pátek::
díky mému menšímu časovému skluzu a mírné počáteční dezorientaci na černé louce dorážím do farské zahrady na své oblíbené downbelow již téměř s křížkem po funuse. navíc poslední tři písně koncertu trávím u stánku čekáním na životazáchranný mok. jedinou útěchou je mi sdělení basmena 242, že nové písničky jsou již natočeny, tudíž nové cd downbelow bude brzy na světě!

následuje přesun na hlavní scénu černé louky, kde je právě v plném proudu koncert skupiny kryštof. je tam úplně plno, takže si stranou poslechnu pár písniček (v tramvajích mi trošku chybí jaroslav švejdík), v duchu oceňuji dechovou sekci a přesunuji se opět do útulné farské zahrady.

a tady už hraje skupina benedikta. sestry váňovy s kapelou to pěkně rozjíždějí a lidové písně (nejen české) v jejich osobitém podání jsou výborné a nutí člověka "do skoku".

následuje přesun na stodolní ulici a její hlavní scénu spektrum, kam mě žene zvědavost na jednu z velkých hvězd festivalu, kterou je goran bregović. nejsem sama, "plac" pod pódiem se utěšeně zaplňuje. když začnou hrát, dochází mi, proč se bregovićův ansámbl jmenuje weddind and funeral band. jihoslovanský temperament se nezapře a znalci prominou, když řeknu, že to zní jako cikánská svatba, místy jako cikánský pohřeb. prostě jižanský wedding and funeral band.

i když se mi moc nechce, opouštím bregoviće a pádím zpátky na černou louku stihnout co nejvíce z ectasy of st. theresa. když tam dorážím, je už dočista tma tmoucí. eost jsou skvělí, kdybych je naživo neviděla poprvé, řekla bych: jako vždy. obdivuju hlavně zpěv katky winterové, je prostě úžasná.

a opět farská zahrada. tam už nabíhám do předních řad vlnit se v rytmu reggae polské skupiny tumbao. musím říct, že na reggae (a nejen) jsou naši severní sousedé skuteční mistři. už není třeba jezdit na jamajku...

po skupině tumbao stíhám ještě velkou část koncertu pražské skupiny skyline. snad nepřeženu, když řeknu, že skyline patří mezi špičku na naší taneční scéně a směle se můžou rovnat i s mnohými netuzemskými seskupeními. největší radost z vystupování na colours of ostrava měla dozajista zpěvačka sister zulu, která pochází z ostravy.

u stánku se posilňuju na další přesun a místem určení je opět farská zahrada, kde už to rozjíždějí november 2^nd. jejich funkrockově-folkově-bluesový koncert je už od začátku našlapaný, kdyby mě tak ďábelsky nebolely nohy, tak si jdu hned "skočit". zpěvačka saša langošová srší energií tak, že mají ostatní členové kapely co dělat, aby jí stačili. výborný koncert.

a po technické pauze poslední sobotní koncert ve farské zahradě, toužebně očekávaní polští hey. v polsku už několik let hvězdy, u nás téměř neznámá skupina. jak trestuhodná nedbalost z naší české strany. hey hrají starý dobrý kytarový rock, ale natolik nápaditý a skvěle propracovaný, že vůbec nemají zapotřebí nějakých experimentů s elektronikou, aby svůj zvuk ozvláštnili. v čele jinak mužské kapely opět žena. nezaměnitelný výrazný hlas charismatické zpěvačky kasi (která píše i texty) je neoddělitelnou součástí kapely. skvělý, parádní konec prvního festivalového dne. alespoň pro mně.

sobota::
den druhý... sice natěsno, ale tentokrát na čas dorážím na stodolní, kde už se připravuje na scéně fórum další naděje naší regionální scény - skupina glayzy. tato téměř dívčí kapela (kluci odpustí) se začíná čím dál více dostávat do podvědomí veřejnosti. při svém klasicky svižném a hutném hardrockovém vystoupení (jež trošku zjemňuje přítomnost čtyř žen v kapele) nám zahráli staré pecky, ale i šest nových písní z připravovaného nového alba.

