupanou dušičku posluchačovu, která se pohodlně uvelebila v křesle a jen si tak lebedila
při tónech cool blue vlastních i převzatých ze seznamů jazzových a jiných standardů
(velmi působivá byla např. smooth verze summer time hned z počátku koncertu!).
stejně jako u but jsme byli svědky výtečných výkonů instrumentálních, ne nadarmo poláky
přizvali ke spolupráci na home? -123 min. všichni členové kapely (i přizvaný havířovský host - jméno
jsem, bohužel, přeslechl) hráli na své nástroje opravdu znamenitě, nástroj zvaný "ženský vokál"
nevyjímaje! radost poslouchat, když slyšíte radost z hraní.
bohužel se opět neosvědčil model pokapely - tedy nejdřív místní hvězda, pak host z daleka.
stejně jako v pátek, kdy se po konci produkce michala prokopa a přátel v průběhu výtečného
apostolis anthimos tria sál klubu postupně vylidňoval, protože většina jednoduše přišla
na michala a jeho muziku, řady diváků i v sobotu postupně řídly. velká škoda - hlavně samotných
těch, kteří odešli. chyběly hitovky, dobrá muzika nestačila... inu i takový je český posluchač...
dobrý pocit z příjemně stráveného večera mi to však nevzalo. oba soubory
potěšily a to bylo v tu chvíli podstatné. dudyn
foto: dudyn 
související články:: |
