chiki liki tu-a nebyla v ostravě poprvé a snad ani naposledy. rozverná partička z prešova
tu měla premiéru v rámci natáčení jednoho z dílu série české televize ladí neladí. tehdy byla jejich spoluúčastnicí
vltava. nemůžu si pomoct (a proč by taky jo),
ale chiki liki byli zatím jednoznačně nejmilejším překvapením mezi slovenskými účastníky zmiňovaného tv pořadu (možná
byli vůbec nejlepší kapelou ze slovenské půlky účinkujících...).
podruhé se stali článkem v řetězu vystupujících na pódiu karpatia fórum v rámci colours of ostrava.
no a potřetí - nejspíše právě díky úspěchu na colours - teď společně s robson u příležitosti série ne nepodobné
té televizní z fabricu.
chalani začali pěkně zostra a nehodlali na tom nic změnit po celou dobu koncertu. songy jako lala
(heprý-žeprý o "slávnom československom hokejistovi"), kristína nebo zapni si rádio se mi už pomalu začínají vrývat do paměti,
stávají se z nich mé soukromé hity... i desku bych si možná koupil :) a zbytku obecenstva, které asi povětšinou
přišlo na domácí (nepočítám-li např. ladící komando kaščák a spol.), se také líbili - soudě dle průběžného ohlasu,
vrcholícího ve vyžádání tučného přídavku.
lehká parodie, která není jen samoúčelná. veselá muzika s veselými texty. dobrá zábava při dobré hudbě. tyto slogany
by mohli použít manageri, či prodejci jejich desek. "alternativní funy punk" - tak tahle škatulka mi nemůže projít...,
ale podle mě je celkem dopasovaná stylu chiki liki tu-y.
po technické pauze se vrhli na pódium, které nezná hranic (jak napovídá název akce), miláčkové dam,
dětí, barmanů i opuštěných zvířátek - robson. mr.tobislav a spol předvedli svůj obvyklý (vysoký) standard.
krom našlápnutých vlastních pecek ze stálejenpřipravovaného debutového alba sáhli - jak bývá obvyklé - do cizích repertoirů
z minulého století. vrcholem těchto hmatů byl live cover z dílny z.z.top, kteří shodou okolností téhož večera
koncertovali v brně (což robsoni náležitě oplakali). naopak na whole lotta love zeppelinů jsem čekal marně.
vše bylo vynahrazeno na vlastních kouscích. chybět nemohl afghan, tak jak se můžu mít, cesta,
ani bauhaus. ženy křičely blahem, házely po umělcích obnošeným prádlem, muži jen tiše žárlili a všichni společně
tancovali jako šílení. přeháním? no a? každopádně přídavek byl taky - a ještě tučnější. dobrou atmosféru dokreslilo
i sportovní gesto dvou frontmanů chiki liki tu-i, kteří donesli až na pódium robsonům po panáku zelené (těžko říct,
zda důvodem bylo zalíbení v jejich hře, či snaha je umlčet) a nechali se
svést ke společnému raggeování v rytmu no woman no cry.
pravda - robsoni v podstatě předvádějí obyčejný bigbít, jak kdysi řekl klasik z kopřivnice, ale podávají ho
publiku s obrovským nasazením, smíchaným s pořádnou porcí energie, takže příjemci pod pódiem vše vděčně
kvitují a nechávali by se dobrovolně strhnout i kdyby kapela hrála třeba škodu lásky. dudyn
foto: dudyn 
související články:: |
