celé to odstartoval za doprovodu marka hlosty a big blast! bandu frýdecko-místeckou hymnou fajne-mjesto rené souček. big blast! band měl večer pod svou taktovkou. na chvíli se k nim přidaly děti ("my nejsme děti, my jsme mládež!" -
citátovitá poznámka tdv) ze zuš, aby předvedly svůj talent a zahrály si společně. co je malé, to je milé. své bloky si s b.b!b. užili i milan michna, behind the door a personálně značně propojený šuba duba band s taneční skupinou funky beat.
mimo jiné zaznělo je ne regrette rien od edith piaf v podání slečny aničky klečkové, slečna nela žáková si spolu s šuba duba bandem střihla píseň nafrněná. zmíněný komorní orchestr zuš vystoupil s úpravami písní leoše
janáčka. krom aničky klečkové se za mikrofonem v průběhu koncertu opakovaně objevovali také zpěváci milan cyrus a martin chodúr.
beránky a vlky s mariánem friedlem se nepodařilo nazvučit. a to byla škoda, protože během následujících dní set neměli. i přesto zahrálo andělské duo david stypka s bandjeezem a mirai. bylo to svižné a zábavné, každý dostal prostor na pár písní.
člověk se mezi dvěma pódii nestíhal otáčet. občas to rozdělovalo celé kapely nebo i duetanty davida stypku s hankou kopřivovou.
mirai: "vytáhněte si ty telefony a posviťte si na nás." ani nebylo třeba, hvězd svítilo dostatek. "kdybych já ho viděl, měl bych jednu otázku: jaký je můj úděl... proč život visí na vlásku."
tisíce lidí zpívalo s očima upřenými k nebi a pódiu. "když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic, že to dáš, že to dáš, že to dáš..." zpívali všichni. a bylo jedno, jestli tu skladbu mají rádi nebo ne.
člověk by myslel, že přidat nejde. ale ono to šlo. na pódium přišel bandjeez s davidem stypkou. začal na malém pódiu. "vypadá to, že tě černá dostala... je čím dál větší louže cos v ní brouzdala..." zpíval na malém pódiu, které
bylo ve vodě, asi pět metrů od břehu. toho využili dva mladíci a užili si hudební zážitek rovnou ze člunu. černá voda muže večera naštěstí nepohltila, ale stále byl ve svém přirozeném prostředí.
"dobré ráno milá, kdes celou noc byla?" na tuto otázku odpovědět nedokážu, ale vím kde byla hanka kopřivová. na malém pódiu. škoda. zasloužila by si zpívat po davidově boku. alespoň jsme viděli využití "sterea" v praxi.
hvězdy rozhodně nebledly, když se z pódia ozvaly housle, dechy. z druhého pódia do nebe zavyly kytary. "chtěli bychom vám zazpívat na památku dušana helfštýna," dralo se ze stypkových úst.
minimálně mé oči žhnuly jako oči malého dítěte při pohledu na vánoční stromeček. ale rozechvět bránici bylo obtížné. zvuk pozlobil. "to není důstojné, pro nás ani pro kluky, začněme znovu."
tady je to místo,
kde stojíme teď,
a odkud vidíš,
všechny ty oči.
"davidé, tys hulil brká, tak už pojď." to bylo od miraie trochu nemístné. "pardon, já se dojal..." ano, došlo na slzy. takhle se překonávají generační mezery. ačkoliv byla horká letní noc, v zátylku jsem pocítila
mrazení. (a nejen ty - poznámka tdv) ve vzduchu nadšení. dost improvizace, co se zpěvu týče, ale i přes technické problémy to nakonec bylo důstojné uctění. nástroje big blast! bandu se ve vzduchu rozkývaly do rytmu.
na sólo kytary umlkly, aby byl dán prostor dechům. katarze. ve vzduchu viselo drama jako ticho před bouří. ve sloce se kytary přidaly. nástroje tvořily řeku tónů, které burácely jako voda. bubny se chvěly prostorem. a pak už potlesk, euforie a cesta k domovu.
dlažební kostka foto: tomáš dudyn václavek
související články:: |