jsou tři hodiny, čas na snídani. posilňuju se a jdu se podívat do boomerangu na havlovy s michaelem deliou. zrovna taky začíná dost pršet, takže zabíjím dvě mouchy jednou ranou. koncert uvádí ester kočičková a musím říct, že je opravdu skvělá. havlovi začínají produkci. jedná se o hudbu velmi jemnou, téměř až meditační. proto dosti nelibě nesu rušení ze strany příchozích, kteří se přišli spíše schovat před deštěm, než na koncert. ještě ke všemu záhy zjišťuji, ze jsem zaujala nepříliš výhodnou pozici u tzv. záchodové stezky. neustále někdo chodí tam a zpět. opouštím boomerang s předsevzetím, že si na havlovy určitě zajdu na nějaký klidnější koncert.

venku mezitím alespoň přestalo pršet a na scéně fórum už burácí vypsaná fixa. spěchám tam a rovnou pod pódium. jejich svižná hudba a skoro až uličnické texty dokazují, že v jednoduchosti je síla a publikum paří o stošest. taky se nechávám unést a když už jsem solidně zabahněná (je holt po dešti), odcházím směr scéna spektrum, kde se už chystá...

...vlasta redl a jeho skupina, která se jmenuje každý den jinak a pro tento den je to tajemný smrad v karpatech. naštěstí se žádný tajemný smrad neline, jen stará dobře známá muzika. vlasta redl nezklamal a ve svých úžasných kraťasech odehrál standardně výtečný koncert prokládaný jeho pověstnými, bránice šimrajícími průpovídkami.

nastal opět čas přesunu na černou louku, kde mě zajímá ve farské zahradě skupina traband, aneb poctivé české dechno. skutečně je tam něco z dechovky, ale nejsem si jistá, jestli by se to mému dechovkářskému dědovi líbilo. každopádně je to hudba veselá a snad poprvé v životě jsem viděla tančit krysu. a když se i krysa takhle rozparádí, tak to už je co říct!

poté odchod na vedlejší scénu čas, kde se na čankišou prozměnu rozparádím já. tato brněnská formace, která hraje hudbu lidu čanki roztančila téměř celé početné publikum. mimo jiné dva saxofony, majestátná figura zpěváka... to vše k jejich vskutku originálnímu hudebnímu projevu patří.

a zase zpátky do farské zahrady, kde už je nachystaná slovenská zpěvačka suí vesan. postavou drobná žena, disponující však silným hlasem. zpívá jen v doprovodu své kytary a perkusí. její písně jsou velmi emotivní, jsou v nich slyšet různé ethno prvky, nebo i slovenské lidovky. krásná hudba, ideální pro odpočinek těla i ducha.

cestou zpět na stodolní se ještě zastavuju na workshopu václava kořínka, kde se bubínkuje a tančí jako o život. lidé se poddávají uvolňujícímu tanci... nicméně musím se odtrhnout, chci stihnout ještě něco z j.a.r. - povedlo se, slyším poslední píseň...

únavou už skoro nevidím a valnou část koncertu korai öröm už více méně pospávám. nemůžu o nich říct tudíž téměř nic, snad jen že je to takový psychedelický rock a kdybych nespala, určitě by se mi to hodně líbilo. poté se už definitivně odebírám domů na kutě.

co říci závěrem... festival to byl opravdu parádní a litovat můžou ti, kdož ho nenavštívili. organizátoři by měli dostat přinejmenším řád zlatého festivalu, vše bylo téměř dokonale zvládnuto. hodně se mi také líbí umístění celého festivalu v centru města, příjde mi to mnohem lepší, než trávit dva dny někde na fotbalovém stadiónu.

alča
foto: dudyn & trembi