úterní letní večer v bedrunce patřil skupině los perdidos z holešova. co si pod tímto exotickým názvem můžeme představit? na plakátech mají hoši ještě přibližující dodatek chiapas punk. tak nevím, proč chiapas, jestli chtějí svou hudbou nějak podpořit nezávislost chiapaských zapatistů (chiapas-stát v mexiku, zapatisté-indiáni bojující o nezávislost)... no to je ale v podstatě asi jedno. nechme politiku politikou, obzvláště když je tak vzdálená a zaměřme se na hudbu.

los perdidos nehrajou klasický punk, jaký si pod pojmem punk představíme (ostatně ani žádný z těchto pěti pánů jako klasický pankáč nevypadá). je to punk, říznutý španělskými rytmy. texty jsou také ve španělštině a ve spojení s takovouto hudbou je to dost zajímavé a v našich končinách i poněkud nevídané. ke slyšení bylo také něco málo od manu chao a cover verze písně jiřího schellingera což takhle dát si... (původně špenát).

i přes to, že se koncert konal uprostřed týdne, bedrunka byla solidně zaplněna a část publika se docela divoce rozpařila. kapela musela dvakrát přidávat a z pódia byli puštěni až poté, co opakovaně ujistili všechny přítomné, že už opravdu nic jiného neumějí.

alča