když jsem czerwie viděla poprvé někdy v prosinci loňského
roku v bedrunce, musím přiznat, že se mi koncert moc nelíbil. ale zřejmě to
bylo dáno mým rozpoložením, špatnou konstalací hvězd... - prostě vším možným
jiným, než výkonem kapely - o čemž jsem se přesvědčila v pátek v bazárku...
po počátečních obtížích technického rázu (technika totiž
vždy naprosto ignoruje vážnost situace a sabotuje co může), se koncert rozjel, a to
tak, že naplno. parket byl rázem plný a musím se přiznat, že zanedlouho jsem tam skončila taky.
ten jejich "psychofolk" je totiž skutečně živelně a vesele k tanci strhující...
akordeonista wojtek a trumpetista artur střídají
akordeon a trumpetu s klávesami a perkusemi. někdy jsem si opravdu nebyla jistá, zda
skladby, které czerwie hrají, mají pevné hranice, nebo se místy zvrhávají
do improvizačních jamů. díky naší geografické zpřízněnosti s polskem
také textům jakž-takž rozumíme, tudíž czerwí hudba proniká k posluchačům bez jakýchkoli bariér.
koncert jsem si skvěle užila, ačkoli jsem nevydržela úplně
do konce (czerwie jsou totiž narozdíl ode mně naprosto nezdolní a repertoár
mají téměř bezedný)...
alča
na začátek mé půle reportu trochu nudné statistiky. koncert začal asi
sedm minut po deváté, skončil čtyřicet po půlnoci, což dává dohromady nějakých tři a půl
hodiny (včetně asi čtyř cirka pětiminutových technických, či kuř pauz)!!!
ony alčou zmíněné technické problémy byly vlastně tři: hned při první skladbě odešel
mikrofon a nikomu neřekl, kam jde, takže musel být bleskově vyměněn. po půlhodině začal prskat
ekvalizér u basy a po chvilce snahy ho zachránit, byl raději vypnut. nakonec se ještě
"atrurowi rozjebala trąbka". ten se ji pak pokoušel opravit, což se mu nakonec povedlo, jenže
kapela tak hrála víc jak půl jednoho ze tří setů bez trumpety. pech.
koncertu to však neubralo nic na jeho živelnosti, pestrosti,
dravosti a schopnosti strhnout k neuvěřitelným pohybovým kreacím (viz. alča...).
já sám jsem měl cukání celý koncert, ale vzhledem k únavě z celodenních pracovních
peripetií a nevyspanosti z noci minulé, jsem se pro jistotu křečovitě držel
stolu a tančil jsem raději v sedě. pustil jsem se až při úplně poslední pecce, kdy jsem
už věřil ve své přežití možně přehnaného tanečního veselí.
je přece jen vidět, že zvukař roures už se po několika koncertech s kapelou
celkem sžil a zvuk tak byl opravdu brilantní (to říkám bez jakékoliv snahy lézt mu
do temných zákoutí stárnoucího těla a bez ohledu na přátelské vztahy). až pojedou
czerwie světové turné, určitě jej vezmou s sebou :o).
hudebně jsou czerwie na pomezí všeho možného. v podstatě nový hudební styl, vznikly recyklací
mnoha jiných použitých hudebních stylů a dohromady pak tvoří jakýsi absolutní crossover, nazvaný
kapelou psychofolk. přesnější překlad by asi byl psychofolklór - polonisté mi potvrdí, že
smysl slova folk v polštině je oproti češtině poněkud posunutý. je v tom slovanský folklór,
je v tom rock, je v tom latinská amerika, reggae, ska, prvky jazzu, blues a v jedné skladbě dokonce
hip-hopu. nebo jak striktně shrnul už zmíněný tanečními zdeformovaný roures: rytmicky je to něco mezi
sambou a rumbou.
kapela během těch tří a půl hodin odehrála veškerý svůj repertoár,
některé nejlepší skladby pravděpodobně i dvakrát - většinou v různých aranžích a s velkým časovým odstupem.
slyšeli jsme starší hity: cubryna, swiniobicie, nowy zamet, ciucholand (viz. tourservis), ale také pár nových kousků, připravovaných
pro debutové album. koncert v hudebním bazaru byl pro kapelu po dlouhé době ve studiu prvním, takže byli
před začátkem mírně nervózní. nervozita z nich ale během nekolika vteřin opadla a pak už bylo vidět, jak se hraním
výtečně baví. a bavili se všichni přítomní - celý klub.
vřele doporučuju jejich vystoupení na majálesu o.u., kde by měli na řadu přijít někdy
kolem 15.50 (přesný line-up dostaneme asi po neděli)! dudyn
foto: dudyn 
související články:: |
