dobré tradice se zachovávají. už šestnáctý ročník valašského folkrockování tomu
dává za pravdu. amfiteátr na stráni v rožnově pod radhoštěm opětovně pojal značný
počet hudbychtivých příznivců, kterým pořadatelé tka doručili pestrý výběr šesti
kapel různých stylů. v příjemném prostředí přírodního areálu se ovšem návštěvníci
nesytili pouze hudebními tóny, protože také nepřeberné množství kulinářských
specialit a "veselých kalíšků" mocně útočilo na chuťové buňky. odolal málokdo. snad
jen stavitelé dřevěných chaloupek asi netušili, že začátkem 21. století vyrostou
v jejich těsných blízkostech provizorní stánky, na kterých se bude vyjímat
logo proslulého pivovarského koncernu. inu, prolínání minulosti s přítomností v přímém
přenosu. puritáni lamentují, obchodníci se těší na to, že si na plesu spřátelených
firem budou ťukat šampaňským a přitom stačí tak málo. změnit vnímání a celkový
pohled na svět.
regulérní sestava ostravské partičky buty zůstala v severomoravské metropoli.
do rožnova dorazily buty - tichá parta. radek pastrňák hýřil humornou náladou
a společně s kolegy v "akustické zbrani" si připravili přehlídku nejvýraznějších
hitů (poruba, demáček, trumpeta, nad stádem koní atd.),
jejichž platnost neutrpěla ani drobnými změnami aranžmá, případně textovými úpravami
(františek). vážným tématům se  mj. věnovala člověk v tísni mapující
charitativní činnost, ale potlesk na otevřené scéně si vysloužil rovněž saxofonista
michal žáček, jenž ze svého hodnotového žebříčku vyškrtl průměrnost a zaměřil se
pouze na stoprocentní propracovanost a preciznost. povedlo se. náročné a zároveň
osvobozující... i bluesový bard pepa streichl si koncert náležitě užíval.
karolína kamberská a lucie steinhauserová nevozí s sebou "decibely hluku". sestry
steinovy si vystačí s kytarami, ze kterých se line folková otevřenost doplněna
o útočný zpěv reflektující dřívější působení v rockových skupinách. romantická
výčitka lípě podporující národní uvědomění kontrastovala s depresivní míň
než já, jejíž kouzlo spočívalo v naléhavosti. filozofickou lež má dlouhé nohy
zase provázela pódiová show, v rámci které se hlavy významně zatřepetaly. sesterský
souboj neskončil remízou, jak by se z poslechu písně vinná nevinná mohlo zdát,
nýbrž vítězstvím obou protagonistek. ty evidentně netíhnou k jalovému objímání a tančení
podle cizího pískání. sestry steinovy volí explozivní střídmost.
tříčlenná kapela njorek vsadila na "lidovou notu", ale dbala na to, aby nesklouzla
k podbízení. nástrahám módních world music trendů se olin nejezchleba - violoncello,
zpěv, michal müller - citera, zpěv, stanislav barek - kytara, zpěv zdárně vyhnuli.
skladby z aktuálního počinu překypovaly svěžestí, která poznamenala i cover verzi
běží voda, běží od skupiny plavci. rozličné folklórní stavy kolísaly mezi
poklidným prožíváním a rozechvělou dobráckostí, ale místy se zastavily až u nespoutaných
vibrací. ve finské písni se olin nejezchleba chopil svých houslí natolik
profesionálním způsobem, že kdyby nicola paganini a vanessa mae zmutovali, stejně
by si mysleli, že mají vidiny. nečekané rozuzlení přinesl závěrečný jazzově taneční
přídavek, který upomenul film dědictví a kdekdo si vybavil skotačení u napouštění
bazénu.
zatímco loňskou příslušnost k undergroundovému hnutí hájila ducháčkova garáž, letos
organizátoři pozvali marsyas. pamětníci ocenili návrat k sedmdesátým letům,
ale projev kapely ovlivnila mírně nedůstojná prezentace známých písní. a rozhodně
nešlo pouze o to, že se většina skladeb nesla v pomalejším rytmu. k dobrému nepomohlo
 ani stávkování světelné aparatury, které zapříčinilo, že kapela občas hrála po tmě.
škoda. udobření v podobě protřelé hitovky s louisem ztráty částečně kompenzovalo.
i když kdo ví, jak se zuzana michnová cítila, když zpívala ...nohy mi ztěžkly...
pražští southpaw si oproti masters of rock výrazně polepšili. tam připomínali
po dechu lapajícího šupináče, kterého nezbedný rybář zanechal na poušti. valašský
kraj ovšem klukům svědčil. kapelu podporoval nový bubeník honza janečka (známý
z působení v doprovodném bandu glena hansarda z the frames), s jehož pomocí
získalo kytarové dobývání ještě větší údernost a šmrnc, s čímž zajisté vzrostly
ambice souboru. není tedy divu, že se po vzoru anglické klubové scény spoléhalo
více na vyznění a účelnost než na kompoziční náročnost. ale proč ne? gregorymu
tato parketa očividně sedne. i proto zářil spokojeností.
lék na zimomřivý rozmar počasí nabídla čtveřice kurtizány z 25. avenue. ta
přijela z bystřice nad olší, kde už jeden koncert ten večer absolvovala. forma
vydržela. ani náznak únavy. kariéra kapely kopíruje přesýpací hodiny, kde se střídají
vzlety a pády, nicméně kurtizány se dřívější etapy neštítí. ve výživném energickém
drajvu zazněly namátkou půlnoc nebo strach. jakmile však zpěvák simon
spustil chci tvoji hlavu vypadal nadmíru rozlobeně. a přesvědčivě. zvlášť
když se pohyboval jako gorilí samec, jehož dominantní pohyby loví a zároveň ochraňují.
typické "zasekávací riffy" se dávkovaly s nadšením, které nevyprchalo ani u předělávky
každý den je to jinak od legendárních abraxas. kurtizány z 25. avenue získaly
prostor k manévrování a teď sklízí to, co v minulém století zasely.
petr bidzinski
foto: petr bidzinski, jana hradilová 
související články:: |
