když začala radůza hrát, první myšlenka, která mi probleskla hlavou, byla:
jestlipak tady mají nějaká její cd na prodej..? v průběhu celého
koncertu jsem doufala, že ano... druhá myšlenka byla, že tato mladá žena je jak z jiného
světa, z jiné doby...
z této sympatické písničkářky sálá lidské teplo každým coulem, její
projev je velmi procítěný a je poznat, že zpívá opravdu od srdce. se
svým hlasem s přehledem strčí do kapsy všechny leony a ivetky, ale v televizi ji asi často
zpívat neuslyšíme. písničkaření nestojí sice na
výsluní poularity, ale řekla bych, že je člověku mnohem blíže než jiné styly.
přirovnání radůzy k jarkovi nohavicovi není zas tak přehnané.
jeden z rozdílů je ten, že jarkovy texty jsou z reálného života, kdežto
radlůziny jsou sice také ze života, ale spíše duševního. sama říká, že nemá žádnou
veselou píseň, což je sice asi pravda, ale to vůbec
neznamená, že její vystoupení je jeden srdceryvný pomalý kousek za druhým. vůbec
ne! pomalé písně jsou střídány písněmi svižnými a velmi
svižnými.
první várku písní nám radůza naservírovala za doprovodu akordeonu,
jenž je jejím "mateřským" nástrojem, další pak s kytarou. poté usedla
ke klavíru. když začala hrát a zpívat, okamžitě mě napadlo: filip topol v sukních...
sice ve hře na klavír se s ním srovnávat nemůže (to
ostatně nemůže skoro nikdo), ale bylo to hodně podobné v tom nasazení, způsobu,
stylu... nedovedu to přesně vyjádřit, ale hodně podobné to
bylo... úžasné to bylo... nakonec se radůza vrátila opět k akordeonu a s ním
se prozpívala přes několik přídavků do konce...
slyšeli jsme hlavně skladby z desky andělové z nebe, která
vyšla v roce 2001. mmch: na jaře se údajně můžeme těšit na desku novou! písně si
radůza píše sama, na některých se podílí zuzana navarová.
z koncertu jsem byla jednoduše nadšená. radůza na mně
zapůsobila nejen jako osobnost hudební, ale také jako člověk. u východu jsem
zakoupila cd a spokojeně odkráčela domů... alča 
související články:: |
